Życie wewnętrzne

Ze všech filmů, které jsem zatím od Marka Koterskiego viděla, má „Zycie wewnetrzne“ nejblíže ke skvělému „ Dzien Swira“. Tady už je počátek toho ubíjejícího stereotypu, vzteku a zklamání… „ Už od svatby přemýšlím o rozvodu“. Ta beznaděj ohavného paneláku, ta každodenní jednotvárnost. Výtahem nahoru dolu, jednou do práce, jednou k popelnici. Bezútěšnost ohavného bytu, hlavně nenašlapat. K večeři polévka, k televizi chlebíčky a ta pravidelná dávka jedu „ Miluješ mě? To je tvoje věc. To, ale neznamená, že i ty musíš být milována. Co děláš vůbec proto abych chtěl být s tebou?“. Koterski prostě nemůže zklamat. Velmi silné 4*. Tak já se asi půjdu poohlédnout po okolí jestli se náhodou někde neválí prázdná láhev od whisky, abych jí mohla zítra před svědky vyhodit do popelnice jako známku svého blahobytu. :- ). (09.11.2006)