Obsahy(1)
Portrét legendárního hereckého chameleona... Britové ho považují za anglického herce, Američané za „svou“ hvězdu. On sám se ale považuje za světoobčana, který miluje jak Shakespeara, tak americkou kulturu. Ostatně už od svého mládí po životě a práci v USA toužil, a to přesto, že rodná Anglie mu poskytla nemálo vynikajících divadelních a filmových příležitostí. Vždyť už na samém počátku jeho filmografie najdeme tituly jako Bílý autobus, Lev v zimě či Hamlet. Anthony Hopkins ale po hollywoodské kariéře toužil tak moc, že se do USA v sedmdesátých letech minulého století vydal zkusit štěstí. A přestože mezi jeho tamní úspěchy patřil mimo jiné dnes velmi ceněný Lynchův Sloní muž, herec se svou kariérou spokojen nebyl. Dokonce propadl depresím a alkoholu. Všechno se změnilo až jeho obsazením do role šíleného psychiatra Hannibala Lectera v trháku Mlčení jehňátek v roce 1991. O rok později za svůj výkon získal svého prvního Oscara a rázem se stal jedním z nejvyhledávanějších herců. Dnes si svůj život v americkém snu patřičně vychutnává, vybírá si z nabízených rolí ty nejzajímavější, sbírá další a další ceny a ve své krásné vile na kalifornském pobřeží natáčí pro sociální sítě vtipná videa, která prozrazují neutuchající energii. (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Vždycky jsem si ho představovala jako namyšleného velkohuba. A on zatím takový roztomilý relatable asociál. "Rozumím netvorům. Rozumím tyranům i šílencům. Nevím, čím to je, ale nějak zvláštně s nimi soucítím. Chápu, co tyhle lidi s temnou povahou pohání." ()
Oceňuji, že Hopkins na rozdíl od podobných dokumentů mluví o svých pocitech. Zarazilo mě, že člověk nadaný emoční inteligencí vcítit se do kamaráda v dětství žádné neměl a choval jako introvertní neherec. "Herectví mi umožnilo poznat složky mé osobnosti, svou vnitřní temnotu" říká. . "Povrchnost lidí v Kalifornii mi vyhovuje" přizná se později. Hopkins zde říká : "Neuvažuji pragmaticky, mám ale dobrý instinkt. Chovám se jako sympaťák, protože chci být oblíbený. Pak mi někdo šlápne na kuří oko a vybuchnu. Myslím, že se docela obejdu bez citu, lásky. Stáhnout se do sebe". Jeho herecký kolega ale říká, že kdo říká na vrcholu slávy, že cítí osamělý, měl by jít buď k psychiatrovi, nebo dostat facku. ()
U některých herců, jako například Kinský, Nicholson, je míra psychopatie zřejmá... otevřenost až na dřeň.... "Nemám v povaze být součástí celku".... ()
Anthonyho jsem léta znal, vídal ve spoustě noblesních rolích, ale až teď pozoruji jak šarmantní je to člověk. Hrdý Velšan s krásným akcentem, člověk, co se vypracoval z podivína, kterému nikdo nevěřil, v jednu z ikon herectví naší doby. I dnes, v jeho letech, sahá po Oskarech, je pln elánu, nebere život na darmo a plnými doušky si užívá každodenní prostor. Je to borec a velká inspirace. ()
Je zajímavé slyšet člověka, který se nestydí za to, čím je, hlásí se ke všemu ve svém životě, nestěžuje si a v podstatě také nemá, nač by si stýskal. Je vlastně útěšné to takhle vidět pod drobnohledem. ()
Reklama