Moudrost traumatu
The Wisdom of Trauma
Obsahy(1)
„Trauma je neviditelná síla, která formuje náš život. Formuje to, jak žijeme, jak milujeme a jak dáváme světu smysl. Je to kořen našich nejhlubších ran,“ říká hlavní protagonista filmu Dr. Gabor Maté, kanadský lékař maďarského původu, proslulý odborník na závislosti, trauma, jeho léčení a vývoj osobnosti v dětství. Ve filmu nabízí nový pohled na svět, v němž žijeme, i na nás samotné. Gabor Maté je ale hlavně nesmírně moudrý a laskavý člověk, který se nebojí mluvit o svém vlastním traumatu, stigmatizaci a o svém závilostním chování. A nastiňuje vizi: společnost informovanou o traumatu, v níž se rodiče, učitelé, lékaři, politici a právníci nezabývají opravováním chování, stanovováním diagnóz, potlačováním symptomů a odsuzováním, ale místo toho se snaží porozumět příčinám, z nichž ve zraněné lidské duši vzniká znepokojivé chování a nemoci. (Bio Oko)
(viac)Recenzie (20)
Do značné míry povrchní dokument pro lidi, kteří od Matého nic nečetli (případně kteří nečtou vůbec a informace jsou schopní zpracovávat jen ve formě videa nebo zvuku). Osobně mě to v tomto zpracování dost nudilo a ty kreslené ilustrační sekvence mě tam vyloženě iritovaly (podobně jako emotivní hudba), obecně toho informačního balastu je tam na mě moc. Neupírám tomu filmu zásluhy za popularizaci Matého myšlenek, ale v porovnání s jeho knihami zde nevidím žádnou přidanou hodnotu. ()
Doktor Mate je neuveritelny. Myslim, ze vsichni by se meli na dokument podivat."Kdyz s lidmi zachazite jako s lidskymi bytostmi, nesnazite se je zmenit, tak se jim ve skutecnosti nabizi moznost transformace." rika a pokracuje: "zavislost je reakce na trauma. Trauma vyvolava unikove chovani." ()
Dokument je poňatý veľmi ľudským prístupom tým, ako hovorí o traume, závislosti a bezdomovectve. Taktiež tým ako Gabor Maté a ostatní sú veľmi chápaví a súcitní (ako by sa mal správať dobrý terapeut). A tiež tým, že Maté je schopný sebareflexie, priznaním si svojich chýb a berie zodpovednosť za ne. Predložil toľko zaujímavých postrehov a súvislosti s traumou, ktoré dávajú zmysel. Dokument taktiež obsahuje sedenia s ľudmi, ktorým kladie dobré otázky, čo dáva divákovi pocit, akoby bol sám na terapií. Rovnako boli informatívne aj scény s väzňami. ()
Táto téma musí zaujímať hádam každého. Ako gymnazista som veľmi rád hrával rôzne hry ako NHL, FIFA či GTA a myslím, že som to dosť preháňal, až by sa to dalo nazvať závislosťou. Neskôr na univerzite som bol doslova závislý na pozeraní filmov, čo je vidieť aj v mojom tunajšom profile a potom som tak trochu skončil závislý na aktivizme, teda pomoci druhým na úkor seba a tiež počúvaní hudby doma, čo som tiež preháňal a pomaly sa z toho dostávam, takže tento dokument aj pre mňa slúži ako sonda do môjho konania a terapia v jednom, že čo sa skrýva za tým. Veľmi sa mi páči ako kritizuje systém a popisuje v čom tkvie príčina mnohých patologických javov a problémov spoločnosti. Toto je podľa mňa dosť silná a úderná kritika kapitalizmu, prehnaného materializmu a ľudských vzťahov a človek sa do dokumentu ponorí a chce vedieť viac, chce ísť hlbšie a vôbec pritom nevadí, že v mnohom odkrýva dokonca život autora. On odkrýva svoje súkromie spôsobom, ktorý celú vec robí ešte viac úprimnejšou. ()
Velmi moudré ()
Niečo na tom bude, ale aj tak nesúhlasím s tým, že tu boli traumy prezentované ako keby to bolo nejaké životné požehnanie. Každopádne, pán doktor si v živote vytrpel toho dosť, takže vyčítať mu nedostatok empatie sa rozhodne nedá. Určite je vhodné, keď sa o svojich traumách dokážeme porozprávať a nedusiť to v sebe, ale to predsa nie je žiadna novinka. Takže tento dokument mi neprišiel až tak výnimočný, ale páčil sa mi ten optimizmus a pozitivizmus. 3* ()
Pro toho, kdo o tematice duševního traumatu už aspoň trochu něco ví, nepředstavuje dokument nic objevného. Film přitom spíše než důkladným pojednáním o samotném tématu prezentuje především Dr. Gabora Matého a působí jako výkladní skříň jeho praktik, metod, poznatků, názorů a především jeho osobnosti. Vytváří tak dojem, jako kdyby byl Dr. Maté jediným odborníkem zabývajícím se touto problematikou. Vzhledem k tomuto pojetí je skoro až s podivem, že se film nejmenuje The Wisdom of Maté. Kromě povrchního nastínění samotné problematiky se však film odvažuje nahlédnout na celou věc také globálněji - systemicky, holisticky, celospolečensky. V tomto spektru pak vyznívá jako kritika odlidštěnosti celé naší (tj. západní, nyní již globalizované) kultury - kritika společnosti nemocné zvráceným kapitalismem, materialismem, konzumerismem, institucionalismem... Představuje náš svět jako monstrózní produkt kolektivního traumatu, svět, kde masová deprivace se stala normou a kde epidemie duševních poruch nabobtnává do nekontrolovatelných a navíc i nereflektovaných rozměrů. Prezentují se zde i určité projekty snažící se jít proti trendům doby, kdy nejpostiženější jedince místo společenské ostrakizace se snaží léčit a opečovat jejich nenaplněné bazální potřeby. Nicméně sám Dr. Maté střízlivě uznává, že na poli globálních standardů se v tomto ohledu ničeho výrazně nového směrem ke "zcitlivění" naší společnosti nejspíš nedožije. ()
Jak se od triviálního poznatku, který je znám všem psychologům i laikům (že všichni závislí lidé v sobě mají nějaké trauma - které ovšem ještě nemusí být tím jediným důvodem vzniku závislosti!), dostat k takovým moudrům, že rakovina Steva Jobse byla způsobena jeho traumatem v dětství, že astma způsobuje stres, nezapomněli jsme ani na farma lobby, samozřejmě. Na závěr "dokumentu", který se prakticky celý věnuje závislosti, zapějeme ódu na psychedelika, jakoby šlo o univerzální všelék. Že užívání těchto látek však není zcela bez rizika už ovšem nezazní. Ke konci tohoto veledíla se dokonce Gábor snaží vyléčit z rakoviny svou terapií jistého nebohého muže. Závěrem: Film je jen sebeprezentací a šarlatánským krasomluvem a la Jarda Dušek. ()
Nechápu, proč jsme si tento dokument pustili s mužem před spaním (místy je fakt dost depresivní), ale taky kdy jindy si ho pustit, když máme malé děti. A právě že na dětech a traumatech z dětství tento dokument stojí. Ze ❤️ doporučuju všem rodičům, též všem dospělákům, kteří trpí depresemi a celkově všem lidem, kteří jsou na něj připraveni. Je to síla, ale je to potřeba, aby se tady konečně začalo něco měnit.. ()
Gabor Maté je top terapeut a umí zprostředkovat náročná témata empaticky, srozumitelně, bez senzací. Líbila se mi i osobní linka se sebereflexí a výrok jeho ženy o jejich "terapeutickém manželství". Ve Francii téma dlouhodobě rozvíjí francouzský neuropsychiatr, psychoanalytik a spisovatel Boris Cyrulnik, profesor univerzity v Toulonu a autor mnoha publikací. Trauma není konečná stanice. Trauma není diagnóza, kterou nelze léčit. Oba osud poznamenal děsivou osobní traumatizující zkušeností v útlém dětství. ()
Doktor má bezesporu myšlenky se kterými souhlasím, umí přiznat i své chyby, ale zpracovaní bylo řekněme moc americké. ()
Super zaujímava téma v neuveriteľne nudnom podaní. Pripadalo mi to nekonečné, ten chlap je uspávač hadov. Čo je škoda, lebo napr. podcast s ním ma bavil, takže to vnímam ako slabinu filmového spracovania. ()
Dokument se zabývá tématem závislostí, ale z docela jiného úhlu pohledu, než jakým to většina z nás obvykle vnímá. Nejvyšší hodnocení jsem vytáhl z toho důvodu, že Gabor Maté je významným odborníkem v dané oblasti a je neskutečně inspirativní sledovat, jak o všem on osobně přemýšlí, jak pracuje a jakých konsekvencí si všímá. Téma traumat - komplexních či série monotraumat jsou díky jeho práci více na očích. Vidět za špinavým "vagusem", malého chlapce, který si doma prožíval peklo... To je pak docela jiný svět. Někoho může přivést k poznání, že jejich důsledky mění lidské bytosti na trosky, že právě zničující zkušenosti, které mnozí z protagonistů nabývají už v útlém věku, vedou k nevyhnutelnému - závislostem. Ten kdo má k tématům hodně blízko, ať už profesně či silnou osobní zkušeností, ocení pohled, který není vůbec plytký (jak jsem se tady mohl dočíst), ale podle mého názoru hluboký, profesně pohlcující a samozřejmě bolestivý. ()
Zajímavé téma, ale za mě zpracované příliš povrchně a řekněme "americky agitačně," se zaměřením na vyvolání emocí. Jsou v něm cenné ideje, ale taky dost těch, které jsou až bolestně zkratkovité (např. "hrozný je ten farma průmysl"). Osobně bych víc než tu zkratkovitost ocenila třeba užší, ale zato hlubší zpracování. Pokud je cílem filmu hlavně rozpoutat diskuzi o tématu, budiž. To nejspíš plní a jsem za to ráda. Vidím ale, že také u mnohých vyvolává až nekritické nadšení... což nesdílím. Ve filmu jsem viděla podnětná místa i místa pochybná a jako celek mě osobně nijak zvlášť nezaujal. ()
No začátek docela zajímavý nebo respektive 1/3 filmu ale jen do té doby, kdy se řešilo víc trauma v dětství. Ale poté, v co se to zvrhlo bylo až do očí bijící. Je sice hezké, že to je z pohledu "profesionála" ale absolutně nic nepodloženého a jen na základě "zkušeností" a "domněnek"? :) A zase všechno v životě lidí házet na trauma? Jako sorry ale ne. Nedej bože, navádět lidi aby se dostali do jiného stavu pomocí "drog" aby to mohli procítit? A všichni vězni jsou vezni, špatní lidi jen díky traumatu? Nééé díky. ()
Tento televizní dokument do výuky na základní nebo střední škole spíše nedoporučuji, protože obsahuje mnoho citlivých témat, která by pro některé žáky mohly být až moc osobní. Zároveň tento projekt slouží jako prevence, protože ukazuje např. drogovou závislost, život ve vězení nebo bezdomovectví. ()
Obsah jo, zpracování ne. ()
Skvělá kamera, dobrý střih, zajímavé téma. A jak to na mě působí dohromady? Rozdělil bych to na dvě roviny. Ta první se týká traumatu. Tady jsem rád, že o tomto tématu byl natočen dokumentární film a že se tomu dostává pozornosti. To je jednoznačně pozitivní záležitost, ale bohužel je tu ještě druhá rovina filmu. Řekněme politická. Tady je před divkákem předvedena hra, kde je téma traumatu defakto zneužito k apologetice nějrůznějších patologických jevů společnosti. Film se tak mění v levicovou agitku, kde na všechny se dá hledět jako na nevinné oběti. Neustále se mluví o traumatu, ale už nikde o smyslu života a filmu tak doslova chybí někdo jako Viktor Frankl. Vše to doprovází podkres, že za všechno může "systém", což je samozřejmě ten kaptalistický, protože socialismus nikdy žádná traumata nevyrobil. Lidé jsou tady pasivní oběti, bez vlastní vůle, názoru a možnosti volby či změny. Tu jim musí přinést pokud možno nějaká instituce nebo někdo kdo zprostředkuje prozření. Asi nejlépe "nový systém" a to už se mi vybavil Brave New World od Aldouse Huxleye. Dal bych vyšší hodnocení, ale chci korigovat to extatické nadšení, které nesdílím bez výhrad. ()
Gabor Maté, skvělý člověk, doktor, který našel odvahu podívat se na příčinu svých trápení, nemocí, obran a závislostí dovnitř sebe sama. Našel v sobě láskyplnou podstatu a otevírá jí cestu ke svobodné existenci. Takovou cestou provází ty, kdo ho požádají o pomoc. Díky za výborný dokument. ()
Nevím, jestli je tento film možné formálně považovat za dokument, vnímala jsem ho spíše jako agitační video. K nastínění určitého problému dobré, ale na dokument tomu chyběl odstup a alespoň pokus o jakousi objektivitu. Líbil se mi Dr. Maté a jeho myšlenky, určitě si od něj něco přečtu. Jen byla velká škoda, že témat bylo tolik (závislosti, rakovina, sportovci, bezdomovci, vězni...), že jsme jen klouzali po povrchu a neměli šanci se na některé podívat více do hloubky. Co mi vadí u všech filmů, je snaha z diváka tahat emoce srdcervoucí hudbou, což se zde dělo od začátku do konce. Naopak body nahoru dávám za hezkou vizuální stránku. Suma sumárum - průměr. Kdybych si mohla vybrat, dala bych téma ke zpracování W. Herzogovi, který má nevtíravý ale velice citlivý přístup. ()