U Petrovovcov zúri chrípka

Velký ruský epos o nekonečnosti absurdity, byť ukryté v horečnatém přeludu, roztříštěné fabuli do několika vrstev, která se však až nebezpečně cyklicky propojí v závěru. Ze všech těch karikatur/postav však prosvítá paradoxně emoce a cit, touha žít, byť mnohdy však nenaplněná dle vysněných představ. Děda Mráz volá svou Sněhurku, ta je však pod nablýskaným kostýmem niterně prázdná, Petrovov se zase zacyklil v nekonečné smyčce, a nedokáže přinést dokonalý život svému synovi, jelikož opakuje totožné chyby, kterých se na něj dopouštěli rodiče v dětství. A tak zbývá pouze snaha a víra v to, že se vše jednou změní... (24.03.2022)

Na film jsem se mohutně těšil, obzvláště po tom, co mi unikl v pražské lucerně. Když jsem tedy objevil, že místní kino je jedno z minima šťastlivců, co jej zařadilo do svého repertoáru byl jsem ochoten dvě hodiny navíc mrznout na ulicích. Na film jsem se dostavil s dvěma minutama k dobru, přesto v sále nebylo jediného člověka - nakonec jsme byli tři, a promítalo se. Na film jsem šel kvůli ruštině, kvůli režisérovi, kvůli hledání sovětsko-ruské duše, a také proto, že je před Vánoci a já si přál od Sněguročky nějaký dáreček. Ale nepovedlo se. Symbolika je zde cítit, mnoho mně asi uteklo, ale spoustu náznaků a podobenství bylo do očí bijící. Slepá hrdost v zkaženou vládu, patriarchální společnost, výchovu na míru za účely, kterým děti nerozumí, i jakousi neposkvrněnou oddanost k náboženství. Režisér už měl domácího vězení po krk a tentokrát musel být opatrnější s tím, co točí, je to ale opět odraz života Rusů, nebo i postsovětských států, kde se dře na dřeň, chlastá vodka po litrech, svatba a děti je samozřejmostí a nelze o ní diskutovat a neustálý hádky a tělesný tresty zejména se staršímy, a samo sebou vždycky a ve všech ohledech rozumnějšími lidmi tvoří koláž střípků, kterou je ruská federace posetá od Karélie až po Madagan. Tohle mě mrzí, ale já opravdu chtěl z kina utéct dříve, bylo to chaotické, ale nudné. (22.12.2021)

Musím přiznat, že jsem Salnikovův román (který se mně líbil o něco málo více než film) považoval za nezfilmovatelný, ale Kirill Serebrennikov odvedl dobrou práci, rozhodně se mu látka nerozpadla pod rukama, ani se nejedná o otrocký přepis, i film má svůj rozeznatelný rukopis, a jako takový nemůže být odmítnut. Přepadla mě reminiscence na Woodyho klasický film (jelikož i zde se můžete zasmát; i když se bude jednat o smích, při němž zamrazí) - všechno, co jste kdy chtěli vědět o současném Rusku a jeho nezvedené transformaci (ale báli jste se zeptat). 75 % (12.01.2023)

Ruský mindfuck snímok, ktoré základnou pridanou hodnotou je fakt, že vám ukáže miestami apokalyptické zmýšľanie bežných ľudí v tejto krajine. V zásade to bol ukážkový film, ktorý ja nemusím a len sa mi potvrdilo, že Rusáci nevedia spraviť ani poriadny film - česť Serebrennikovi. Snaha bola. Postavy nesympatické, dejovo kostrbaté a emočne prázdne. Za mňa ozaj podpriemerný snímok a nemá to nič s politikou. 40 % (04.08.2022)

Typický obraz o Rusku a Rusoch, čiže tu nechýba alkoholizmus, bieda, beznádej, zároveň voľný život nestavajúci na morálke. Horúčka je o ruskej spoločnosti, ktorá je v delíriu. Toto nie je film, skôr taký súbor obrazov s nejasnou zápletkou, ktoré majú podporiť túto hlavnú myšlienku. Napriek tomu nuda, nič, čo by ma rozpálilo. (04.12.2022)