Back to the Wall
Evidence in Concrete
Réžia:
Édouard MolinaroKamera:
Robert LefebvreHudba:
Richard CornuHrajú:
Jeanne Moreau, Gérard Oury, Micheline Luccioni, Jean Lefebvre, Philippe Nicaud, Claire Maurier, Paul Mercey, Robert Le Béal, Bernard Musson, Albert Michel (viac)Obsahy(1)
Ředitel továrny Jacques Decrey zastaví s autem před podnikem, kde pracuje, z auta vyloží mrtvolu muže a schová ji v jedné ze stěn. Následně se retrospektivně vrací o tři měsíce zpět, kdy zjistil, že jeho manželka Glora jej podvádí s mladým mužem. Podle poznávací značky na autě vypátrá jeho identitu, najme soukromého detektiva, kterého pověří fotografováním mileneckého páru. Milence své ženy pak začne vydírat, ten ale o peníze požádá Glorii a ta se s žádostí o částku obrátí na manžela...
Režijní debut Édouarda Molinara byl zdařilým příslibem do budoucna; pro svůj první film si zvolil literární předlohu Frédérica Darda. Molinaro měl v té době za sebou úspěch se svým prvním dokumentárním filmem a do svého celovečerního debutu dokázal angažovat tehdy již hvězdnou Jeanne Moreau, po jejímž boku se objevil Gérard Oury, zatím ještě herec, ale zakrátko již významný režisér. Francouzská premiéra proběhla 7. března 1958.
(argenson)
Recenzie (17)
Molinaro dotáhl film k dokonalosti a to vzhledem k faktu, že to byl jeho režijní debut. Velmi dobře vystavěný scénář s famózním koncem, kde jsem až do závěrečné klapky nevěděla jak jen tohle může dopadnout. Gloria to ukončila naprosto skvěle i když nevím jestli je to zrovna pro tuhle situaci vhodné slovo. Za klad považuji i herecké výkony jak Gérarda Ouryho (neznám), tak Jeanne Moreau. Ve výsledku mně tentokrát víc imponoval Gérard. A závěr s opakovanou poslední větou vše dokonale podtrhla. Děkuji Willymu Kufaltovi za doporučení. ()
"Nemohu s ním žít, no nejsem dost silná na to, abych žila bez něj..." Na základě takové repliky můžete čekat cokoliv, i romantický kýč, nic takového se ale nekoná. Zato se přede mnou odvíjelo psychodrama s mistrovskou gradací, které mi i přes retrospektivní úvod (díky němuž známe částečně vyústění předem) ke konci několikrát vyrazilo dech. Prvních 20 minut Molinaro mistrovsky rozehrává dechberoucí dění takřka beze slov, což o rok později skvěle zopakuje ve Svědkovi ve městě. S příchodem dialogů v návratu časem zpátky se styl trošku změní, ale už záhy dokáže vyvolat další napětí. Jeanne Moreau v postavě tajemné osudové ženy, v níž se přes zdánlivý chlad projeví během proplouvání dvěma barvitými vztahy i silné emoce ve tváři, přesně sedne k atmosféře filmu. Nečekal jsem však, že ji hrající režisér Gérard Oury bude přímo šlapat na paty coby druhý herecký tahoun. Oury předvádí dokonalého cynika ve vizáži galantního podnikatele, dává si to ve velkým i v četných vnitřních monolozích (pro film-noir typických), tedy dokud pozdější události nepohnou se sáhnutím na dno svědomí i bezostyšně jednajícím panem továrníkem. Překvapením pro mě byl i Jean Lefebvre, který zamlada skvěle zvládl postavu mimo svou pozdější ňoumovitou škatulku a umělecké fotografické ambice jeho slídícího agenta pobaví i vyvolají drobnou lítost, jako pozdější konfrontace s manželkou nad ožehavým povoláním. *** Úpřimně, Édouard Molinaro dosud nepatřil k režisérům, které bych obliboval a na základě pozdějších barevných filmů, co jsem viděl, mi až na jeden film (Růžový telefon) připadal spíš jako průměrný rutinnér, kterému se občas něco povede, když zfilmuje úspěšnou divadelní hru se skvělými herci, ale který jinak častěji zpacká slibný potenciál. Nicméně jeho noirové thrillery z konce padesátek? Nářez! [90%] ()
Kde mám v tejto veci vlastne teraz začať, keď vskutku ani pomaly nenachádzam dostatok vhodných slov, ktoré by napokon pomenovali možno až predsa prílišne ambiciózny, čierny titul [po scenáristickej stránke], a to konkrétne asi až so štyrmi šokujúcimi, »plot twistmi« v rámci celého rozprávania, čo bolo mimochodom na môj osobný vkus miestami naozaj vážne asi už aj trocha veľa... • Skrátka, nielenže som dané dianie začal postupne vnímať, ako totižto i príliš prekombinované, až sa v ňom začali možnože časom strácať i samotné postavy, ktoré si toho zobrali na plecia očividne oveľa viacej, než dokázali naostatok zvládnuť; v tomto prípade teda najmä i ústredný protagonista, resp. zabezpečený priemyselník Jacques Decrey, špecializujúci sa na priemyselné elektrické zariadenia. • I napriek tomu, že vôbec netrie biedu, tak to najskôr vyzeralo bohužiaľ iba zrovna tak, že jeho 8-ročné manželstvo s mimoriadne atraktívnou [zároveň i nemenej cudzoložnou] Glóriou, sa náhle otriasalo v samých ["betónových"] základoch, nakoľko sa manžel úplnou náhodou zrazu dozvedá, že ho naprosto surovým spôsobom podvádzala s akýmsi chudobným [divadelným] hercom Yvesom Normandom, čo ním na jednej strane tak hlboko otriaslo, že sa na strane druhej stával posadnutým, «vydieračským paroháčom», ktorý sa vari čoraz intenzívnejšie pokúšal predovšetkým len o to, aby manželka s milencom strašne psychicky trpeli, na čo používal čím ďalej, tým viac sofistikovanejšie nástroje, čo sa azda pomaličky začínalo konečne vymykať i spod kontroly, a ďalej už nebudem nijako extra zvlášť zachádzať do akýchkoľvek bližších detailov; jedine maximálne iba v tom zmysle, že tohto pomstychtivého jedinca sa s náramnou gráciou zhostil práve tento francúzsky predstaviteľ s tvárou Gérarda Ouryho, ktorý sa najprv venoval výhradne len hereckej profesii, odkiaľ už v podstate nebola ďaleká cesta k presadnutiu na režisérsku stoličku, čo zvládol rovnako nadštandardne. • A túto cudzoložnicu stelesnila vychádzajúca francúzska hviezda Jeanne Moreauová, ktorá sa svojim plne nadštandardným, hereckým prejavom → najviac blysla až vo svojej druhej polovici filmovej minutáže, čo boli súčasne i najlepšie scény v celom rozsahu servírovania z pozície režiséra É. Molinara [v obzvláštne znamenitom, režisérskom debute], s ktorým sa stretávam po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy. Vo svojej filmografii totiž má i niekoľko obstojných titulov, ktoré by ma mohli v blízkej budúcnosti ešte veľmi osloviť, len im treba avšak poskytnúť prípadný potenciál. • Apropo, a čo majú spoločné títo dvaja Lefebvreovci? Keď jeden stál občasne pred kamerou ako herec Jean, zatiaľ čo povedzme hneď ten druhý zase neustále stál i rovno za kamerou ako hlavný kameraman Robert, kedy práve snímal postavu súkromného detektíva Mauvina. Sú z rodiny, alebo poprípade sú iba bratancami, či len menovcami? Mohol by mi ktosi na to správne odpovedať...? ()
Výborná krimi s nádychom noir rozpráva o dokonalej vražde, ktorá nemohla byť nikdy dokonalá. Režisér Edouard Molinaro je u nás známy predovšetkým s komédiami, týmto debutom prekonal mnohých kolegov, ktorí sa dlhodobo venovali temnejšiemu žánru. treba však pochváliť aj scenár, ktorý je napísaný podľa divadelnej hry, ale vôbec to nie je poznať. Siedme hodnotenie a druhý komentár. ()
Prídu neverná manželka a jej gigolo do baru, na čo sa barmanka spýta: "jednu rundu intríg s ľadom a dvojitú zradu ako vždy?". Odrazu sa ozve parohatý manžel: "hej, ale nebudú konzumovať tu, poprosíme zabaliť do koberca. Ja sa o všetko postarám, stopy zahľadím, len účet si nechám, aby ma neskôr mohol usvedčiť". ()
Formálně - kamerou, hereckými výkony, scénářem, hrou se světlem a stínem, lokacemi, zvraty - naprosto dokonalý film. Jen mě nechytl u srdce, na konci jsem nějak postrádal v sobě pocity nutné k tomu, abych plně prožil celou tu antickou tragédii, a tak hodnotím subjektivně. Podobně jsem to měl s Čínskou čtvrtí - ačkoliv nám Milena Jelinek vysvětlila, jak dokonale je vystavěn scénář, skoro jako hodinový strojek, pocitově mi film přišel chladný, spíše skutečně jako dobře namazaný stroj, ale bez citu. A podobně zde. Ano, věděl jsem, co mi autoři chtějí předat, ale ten cit jsem tam žel necítil. Asi mi víc vyhovují filmy dělané ze zaujetí, vášně, vnitřního pnutí, které nemusejí být tak dokonalé a všechna kolečka promazaná olejem. ()
Krásné retrospektivní drama, které začíná kousek před koncem. Takže i když od začátku víte kus konce, o skutečném konci nevíte nic. Plán na diskreditaci milence vlastní ženy byl téměř dokonalý, jenže když do rozehrané partie vstoupí ženské emoce, začíná se plán rozpadat. Molinaro se opravdu vytáhl. ()
Jack rozehrál hry, za které by se nemusel stydět ani Shakespeare. Celou dobu jsem netušila, kam až to může nakonec dospět, jen jednou věcí jsem si byla od začátku jistá, abych nakonec zjistila, že i tady jsem předpokládala špatně. Le dos au mur má velmi dobře vystavěný příběh. Že zúčastněné asi nic veselého nečeká, se dalo tušit z toho, jak ani jeden z nich nemínil ustoupit ze svých pozic. Přesto mě ten bezútěšný závěr zasáhl. ()
Komorně laděný, přesto velice zajímavý a napínavý krimi příběh jen dokazuje, že kvalitní kriminálka nemusí vždy obsahovat všemožná klišé typu nekonečných honiček, divokých přestřelek, rvaček (během kterých sviští vzduchem kusy nábytku či zubů), hordy mrtvol, psychopatického zloducha, urputného buldočího vyšetřovatele, atd atp. Míněno v dobrém, tyhle typy já mám taky moc ráda. :-) Na druhou stranu si ale někdy ráda vychutnám i něco "jemnějšího". :-) Z počátku to sice vypadalo, že to bude i přesto "celkem o ničem, soudruhu Bláho", avšak postupně to nabývalo na velice zajímavých a překvapivých zvratech, které mne nenechaly ani na chvíli vydechnout. A když už jsem si myslela, že větší překvápko už nebude, bác ho, konec tomu dal řádně na frak. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ ()
Mýma očima zajímavý, působivý a nepředvídatelný film, což mě bavilo i těšilo.. Herecký ansámbl sympatický, líbila se mi Jeanne Moreauová a ještě víc Gérard Oury.. Bez spoilerů jen dodám, že závěr mi nesednul, ani na vteřinu jsem neuvěřila, že by byl Decrey takový idiot, aby udělal takovou školáckou chybu.. Každopádně Molinaro stojí za průzkum: Oskar, Dotěrný chlap, Un témoin dans la ville, Mluv, mluv, zajímáš mě, Prachy v prachu a další.. Poděkování Willymu za tip.. ()
Hezky střižená detektivka; plná toho, čeho se tehdy od detektivek očekávalo, tedy nečeho netradičního. Standardně se nevěrné ženy zapuzovaly. Gérard Oury, muž s něžným srdcem a kamennou tváří, s prostší, ale stejně rafinovanou Jeanne Moreau, si zahráli a zahrávali. Ouryho filmy jsem viděl v mládí; není třeba se k nim vracet. ()
Nemá to vychytané všechny mouchy (což se projeví hlavně v závěru), ale mimo to se jedná o skvělé natočený film s vynikající prací se světly i rámováním záběrů, tak i napínavým narativem, který mi osobně chladný nepřišel. Nedotažený, to ano, ale získalo si mě to rychle a byl jsem napnutý, jak celá situace nakonec dopadne. Perfektně zde funguje už úvod, který v sobě má jen minimum zvukové stopy a přesto dokáže chytře budovat atmosféru. A i práce s charaktery postav je komplexnější, než se na první pohled zdá. Za mě tedy spokojenost i přes to, že to je jeden z těch filmů začínajících těsně před koncem a se znalostí (poté) budoucích událostí, ale přišlo mi, že se s tím zde dobře pracuje a napětí zde vzniká poctivě, bez falešných kalkulů. 4* ()
Znovu děkuji za tip od Willy Kufalt.. Úžasná hra na schovávanou ()
"Nemohu s ním žít, no nejsem dost silná na to, abych žila bez něj..." Kdyby tato replika nezazněla až v samotném konci tohoto francouzského snímku, možná bychom mohli mít pocit, že sledujeme nějaký romantický kus. My však máme tu čest sledovat opravdu dusné krimi drama, v němž hlavní postava jedná až neuvěřitelně chladně, skoro jakoby bez emocí. Jen jeho vnitřní dialogy nám trošku odkrývají jeho nitro. Těch se však divák dočká až po asi 20 minutách filmu, které proběhnou téměř beze slov. Odstranit mrtvolu není jen tak, ale i přesto je docela fascinující, že tomu režie dokáže věnovat takový čas, aniž by se člověk u toho jakkoliv nudil. Nenudil jsem se ani na okamžik, neboť vlastně až těšně před koncem se člověk dozví, proč musel ředitel Decrey odklízet tu mrtvolu a kdo byl ve skutečnosti vrah. A když už se zdá, že vše směřuje k romantickému konci, vloudí se do děje v domě manželů Decrey jedna chybička....malá, ale fatální. Takový konec jsem tak vskutku nečekal. I proto opravdu velká spokojenost. ()
Na začiatok sa musím priznať, že nie som milovníčka noir filmov. Tento však vysoko ocenilo toľko mojich obľúbených priateľov, že som si ho nakoniec pozrela aj ja. A musím uznať, že všetky superlatívy v recenziách sú pravdivé. Od zápletky, cez herecké výkony, až k prekvapivému koncu. Atmosféru filmu výborne doplnila hudba a Jackove hlasné myšlienky, ktoré mám vo filmoch tak rada. ()
ZÁDY KE ZDI....Solidně vystavěný krimi příběh o nevěře ženy, která se nakonec muži pomstí. ()
Chlapík v klobúku a baloniaku odnáša mŕtvolu v koberci aby sa jej zbavil spôsobom, ktorý mi na moment evokoval budovateľské 50. roky našej domácej kinematografie. Chlapík je na prvý pohľad cynický mlčanlivý noirový typ vedúci vnútorné monológy, ale postupne sa odkrýva jeho pravá identita, okolnosti a pohnútky k zločinu. Chlapík netypicky nie je súkromný detektív, aj keď aj na toho príde, ale na potvrdenie žánrovej príslušnosti je za všetkým samozrejme osudová žena. Nebudem prezrádzať viac, len že sa príbeh krásne zapletá a nie je núdza o prekvapivé zvraty až do konca. To všetko v náležite temnej atmosfére a skvostnom čiernobielom vizuáli. Absolútna spokojnosť za päť poste restante zásielok. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()