Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film na motívy rovnomennej poviedky amerického spisovateľa Kurta Vonneguta ukazuje vymyslenú antiutopickú egalitársku spoločnosť roku 2081, kde sú si všetci rovní nielen pred zákonom, ale aj fyzickými a psychickými schopnosťami. Tieto pravidlá vznikli po II. Americkej revolúcii, kedy hospodárska kríza zapríčinila obrovskú priepasť medzi chudobnými a bohatými aj napriek technologickej vyspelosti. Rýchlejší, silnejší či chytrejší dostanú umelý hendikep — závažie i umelú rušičku do hlavy. Odstránenie hendikepu má za následok život. Takýmto prípadom je aj Harrison Bergeron, ktorého telo i myseľ sa nečakane vzoprie a náporom pribúdajúcich hendikepov silnie do neuveriteľnej miery. Pozadie deja je preplnené industriálom a technikou hrubých rysov pripomínajúcich Brazil. (ČSFD)

(viac)

Recenzie (6)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

„Pokaždé, když slyším skvělou hudbu nebo vidím super film, uvědomím si, že naše společnost už nikdy nic takového nesvede...“ Tak tímto výrokem mi jakoby hlavní hrdina mluvil přímo z duše! :o) Viděl jsem vícero sci-fi zasazené do budoucnosti, které se dotkly mj. morálního marasmu televizní produkce v podobě reality-show, ale Harrison Bergeron je snad prvním takovým filmem, který se ruka v ruce s obrovským marasmem ve společnosti a potažmo v televizi zamyslel současně i nad obrovským poklesem v umění a osobitně ve filmové tvorbě(!). Pro hraný film neotřelá reflexe o tom, že skvělé a nezapomenutelné filmy jsou již záležitostí minulosti, zde navíc není samoúčelná, ale funkčně kráčí s hlavním tématem. Společnost zobrazena v Harrisonovi Bergeronovi odmítá chytré a inteligentní lidi, vyžaduje pouze průměrné lidi, kteří mají být zárukou, že nerozpoutají další válku či jiné konflikty a jejichž mozky jsou ovlivněni speciálně nastavenými limitery. A taková společnost chce i výhradně nanejvýš průměrné televizní pořady, průměrné umění a průměrné filmy, často podřadné a brakové úrovně. A jestli se společnost ještě naštěstí nedostala do stádia, kdy by vyžadovala ryze průměrné lidi, tak ve stádiu preference zcela průměrných filmů, u kterých se průměrný člověk nemusí namáhat přemýšlením a kde naopak výjimečné filmy (a nejen filmy, ale i výjimečné počiny v jiných druzích umění, např. v hudbě či literatuře) začínají být s každou generací stále víc jen záležitostí úzkých okruhů zasvěcených lidí, se dle mých pocitů společnost už bezpečně ocitla... Především tenhle aspekt široké reflexe pomáhá v mých očích vybočovat této kanadské TV inscenace spomezi bohaté řady antiutopických sci-fi, mezi nimiž mě třeba polská Válka světů – příští století (1981) nadchla jako celek víc a tady musím říct, že spočátku jsem si opravdu připadal jako u průměrného TV filmu bez údernější atmosféry a navíc s variací na děj už vícekrát dříve zpracovaný. Rozjezd prvních 20 minut probíhal vlažněji, nicméně od momentu přesunu do alternativní společnosti bez limiterů, s nebývale vlídným vůdcem v podání Christophera Plummera, nabral film výborný spád. [80%] ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Ani se nedivím, že ten film není skoro k sehnání. Obsahuje totiž mnoho pravd, které některým moc nevoní. A asi jsem si ho neměl pouštět teď po volbách do poslanecké sněmovny ČR v roce 2021, protože se ukázal navýsost aktuálním. Oceňuji tu jemnou ironii v něm, drobné vtípky (starý Macalauy Caulkin že by hrál krále Leara?, nebo jak lidi po lobotomii posílají do Dallasu, místo bordelů ve stejném stylu možnost hrát šachy apod.). Jj, neuteklo ani dvacet let od vzniku filmu a už tady tu hru na všichni si musíme být rovni a kdo bude přečnívat, nebo si dokonce myslet svoje - či vůbec myslet -, tak bude potřeba ho přiškrtit tak nebo tak. Přitom je zřejmé, že si všichni nemůžeme být rovni, někdo musí řídit dopravu a projektovat silnice, jinak to dopadne jako v Idiokracii. Nejsilnější scéna je s Beethovenem, co tam zazní chytrých myšlenek! A ono to platí nejen o Beethovenovi, už dnes nemáme talenty a filmy, u kterých je občas potřeba přemýšlet, už nahradily ony bezduché telenovely. Ostatně moje žena mi dnes strašně připomínala ty lidi před televizory v tomto filmu, když mi zcela vážně před usnutím referovala, jak odváželi prezidenta Zemana sanitkou... Dal bych větší počet, ale trochu (ne moc) mi vadil ten televizní look, je to přece jen trochu natahovanější, než by bylo potřeba, a zas jako tak geniální nápad pouštět lidem hudbu a filmy mi to nepřišlo - i když u některých pár to zakořenilo. Celkově ale silný, mocný film, pravdivý, a měl by se pouštět 24 hodin na všech televizích. ()

Aiax 

všetky recenzie používateľa

"Všichni lidé si nejsou rovni. Úkolem vlády je to napravit." **** Obrovské překvapení. Tenhle prakticky neznámý film se Seanem Astinem a Christopherem Plummerem je výborná dystopie, která si v ničem nezadá s legendami žánru jako 451 stupňů Fahrenheita, 1984, Brazil nebo Mechanický pomeranč. Není možná tak vysokoprofilová jako 1984, filmařsky brilantní jako Pomeranč nebo nápaditá jako Brazil, každopádně o silné poselství, mrazení v zádech, jakož i zábavu je tady postaráno. Doporučuji všemi pěti hvězdičkami. ()

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Vyborny sposob ako moze zabodovat i neznamy  reziser Bruce Pittman , a to hoci len TV filmom. Kvalitny scenar, tempo, dialogy .... oplati sa sledovat i filmy mimo mainstreamu   : 80 % ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Tak tohle mě naprosto odrovnalo. A stejně jako u Války světů - příští století musím říct: Kam se na tohle hrabe 1984! Harrison Bergeron je naprosto zapadlý televizní film natočený podle povídky Kurta Vonnegutha a ačkoli jsem ji nečetl, dovolím si tvrdit, že byla zpracována dost hutně. Tolik geniálních hlubokých scén, tak skvěle napsaný a veený scénář, na televizní film slušná filmařina a herecké výkony, to všechno tvoří silnou nadčasovou výpověď o hrozbě totality, naprosté korektnosti (třeba ta scéna, kde komentují telenovelu a jeden z těch vyšších řekne "V další scéně přijde dovnitř pes a kočka, oba naráz, aby to nevypadalo, že někoho upřednostňujeme) a společnosti, kde musí být všichni průměrní. Zajímavé je, že zde zazní chytré názory z obou stran - společnost, kde jsou si všichni naprosto průměrní je sice dost nelidský nápad, ale tahle společnost opravdu těžko způsobí nějakou válku a účel toho vůdce se tedy dá pochopit (rozhodně tu nechci tu druhou stranu hájit, já sám samozřejmě stojím striktně na té první). Navíc to celé má neskutečně podmanivou atmosféru a některé scény mi přišly i dost zneklidňující (třeba hned ta úvodní (a přitom se tak netváří a možná to je jen můj subjektivní pocit) nebo ta, ve které jedna postava řekne "Zajdeme pak na zmrzlinu." - nechci blíže spoilerovat, ale MOŽNÝ SPOILER si prostě neodpustím, protože ta scéna mi strašně připomněla moji nejoblíbenější (a stejně znepokojivou) scénu z filmu Populace 436, kde nejdůležitější ženská postava těsně před koncem řekne "Škoda, že jsi zmeškal oběd, byl výborný." Kdo viděl, chápe. KONEC MOŽNÉHO SPOILERU) a i příběh sám o sobě mi přišel místy dokonce i nepředvídatelný a i kvůli tomu jsem byl dost napnutý, jak to celé dopadne. Harrison Bergeron mi byl sympatický od samého začátku a směr, jakým se ubíral jeho osud, sliboval dost nebezpečnou budoucnost. Každopádně se mi líbilo, že to na konci SPOILER chytře vymyslel a toho vůdce přechytračil. A ačkoli se vše zdálo beznadějné, naděje umírá vždycky poslední. Jak u mladé nastupující generace, tak i u té zotročené, dokonale průměrné - což mi připomíná, že se mi tu hodně líbí, že nedělá žádné černobílé generační rozdíly a ukazuje, že naděje na vzpouru může přijít v jakémkoli věku KONEC SPOILERU. Mnoho scén se mi určitě zaryje do paměti a nikdy v životě na ně nezapomenu, ať už tu úvodní, bordel chytrých lidí, výstup mladého Bergerona nebo i poslední scénu s jeho rodinou - a těch scén je ještě mnoho, ale nebudu je tu všechny vypisovat, ten komentář je už dost dlouhý i bez toho. U mě by to obstálo i jako klasický film, ale tenhle je k tomu všemu televizní! A funguje podle mě naprosto dokonale. Btw, už se mi dost dlouho nestalo, abych viděl dva pětihvězdičkové filmy za sebou. Já totiž plný počet dávám jenom výjimečně... 5* ()

Biges 

všetky recenzie používateľa

Harrison Bergeron je sice "jen" televizní film, nicméně se solidními hereckými výkony i výpravou. Scénář je výborně zvládnutý, dokonce i s koncem jsem spokojený - zřejmě výhoda toho, že tvůrci se nemuseli nechat svazovat vidinou kasovního úspěchu za každou cenu. ()

Reklama

Reklama