Moja afganská rodina

Budete sledovat ženu, která se snaží zachránit svůj vztah a zároveň povzbudit svobodu pro ostatní. Škoda že to bylo jen animované. Vizuál je napadny, ale je tu málo emocionální upřímnosti. Hledat logiku, pro jde Česká žena do pouštní země, kde se k ženám chovají jak se chovají, je stejně zbytečně jako hledat logiku zváni milionů Arabů do Evropy jako náhradu za vymirajici obyvatelstvo. (14.02.2024)

Supr filmek, na to, že se jedná o českej výtvor, tak i graficky je to moc fajnově udělaný. Nedosahuje to takových vizuálních kvalit jako třeba Valčík s Bašírem, ale je to hodně pěkný. Co krapet pokulhává v obrázcích, je nahrazeno v přímým a drsným příběhu, kterej nemůžu pochopit. Nebo takle, já to vlastně chápu, že ty lidi tam sou uplně jiný, ale já bych do tědlech končin nejel ani za milion dolarů, natož pak dobrovolně, vdát se za jarabáka, který sou všichni stejně na palici. (11.08.2023)

Jedinečný animák o tomto tématu skrze česko-afghánské oči shrnující skutečné zážitky paní Procházkové. Z mého pohledu dost depresivní i přes koulící oči velkohlavého Mada, protože nedokážu soucítit s postavou Heleny, která z nějakých důvodů chce utéct před sobeckým česko-chlapským světem a dobrovolně vleze do nejbrutálnějšího patriarchátu na světě. Nikde jinde se nemůže snad ženám žít hůř než tam, ´´se tady žije vlastně jednodušeji´´ no aby ne, když se tam uctívají zvyky stovky let staré. Vtipná glosa na Američany zase odbouchli omylem nějaké civilisty, no aby ne, když je tam talibán prorostlej skrz na skrz obyčejnými lidmi, které dokážou používat jako živý štít. Obdivuhodné rozhodnutí, ale jako standartní středoevropan prostě nechápu a nedokážu soucítit s těmito bytostmi, protože tam musí dřív nebo později vzniknout pouze ta jedna milá citová vazba na někoho a zbytek je stockholmský syndrom. V případě mužů to obvykle ze zkušeností bývají zradikalizovaní kluci, kteří se ve jménu Aláha navracejí zpátky, aby vyhodili do povětří kavárnu v centru Paříže, promintě za můj sobecký názor, ale jen čas ukáže, kam se jejich společenství opět přikloní..60% (29.06.2023)

"Vepřový a hříšný myšlenky jsou tady zakázaný. Jinak jsi úplně svobodná." ___________ Na tenhle animák se moc hezky nekouká, což byl zřejmě účel – a to nemám na mysli bravurní minimalistickou animaci. Moje slunce Mad totiž reflektuje afghánskou společnost bez příkras a takovou, jaká ve skutečnosti je – jako patriarchální náboženskou antiutopii. Fakt mě sralo, jak moc je tahle země středověká a jak nelidsky se chová k ženám. Navíc nejde o film pro děcka – párkrát zde zazní i slova jako kurva nebo kunda (Miloš by se tetelil radostí) no a na ten šuk tady taky dojde – pro islamofoby tuplem ne. Není to dokonalý, příběh je hodně zkratkovitý a nekoheretní (o otevřeným konci radši ani nemluvě), takže neví o čem chce vůbec vyprávět, ale na český poměry jde o víc než úctyhodný dílko. Jak tohle všechno Petra Procházková dokázala vydržet asi nikdy nepochopím.... Už teď se nemohu dočkat na pokračování Moje slunce Mad Max. (22.08.2022)

Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. (26.08.2021)