Posadnutosť

Tohle je umění. Umění, jehož hlavním posláním je unudit diváka k smrti (nekecám - reálně máte pocit, že je to delší než Babylon a Avatar dohromady). Při snaze nekoukat na hodinky (protože pak se ten čas vleče ještě pomaleji) tak jen zoufale dumám nad tím, proč ten film sakra vznikl. Výsledkem je totiž mdlá a nezajímavá kreatura, která sice čas od času zahrozí fajn atmosférou, ale do půl minuty už se zase plácá na místě... Takže pokud se mě někdo zeptá, proč si před Scandi příště radši přečtu nějaké ty recenze, tohle je přesně ten důvod. (23.01.2023)

Posedlost je mysteriózní drama s přesahem do paganhororu. Pokud si odmyslíme fantastickou rovinu, pak zůstane příběh o střetu postav, který dostává podobu balady. Navrátivší se reverend má velké plány, jenže se postupně ukáže, kým ve skutečnosti je. Despotický kněz na jedné straně straší věřící Peklem a nevěřící věčným zatracením, pokud nepřijmou Boha, na straně druhé páchá jeden hřích za druhým. A nejsou to jen ledabylé lidské malichernosti, nýbrž hříchy nejtěžšího kalibru - zrada, smilstvo, vražda. Není divu, že místo pevné a láskyplné víry přináší zkázu a zmar. Působivý vizuál. Symbolické obrazy - zlatá moucha ukazující děvčátku cestu, levitující dívka, šerosvitné výjevy se svíčkami a petrolejovými lampami, drsná krajina a chladná voda divoké bystřiny. Pro běžného diváka bude asi snímek pomalejší, ale mě přišlo, že se celým příběhem vine neklidná nit temného napětí. Stavět kostel na dávném pohřebišti původních obyvatel není chytrý nápad už proto, že je nemorální. Jenže kněz se chová, jako by nebylo 20. století, nýbrž třinácté. A jak správně několikrát říká, za hříchy se platí. Mýlí se však, když míní, že Bůh od hříchů očisťuje, páč k tomu slouží Očistec... (01.06.2023)

„SPOILER! Žháři odpustil, pokřtil ho... a utopil!“ Amen. Kdepak edukativní pořad o norském rasismu a nemytých, hloupých Sámech s mongoloidními obličeji. Humorný casting to otočil. Pro sámskou holčičku vybrali čistokrevný nordický typ, výstavní kousek z Lebensbornu, zatímco křesťanský pastor byl hrozná držka, očividně kříženec soba a lední medvědice. Sveřepý kazatel nyní ve zmrzlé norské prdeli zkoumá, zda mu náboženská pšenka pokvete i za polárním kruhem. Jojo, vykropit půl černé Afriky, to svede i blbec, ale postavit na sámských kostech kostel na víc než jedno použití, to už chce fištrón. A do toho španělský covid, stádo (i pochybnostmi) nakažených oveček, na schodech nahatý a chlupatý Oskar věštící temné zítřky a slepá, na blatech zprzněná Agáta se v pokojíčku vznáší jako nějaká vzducholoď. Docela peklo. OKÉNKO ZPOVĚDNICE [][] Co je to zázrak? A) Když Bůh dá ďáblovi za pravdu. B) Když ve sklepě kostřičky sámských nemluvňat začnou mluvit. C) Když se ve zpovědním prostěradle, oddělujícím pastora od hříšnice, příhodně objeví otvor o průměru 4 cm. D) Když Suzanne otěhotní, přestože manžel přes ni už 6 let žádné prostěradlo s dírou nepřehodil. [][] Sex, incest a bohabojný zmrd, to zní dobře, ale ne v nezáživném a pustém filmu. Jen kříže hrobů a elektrické stožáry trčí z kamenité půdy, toť vše. Dvakrát otčenáš postačí. Třetí odříkám za křesťanskou poslední večeři a za nečekaný western s paroháčem. (08.05.2023)

„Tí najlepší nás opúšťajú prví.“ „Preto niet divu, pátre, že vy tu stále ste.“ alebo ako jeden despotický budiškničema dokáže zničiť celú rodinu a dedinu. Za mňa mal film výborné tempo, mnoho magických alebo nevypovedaných momentov, v kine bola zima, tak to pozitívne doplnilo chladnú a krutú atmosféru filmu. Na konci filmu bola silná scéna, ako ten tučný debil večeria poslednýkrát so svojimi deťmi. (03.03.2023)

Žít v područí necitelného, téměř bezbožného pastora se musí začít zajídat i hodně otrlým jedincům. (Jako já bych to nedala ani náhodou.) Kde však hledat pomoc, když před ním prostě není úniku... Ze všeho tu sálá hrozný chlad, ještě teď se cítím fyzicky nepříjemně. Ani vlastně pořádně nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Každopádně musím ocenit, že je řemeslně dobře natočený a disponuje celkem slušnou atmosférou. (55%) (14.02.2024)