Unavená naděje

Další počin Nuriho Bilge Ceylana, autora především velmi obdivovaného dramatu Tenkrát v Anatolii, patří k nejmonumentálnějším počinům letošního ročníku. Více než tříhodinový román o učiteli na tureckém maloměstě, který se chce dostat do lepší školy v Istanbulu, je rozmáchlou freskou mapující smýšlení současné (nejen) turecké společnosti. Promyšlenými dialogy plnými sociologických postřehů připomíná třeba dřívějšího karlovarského vítěze „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a stejně tak se nebojí párkrát diváka i zaskočit. Dechberoucí dlouhé záběry se daří vypointovat a dílo celkově nabízí spoustu myšlenek k přežvýkání. Jeden z letošních vrcholů. „Nezvěte šťastným nikoho, kdo není po smrti!“ (09.07.2023)

Více než tři hodiny, příběh by se jistě vešel do běžného rozměru filmu. Asi bylo potřeba, abychom vánicemi promrzli na kost, abychom si prošli nehnutostí místa a atmosféry malé školy v horách, kde předlouhá zima přechází rovnou do krátkého léta. Opět téma učitel versus žačka, obvinění. Tady však stačí ruka kolem ramen, štípnutí do tváře. Žádná velká dramata se však nedějí, sledujeme milostný trojúhelník a svým způsobem nepochopitelné zvraty v chování Sameta, které se nám ozřejmí v samém závěru. Kupodivu to nebyla nuda, přes tu nesmyslnou stopáž. Ale asi také rychle zapomenutelný film…. (02.07.2023)

Pred projekciou som mal určitý strach, či tá minutáž nie je prepálená, no a potom ma Nuri Bilge Ceylan okamžite uistil, že nie je. A že on je jeden z najlepších scenáristov na svete. Absolútne strhujúce dialógového výmeny nielen ústrednej trojice, miestami prekvapivo vtipné a s jednou geniálnou scénou, ktorá podčiarkuje majstrovstvo tohto tureckého filmového spisovateľa. [KVIFF2023] (05.07.2023)

Nesmírně komplexní a vrstevnatý film-román, jenž v sobě sdružuje mnoho témat od zneužívání moci z pozice učitelské autority po intelektuálně-milostný trojúhelník, která se přes sebe přelévají, aniž by některé z nich výrazně dominovalo. Všechny složky filmu včetně detailní režie, chirurgicky přesného scénáře i fantastické kamery, která často snímá v předlouhých záběrech plahočící se postavy nebo jejich našlapané mnohaminutové dialogové výměny, vytvářejí nesmírně plastický a realistický svět, který diváka zcela pohltí. Jen je potřeba si zvyknout na společnost misantropického a morálně pochybného hlavního hrdiny a na všudypřítomný, vůči lidstvu nesmírně cynický tón. (09.07.2023)