Temná dcera

Režijní a scenáristický debut Maggie Gyllenhaal je především příslibem toho, že autorka si nechce vybírat banální témata a zpracovat je rutinním způsobem. Její atmosférický pohled na mateřství stojí na skvělých hereckých výkonech, pod tíhou tématu se však až příliš rozpadá. Více zde. (22.01.2022)

Kvalitní herci film dělají koukatelným, ale k záživnosti má pořád daleko. Studie hlavní postavy baví v první polovině, po prvních náznacích co-jí-trápí ale zájem diváka opadává. Nejde s ní sympatizovat ani ji litovat. Vedlejší motivy s okolitými postavami taky šlapou pouze na půl plynu a dramaturgicky snímek příliš neobohacují -  především nic moc postava Eda Harrise, ale ne jenom ta. (29.01.2022)

Oscar 3 nominace: Herečka HR - Olivia Colman, Herečka VR - Jessie Buckley, Scénář - A ... ... ... Zlatý Lev - výběr (21.07.2023)

Maggie Gyllenhaal je lepší herečka, než-li režisérka. Je sice fajn, že má v Hollywoodu plno kamarádů, co jí do svého celovečerního debutu vlezli, ale z filmařského hlediska to tady bylo těžce o ničem. Nebýt herců, myslel bych si, že jde o nějaké běžné televizní drama na nedělní odpoledne. (02.03.2022)

Maggie Gyllenhaal si natočila prosolený a pískem prosáklý rozbor odvrácené strany mateřství. Olivia Colman hraje tu „zlou“ protivnou skoro padesátnici skvěle. Jen mi v těch střípcích z mozaiky o údělu matek chybělo silnější vertigo. The Lost Daughter tak vnímám podobně jako Pieces of a Woman coby herecké cvičení pro jednu postavu. Ale pod kůži se mi tyhle malá zrnka písku úplně nezadřela. Škoda, že Maggie nesáhla spíše po knize Lízni si a hrej od Joan Didion. (31.12.2021)

Jak moc zamává s ženou, když se rozhodne odhodit okovy mateřství a na čas opustí své dvě malé dcery? Osamocená vysokoškolská pedagožka Olivia (v posledních letech hodně v kurzu) Colman si dopřává dovolenou v Řecku. Jeden den ji na pláži zaujme hůře zvladatelné děvčátko a jeho unavená až rezignovaná matka. Dovolená nabere zcela jiné obrátky, protože v ní mladá rodina vyvolá tíživé vzpomínky. Místy neurotická, jindy mrazivě klidná, pak zase obhroublá a frustrovaná. Vracíme se do minulosti, kdy je hlavní postava (ústřední herečkou neprávem odstrčená Jessie Buckley) teoreticky šťastná, jenže neschopnost pokračovat ve své akademické práci a touha dál poznávat, ji dusí. Holt mateřské pudy nejsou automatické u každé ženy, nicméně tým okolo debutující Maggie Gyllenhaal měl v rozvláčném podání víckrát dupnout a zanechat hlubší stopu. Ve výsledku hodně pocitové, místy nedotažené a emočně povrchní. Ale herecky je to radost. Od všech. A Dakota Johnson v černé… hmm. (05.01.2022)

Jedna z nejčastějších reakcí na zjištění, že někdo nechce mít děti, bývá nařčení ze sobectví (někdy snad až z neúcty k posvátnosti a vznešené kráse mateřství). Tato (z mého pohledu nesmyslná) reakce, je ostře zproblematizovaná v tomto nenápadném, ale přitom silném filmu, který stojí nejen na skvělých hercích, ale především na velmi chytrém a komplexním scénáři.___ Maggie Gyllenhaal nám představuje profesorku srovnávací literatury Ledu, která přijela na řecký ostrov užít si dovolenou, ale místo klidu a pohody prožívá jakousi osobní krizi, při níž se vrací do minulosti a pod dojmem setkání s mladou ženou Ninou reflektuje své vlastní mateřství. V Ledě se aktivují profesní instinkty: Pozoruje chování Niny a jejího okolí a srovnává je s vlastními zkušenostmi. Ve vzpomínkách pak vidíme mladou Ledu, která se stala matkou nepřipravená na totální transformativnost toho stavu a která byla postavena před dříve neuvědomovaná dilemata, při nichž se rozhodovala mezi (nesvobodnou) prací pro rodinu a (svobodnou) prací na sobě. Tím se dostáváme k úvahám o skutečném sobectví, o společenském obrazu matky, která si uvědomí svoji nenapravitelnou "chybu"(?), a o tom, zda existuje rovnítko "špatná matka" = "špatný člověk".___ Leda na řeckém ostrově prožívá jakési regresivní stavy, při nichž se snaží vrátit k sobě samé; skrze návrat do (vzdorného a bezstarostného) dětství i skrze bizarní kompenzace zpackaného mateřství, při nichž se o "dítě" (ukradenou panenku, podobnou té, o niž vinou vlastní dcery přišla) stará, jen kdy sama chce (a jehož bezelstným "odevzdáním", po němž následuje vcelku pochopitelná reakce, se snad i chce potrestat za někdejší opuštění svých dětí), skrze toto symbolické jednání se snaží vyrovnat s vlastní minulostí a (snad - podvědomě) i varovat mladou přítelkyni před chybami, které nelze vzít zpět.___ Málo filmů se zabývá mateřstvím do takové hloubky, bez sentimentu a bez příkras, jako Temná dcera, a zcela určitě žádný neukazuje tak přesvědčivě, že skutečné sobectví krystalizuje právě až v důsledku mateřství a ne v odmítání mít děti, jak to s oblibou mnozí říkají na adresu bezdětných. Výborné herecké obsazení, atmosféra, kamera, hudba... (01.02.2022)

Velmi tíživé a psychologické. (23.01.2022)

Elena Ferrante je skvělá, Maggie Gyllenhaal je skvělá, Olivia Colman je skvělá. (14.04.2022)

Nechcem byť zlý, pretože herečku Oliviu Colman mám rád, ale to čo bolo? Dve dejové linky. V jednej mladá a neukojená ženuška a krkavčia mater, ktorá nikdy nemala byť matkou a v druhej šibnutá, sociopatická staršia ženská, ktorá rada kradne bábiky. Jej správanie mi liezlo na nervy celý čas a vlastne som ho ani nepochopil. Zavrieť do blázinca, pripútať a dať infúzku. A do toho všetkého sa sem-tam primieša uslintaný Ed Harris, ktorý balí ženské na chobotnicu. Tentoraz som poriadne narazil. Na hranici odpadu. 30/100 (12.01.2022)

Pôvodne som to ani nechcel kukať, ale tak nominácia pre Jessie Buckley. Najsilnejšia zložka rozhodne soundtrack (ústredný motív + VA), obe hlavné predstaviteľky skvelé (Buckley viac). Odpudivé prostredím a vedľajšími postavami (hlavne Dakota Johnson je dosť na zabitie znudený, mafiánsky madrac). Naozaj silná scéna bohužiaľ len jedna, aj to predovšetkým zásluhou hudby. 65% (13.02.2022)

Myslím si, že najsilnejším elementom "The Lost Daughter" je jeho hlavná myšlienka. O tom, že nemať deti niekedy nie je prejavom sebectva. A dokonca si myslím, že sú ľudia, ktorí by urobili lepšie, keby žiadne deti nemali. A tomu tento film brilantným spôsobom nastavuje zrkadlo. No súčasne je to trošku monotónny a komplikovaný film, ktorého sledovanie je niekedy celkom náročné. Najmä ak chcete, aby ste sa trošku pohli v určitých bodoch z miesta. Musím pochváliť ale herecké výkony v tomto filme. Olivia Colman, Dakota Johnson, Jessie Buckley, Ed Harris... všetci pôsobia veľmi dobre vo svojich rolách a vedia svoje postavy predať. Je tu dokonca aj niekoľko celkom zaujímavých prekvapení. Nevedel som kam sa to celé postupne vyvinie a najmä z tej scénky na začiatku som tak vnútorne nevedel ako to vlastne dopadne. A čo to celé spôsobí. Možno to mohlo mať tťošku dynamickejšie podanie, no myslím si, že práve ten komornejší prístup k tomu filmu mu dodáva svoju vlastnú tvár a jeho hlavná myšlienka vyplynie oveľa silnejšie. Ale skrz všetky tieto pozitíva si vnútorne neviem predstaviť, že by som si to niekedy pozrel znovu. Hodnotenie: B (03.08.2022)

Tento psychologicky thriller je na hranici mezi nezavislym a mainstreamovym. Dej se odehrava na neexistujicim fiktivnim reckem ostrove. Temat je odpovednost materstvi, omezenost seberealizace, selhani. Manzel mlade hrdinky je macho. Colmanova si nese trauma, je trochu otravna, introvertne osamela, ale roztomila. Jeji oblicej je dobre citelny i beze slov. (10.04.2022)

PLUSY /////////////////////////  herecké obsazení, výkon Oliviy Colman, nádherný dovolenkový setting a atmosféra filmu, svižný posun děje MÍNUSY ///////////////////////// lehce nesympatické postavy, možná větší gradace, ale jinak nic HODNOCENÍ: 90% (01.01.2022)

Klasický film pro náročného diváka. Považuji za nesmírně těžké natočit film podle brilantního psychologického románu, jehož děj se z valné většiny odehrává v hlavě hlavní postavy. Převedení do filmu vyžaduje inteligenci, um a pochopení. Smekám před Maggie Gyllenhaal, že se do toho pustila. Výsledek neosloví masy, ale čtenáře, fanoušky Eleny Ferrante, navštěvníky filmových klubů a především ženy a vnímavé muže. Filmová lahůdka. (12.03.2022)

Ktokoľvek čaká filmový biják, je na zlej adrese. Samotná téma je neľahká a pritom sme v jej dennodennom prežívaní, sledovaní, priznanom či utajovanom. Kto nemá o sebe žiadne pochybnosti, nech sa nezdržuje a pustí si nejaký blockbuster. Nám ostatným Olivia Colman znovu ukázala dokonalé nuansy svojho talentu, Jessie Buckley na to šľak a Ed Harris, páprda jeden, už má 70? Ten jeho hlas, charizma, nekonečný obdiv. Dokonalý casting, skvele nasnímané, hudba mi brnkala na sluchá tak neuroticky, až som sa párkrát pristihol, že v miernej panike zle dýcham. Maggie, a BIG RESPECT. "As Leda says in the novel" "The hardest things to talk about are the ones we ourselves can't understand." (05.01.2022)

Na The Lost Daughter sa hravo dá nazerať ako na príručku o tom ako nebyť správnym rodičom, avšak tých tém pod povrchom ukrýva omnoho viac. Je správne, aby každá matka obetovala svoju kariéru kvôli deťom? Ak áno, nebude svoje životné rozhodnutia ľutovať v päťdesiatke, ak ostane sama a bude viesť prázdny život spominajúc na chyby minulosti? Bude ju kariéra napĺňať aj v staršom veku? The Lost Daughter načrtne veľa tém o ktorých sa bežne nehovorí a ktoré si niektorý rodič ani nechce pripustiť a ako jeden z málo filmov podáva komplexnosť témy akou je materstvo bez príkras. A faktom je, že len málo matiek (alebo aj otcov, ale tým sa film venuje vo veľmi malej miere) je skutočne pripravených na čo ich čaká dlhé roky po pôrode a ako sa zmení ich život. Hlavne v produktívnom, mladom veku, keď namiesto práce na sebe nastúpi sústavná, únavná dvasaťštyri hodinová starostlivosť o dieťa. Je každá schopná takejto obety? Ak nie, mali by sme takú ženu za to odsudzovať? Skutočne matka svoje deti nemiluje iba preto, lebo upredností prácu než život pre rodinu? Je totiž len tenká hranica medzi tým byť dobrou a zlou matkou a The Lost Daughter túto tému podavá bez ružových okuliarov. To čo sa zo začiatku filmu javí ako sentimentálne spomínanie jednej takmer päťdesiat ročnej pani na svoju mladosť na pláži v Grécku sa preklenie na silnú výpoveď o materstve. Väčšina zmieňovaného je však len letmo naznačená a už je na divákovi čo a či si chce tieto témy nájsť a zamýšlať sa nad nimi (a nad množstvo ďalších). Samotný film totiž plynie v takej sentimentálnej nálade od začiatku do konca, bez toho aby akokoľvek tlačil na city, bol doslovný v ktorejkoľvek téme alebo konaní postáv. A Olivia Colman je ako herečka snáď to najlepšie čo nám Británia dala. Indiečko ako vyšité. CELKOVO: 7/10 (01.01.2022)

Lehce se to nedívá, tak jako se lehce nedělají rozhodnutí, když víte, že jimi ublizite, že jich možná jednou budete litovat. Je to  hrozně dlouhé se spoustou jakoby hluchých scén, které ale jen mají přiblížit tu propast vědomí, že někdy jsme ti špatní my sami. (01.01.2022)

Tahle příšerná nuda byla podle předlohy Eleny Ferrante? Tak nic, no, žádné jistoty neexistují. (04.01.2022)

Hlavnú hrdinku sledujeme v dvoch obdobiach jej života a musím povedať, že výber mladej (alebo zrelej, ak chcete) verzie sa nezdaril. Videla som typovo dve rozdielne ženy a dosť ma to rušilo. Ďalšiu výhradu mám voči otvoreným alebo naznačeným linkám, vedúcim odnikadiaľ nikam. Vzniknuté napätie medzi postavami nebolo, podľa mňa, dostatočne využité. Mám pocit, že Maggie trošku precenila svoje schopnosti scenáristky a režisérky, ale aspoň pre svoj film zohnala známe mená. Z filmu si odnášam ponaučenie, že malé dievčatká sú dielom Satana a nie každá žena by mala byť matkou. A na záver mi nedá nespomenúť hviezdnu Dakotu, ktorá mi opätovne dokázala, že dokonalou herečkou je výlučne od krku nadol. (22.01.2022)