Napoleon – Metternich: Der Anfang vom Ende
Napoléon - Metternich : Le commencement de la fin
Napoleon - Metternich: The Beginning of the End
Hrajú:
Pierre Kiwitt, Charlotte Krenz, Charles Morillon, Mathieu Cayrou, Charles Dupisre, Philippe Torreton (rozprávač), Hansi Jochmann (rozprávač)Obsahy(1)
V červnu 1813 je francouzský císař Napoleon nervózní. Sice stále se svými spojenci ovládá většinu Evropy, ale před nedávnem utrpěl těžkou porážku v Rusku. Také ztrácí pozice na území Španělska. Prusko, Rusko a Anglie uzavírají oficiální alianci. Jak se k tomu postaví Rakousko? Čeká Napoleona definitivní pád…? (TV Prima)
Recenzie (4)
Tyhle z větší části hrané dokumenty jsou kolikrát sázkou do loterie. Mnohem zajímavější tu jsou ty mapy a zobrazení území, která měl a kdy Napoleon pod vlivem a jak se jeho vliv projevuje až do dneška. ()
Pekne konverzačne zobrazené, čo sa dialo v roku 1813 a neskôr, kde sa nachádzal Napoleon, ako politikárčil Metternich a robil to skvele a ako Bonaparte vlastne pod ťarchou vlastného velikášstva stratil úsudok o realite. To sa veľkým politikom často stáva. Neuvedomoval si, že vyjednávaním a ústupkami si mohol nielen udržať moc, ale aj založiť dynastiu. Lenže jeho to stále ťahalo do tej vojny v zmysle ja budem diktovať a vy budete poslúchať. To je ten rozdiel medzi generálom Napoleonom a cisárom Napoleonom. Prvý získal slávu z vojenských úspechov, ktoré prešli postupne z obranných do útočných, ale šlo akoby o šírenie a obranu istých ideálov. Po nastolení cisárstva už šlo často len o moc. Ešte raz sa Napoleon stihol spamätať v stodňovom cisárstva, kedy aj na vojakov pôsobil akoby ten mladík z francúzskej revolúcie. Ale to už bolo neskoro. Dokument dobre ukazuje jeho spupnosť a frustrovanosť v tom čase. Zároveň aj to, že nemal zľutovania nad vojakmi a vzbúrencami. Život nemal v tej dobe veľkú cenu a on žiadny humanista v tomto ohľade nebol. Na druhej strane je jeho vplyv a šírenie aj v podstate dnes už demokratických myšlienok cítiť dodnes. Napoleon bol mužom mnohých tvári a porovnávať ho s Hitlerom či Stalinom je možné len z hľadiska imperialistického, ale ani jeden z diktátorov 20. storočia neurobil tak veľa pre právo, rozvoj vedy, techniky (hoci odmietol Fultona a jeho parník), umenia a ideí slobody či rovnosti, ako to urobil Napoleon. Paradoxne, ale stojí aj na počiatku nacionalizmu nemeckého národa, z ktorého sa vyvinul neskôr až nacizmus. Dejiny majú naozaj brutálne väzby. Jeden čin a niekedy aj sto následkov, ktoré sa mohli ukázať aj o sto rokov neskôr. ()
Rušil mě styl docudramatu s nadúrodou hereckých vložek. ()
Nemám rád onu módu poslední doby, kdy herci třetí kategorie, nebo pár nadšenců třeba z klubů vojenské historie "hrají" v dokumentech rádoby dramatické vložky. Dokument je prostě dokument a hraný film je hraný film a je to něco zcela odlišného. Jakkoliv to bylo nesourodé, rozvleklé a za každou cenu na přeskáčku, tak tam byla řada pozoruhodných momentů, vztahujících se k Napoleonovi a jeho éře a z nich odkazy k další pozdější historii a hlavně dnešku. Francouzská revoluce, ke které se Napoleon hlásil a vydával se za jejího pokračovatele byl ve skutečnosti první tvůrce a "provozovatel" moderního totalitního režimu se všemi jeho průvodními znaky snad s výjimkou oné státostrany typu NSDAP či KSSS (a ostatních). Kromě agresivity a existování na úkor druhých (dobytých a obsazených zemí, kterým ale Napoleon dle svých vlastních slov přinesl rovnost a svobodu) zde bylo ukázáno právě i to násilné šíření údajně pokrokové a lidstvu prospěšné ideologie rovnosti, volnosti a bratrství, přičemž ony okupované německé země (a nejen ony) nejen mohly do sytosti užívat dobro vojenské okupace, ale také se musely podřídit francouzskému koloniálnímu systému, kdy bylo v dokumentu natvrdo řečeno, že v oněch "osvobozených" zemích zřídil vlastně Napoleon - francouzské kolonie. V dokumentu nepadlo ale ani slovo o tom (což ve skutečnosti Metternich taky vytáhl během onoho střetu s Napoleonem v Drážďanech) a totiž, že v té době už Brity vedená koalice (především Portugalci, ale i Španělé) porazila definitivně v bitvě u Vitorie napoleonská vojska (červen 1813) na Iberském poloostrově a směřovala nezadržitelně k hranici na jihu Francie přes Pyreneje. Jinou typickou situací pro Napoleona bylo, že se oháněl rovností a lidskými právy a přitom jeho slavný zákoník byl koncipován tak, že naopak všechny ženy na rozdíl od předrevoluční Francie sjednotil - v bezprávném a podřízeném postavení vůči mužům. A třešničkou na dortu bylo ono vytvoření "nové" šlechty, zejména pak ze zasloužilých vojáků, kterým přiděloval nejen tituly, ale především nakradený a obsazený majetek po celé okupované, tedy terorizované a vysávané Evropě. Na jedné straně rovnost a na druhé straně - šlechta císařství. Jak strašně je Napoleon podobný Hitlerovi i Stalinovi! A jak ta jeho jednotná Evropa s hlavním městem v Paříži připomíná tu dnešní Evropskou Unii, kam ovšem Francie přibrala kromě Německa (ta skvělá zmínka jednoho z těch německých historiků na konci, že Němci vlastně dodnes neví, co jsou a jaké je jejich místo v Evropě) lokaje z Beneluxu, kteří dostali líznout ze zbytku čím dál tím více ovládaného a vysávaného zbytku unijní Evropy, protože na rozdíl od Napoleona už dneska Francie na ovládnutí kontinentu nemá a po pádu Napoleona I (nezapomínejme, že v 19. století si Evropa, ale i severní Amerika užila ještě éru Napoleona III.) už Francie nikdy svůj staletý sen již od doby Ludvíka XIV. neměla sílu naplnit. O tom je tenhle tak napůl povedený dokument, pokud ho člověk shlédne pozorně a je schopen o tom, co viděl přemýšlet a dávat si věci do souvislostí. () (menej) (viac)