Přehlídka národů

Ať je v tom propagandy, kolik chce, první "Olympia" je prostě nádhernou ukázkou toho, jak zajímavě natočit sportovní dokument, jak předvést sportovce jako skutečné hrdiny a jak skvěle pracovat s kamerou a jednotlivými záběry. Už tehdy Riefenstahl ukazovala, jak je možné efektně využívat zpomalené záběry. Film mě doslova vrátil o osmdesát let zpět a já jsem fandil jednotlivým sportovcům, aby dokázali překonat ostatní a sebe samé. (21.08.2014)

Propaganda jako prase, to by asi tak bylo v kostce. Více: mystické záběry Akropole a cesty pochodně do Berlína, antické sochy a záběry na správná vysportovaná Germánská těla. Tento úvod zakončuje záběr na vybrané defilující ostudné státy se zvednutou pravicí (takhle vysoko skáče náš pes i u nás ve Francii). Potom jsou na řadě samotné disciplíny a sportovci. To, že je na snímcích černý Owen nebo Polská oštěpařka je jasné, vždyť vyhráli a s touto skutečností se nedalo nic dělat (a pak ani jedna země zatím Hitlerovi nevadila, brousil si zuby na nás). Ovšem nedá se popřít , že dokument je na vysoké profesionální úrovni a určitě stojí za zhlédnutí. (03.12.2013)

Ač Olympia vznikla na přání Adolfa Hitlera, nejedná se o žádnou propagaci čisté rasy. Riefenstahlová nijak nezamlčuje vítězství černošských atletů, nenajdeme zde ani žádný vysvětlující doprovodný komentář. Zato monumentalita, kterou působí Olympijské hry Berlín 1936, je důkladně přenesena do filmu. Technicky na nejvyšší možné úrovni, v počtu použitých kamer by si Leni nezadala ani se současnými olympijskými přenosy. U jednotlivých disciplín perfektně graduje napětí skvělým střihem, použitím doprovodné hudby (například ve vrhu koulí) a častým použitím zpomalených záběrů (zářným příkladem je nádherný souboj ve skoku dalekém mezi Němce Lungem a Američanem Owensem). Lahůdkou je úvodní odkaz k antickým olympijským hrám a pak ztvárnění cesty olympijské pochodně. Nádhera - škoda, že neputovala více zeměmi. Olympia - to je Král dokumentů. (09.04.2006)

Olympia je prastaré kultovné miesto v Elidii na západnom pobreží Peloponeského poloostrova. Olympia nikdy nebola mestom, ale posvätným okrskom so sakrálnymi a športovými zariadeniami. Konali sa tam každé štyri roky olympijské hry. Bola to oslava ľudského ducha a tela. Kalokagathia. Antická tradícia, ktorá sa stala jedným z pilierov európskeho spôsobu života. V roku 1896 bola obnovená táto ušľachtilá idea a začali sa konať novodobé olympiády. Ich najväčšou filmovou podctou a oslavou je dielo režisérky Leni Riefenstahlovej - "Olympia - Fest der Volken (Prehliadka národov) / Fest der Schonheit (Oslava krásy)". Vzniklo pri príležitosti jedenástych hier, ktoré sa konali v roku 1936 v Berlíne. **** (20.04.2016)

Znamenitý film mapující atletické soutěže berlínské olympiády, ze kterého se má redakce sportu ČT ještě co učit. Už jen stylizovaný úvod s nahými antickými atlety a tanečnicemi (včetně režisérky osobně) a cesta olympijské pochodně z Akropole do Belína je skvěle podaná. A i samotné závody překvapí množstvím kamer, detailními záběry, dramatickým střihem a hezkými nápady (kamera např. často místo atleta samotného zabírá jeho stín). Jednou provždy tak máme zachyceny výkony sprintera Owense, maratónce Sona, tyčkaře Meadowse, výškařky Csakové a dalších borců (btw..tehdejší skokani do výšky a o tyči dopadali hezky natvrdo do písku, ne jako ti dnešní rozmazlenci na měkkou matraci) ___________Ještě jedna zajímavost: Jeden z fanoušků, roztomilý malý človíček s knírkem, byl v záběru častěji než jiní. Mezi ostaními fanoušky byl jistě velmi oblíben, protože ho neustále zdravili zdviženou pravicí. Na IMDB jsem vyhledal, že se jmenuje Himself, a hrál ho talentovaný německý herec A. Hilter. Byl to jistě velký vlastenec, protože vždy když říšský sportovec získal zlato, tak se usmíval a zářil štěstím jako sluníčko. Výraz na Himselfově tváři, když běh na 100m a skok daleký vyhrál šikovný, opálený Američan Jesse Owens, se do konečného sestřihu bohužel nedostal. (20.04.2006)