Zlověstná posedlost

Od "Pinu" jsem nevěděl co čekat. Nýbrž když jsem si film sehnal a přeskakoval scény abych zjistil co a jakej je to film. Přišel mi "divnej". No on ten film divnej je. Člověk si od dětsví zkamarádí jednu lékařskou panenku, a jejich přátelství nic nezničí. Mno takhle nějak zjednodušeně o příběhu. Film je ale na tento druh příběhu značně roztahaný. Většina stopáže jsou hádky či kecy o té loutce. Naneštěstí film má poměrně dobré dialogy a nenudí. A navíc herci hlavně Hewlett byly úžasný. Film je spíše průměr ale díky pár zajímavým momentům dávám o tu jednu navíc. A loutka měla celkem strašidelnej hlas. Ale film se nedá doporučit každému. Spíše lidem kterým jde v hororu o postavy, nýbrž se jedná jak už bylo zmíněno jedná se spíše o psycho horor. (16.07.2010)

Niekedy sa behom jedného roka na scéne objavia dva filmy s rovnakou tematikou. V roku 1988 sa to stalo hororom o bábkach. Okrem legendárnej Detskej hry je to i prípad zaujímavého psychologického hororu PIN. PIN má však v skutočnosti oveľa bližšie k Čarom Richarda Attenborougha s Anthonym Hopkinsom v titulnej úlohe z roku 1978. Páčilo sa mi hranie na psychologickú strunu a mierne (alebo dosť?) kontroverzný incestný motív. A pravdaže samotný „pin“ bol pekne mrazivý a znepokojujúci, aj jeho hlas (v ostrom kontraste s pokojným, nemenným, bezhybným vzhľadom). Musím sa každopádne priznať, že napriek všetkému ma to trochu nudilo, dlhé dialógy ma ničím nezaujali a scenár mi pripadal predvídateľný (hlavne motív o žiarlivosti). (09.01.2021)

Solidní psychárna, která ač není tím pravým hororem, zvládá být tak nějak skrytě děsivá, a dokaže diváka dostat z komfortní zóny. Dva sourozenci, purytánská výchova při které otci pomáhá lékařská figurina, interně pojmenovaná PIN. Na dětech to samozřejmě zanechává následky. V synovi se po smrtí rodičů rozvine solidní schýza, přebirá roli loutkovodiče a ochránce sestry. Ovšem s jeho patologickou duševní poruchou nečeká nikoho v jeho blízkosti nic dobrého. (09.10.2023)

Solidní variace na Psycho případně Kouzlo (1978). Ne tatínek, ale otec, jelikož v rodině panuje pevný řád, má ve své ordinaci anatomickou figurínu jménem Pin. Když za ním přijdou malý syn s malou dcerou, Pin s nimi hovoří. Kdyby tak otec tušil, co v synovi vyvolá. Ten si vytvoří k figuríně nezdravý vztah a je kvůli ní ochoten i vraždit. Zčásti předvídatelný film s pěkným finále a velice dobrou temnou atmosférou. Tíseň a lehké napětí se vinou celým filmem, než dojde na očekávanou akci. Řemeslně výborné, herecké výkony velmi dobré. David Hawlett má vzezření psychopata, a když čte úryvek ze své básně, pojednávající o chystaném znásilnění, zamrazí nejen ve filmových  posluchačích. (31.07.2021)

Příběh o dvou sourozencích (bratr a sestra), kteří odmalička vyrůstali v přísně kázeňské rodině. Jejich výchova, především pak otcovy (decentně šílený "Ztracený Otčím" Terry O´Quinn) podivné metody, který je psychicky fixoval na lékařskou figurínu, zanechala nesmazatelné stopy hlavně na starším bratrovi. Po smrti rodičů sice oba zůstávají sami v jejich rodinném sídle, ale situace se začíná nebezpečně vyhrocovat... Pin je spíše psychologickým dramatem, než plnohodnotný horror. Má dost pomalé tempo, což asi nebude vyhovovat každému, ale postavy jsou pak o to více trojrozměrnější. Každopádně je film vystavěný s citem a důrazem na podivný vztah mezi mladou dívkou a jejím psychicky labilním, schizofrenním bratrem. Kam až může dosáhnout sourozenecká (a vlastně i rodičovská) láska, touha vlastnit a ovládat? (08.05.2011)