Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (285)
Když dva dělají totéž, není to totéž. Chápu oblibu našich Tří oříšků v Norsku. Paní režisérka si zřejmě řekla, že pokud má pohádka úspěch, stačí jí natočit v norských reáliích s norskými herci a bude mít superúspěch. Říkám si proč ne, použijí motiv, přidají svoje repliky, mají k dispozici víc peněz, lepší techniku ... Vznikla ale spíše nezdařilá kopie, vlastní invenci jsem zaznamenala až ke konci filmu. Škoda, v tomhle ohledu jsem Norům dost fandila. A proč zrovna Tří přání? No znít to mnohem lépe než Tři žaludy pro Popelku ... :) ()
Nejzajímavější na věci je, že jde o remake českého filmu. Kolik takových je? 1) Konečně někdo dělá remake českého filmu. Nevděčné role se chopili Norové a se zlou se u nás potázali. Nejlepším, co o jejich díle lze říci, je, že je zbytečné. Českou zasněženou krajinu (v Třech oříškách nouzové řešení) vystřídaly odcizené severské pláně. Českou poetičnost nahradil skandinávský naturalismus, českou prosluněnou úsměvnost pak chmurný nepříliš vkusný norský humor._____ 2) Změny v ději a v koncepci mi nevadily, oživit a aktualizovat klasiku je jistě fajn a na prznění předlohy jsem zvyklý z amerických verzí, kterých jsem viděl minimálně pět. Nicméně akční závěr s princem nad propastí byl fakt už trochu moc._____ 3) Abych jen nekritizoval - scénář byl logicky pospojován, dramatický konec přeskládán docela zajímavě. Některé postavy (typicky Dora) jsou plastičtější._____ 4) Pobavilo mě herecké obsazení. Macechu si půjčili ze Star Treku, možná je to sestra Oldmanova Draculy. Popelku hraje finalistka 7. řady soutěže Idol (norská verze Superstar) 25letá Astrid Smeplass, jejíž emancipované sebevědomé chování od samého počátku tu působí jako pěst na oko. Očividně jí chybí dětskost Libuše Šafránkové. Král norské krve s královnou odněkud z Indie zplodili prince tureckého - hm. Princovu družinu tvoří bůhvíproč homosexuální pár._____ 5) Podivný je i slovník hlavních protagonistů (alespoň tedy v českém překladu). Král říká: momentíček. Usmolená vesnická Popelka vysvětluje princi, že k úspěchu je třeba týmová práce - ty a tvůj kůň jste tým._____ 6) Zaznamenal jsem další pochybné detaily._____ Nikdo nepřehlédne Popelčin obří střevíček._____ Nezabíjej zvíře, které nejíš, praví moudrá Popelka, která o pár záběrů později zastřelí dravce jen proto, aby předvedla před princem své střelecké umění._____ 7) Pokud jde o kluky, nemohu si stěžovat. 24letý herec a tanečník Nor Cengiz Al (princ) tureckého původu je velmi přitažlivý. Pěkní jsou i jeho družiníci 21letý Sjur Vratne Brean (Bendik) a 26letý Arthur Hakalahti (Sami)._____ 8) Film natáčeli v Maihaugvegenu u Lillehammeru v Norsku (bydliště Popelky), v Ola Dahl Gate v Norsku (outdoorové scény spojené s jízdou na koni a lovem) a na dalších místech v Norsku a v Litvě (Trakai)._____ 9) Komentátor j.anek***** zajímavě popisuje pozitiva pohádky. ()
Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. ()
Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. ()
Galéria (56)
Fotka © Storm Films
Zaujímavosti (3)
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby. (Bontonfilm)
- Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru. (raininface)
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku. (SONY_)
Tři oříšky pro Popelku platí za stálici českých televizí během vánočních svátků, uspěli ovšem i za kopečky. Snímek režiséra Václava Vorlíčka a scenáristy Františka Pavlíčka tak uspěl i v Německu, Polsku, Španělsku nebo Severských zemích. Do těch spadá i Norsko a právě zde si pohádku ve svém dětství zamilovala filmařka Cecilie A. Mosli. Právě ta se poté chopila moderní předělávky Tří oříšků pro Popelku a dle vlastních slov chtěla svůj film realizovat jako poctu právě Vorlíčkovým Třem oříškům pro Popelku. Především u nás to měla toto moderní zpracování automaticky hodně těžké i kvůli prakticky až patriotské lásce k známé vánoční pohádce. Problém ovšem nebude pouze v nostalgii. Dá se říct, že Tři přání pro Popelku jsou Třem oříškům pro Popelku velmi věrné. Zhruba tak v 90%. Dochází tak k opakování známých momentů, známých hlášek a pocitu, že tento film skutečně natočil někdo, kdo Tři oříšky pro Popelku miloval. Tato moderní adaptace má poté pochopitelně výhodu v tom, že oproti původnímu filmu z roku 1973 se může opřít o moderní vizuální efekty a také po stránce kamery tentokráte může sázet na záběry z dronu. Právě malebné záběry na norskou zimní krajinu jsou na filmu jednou z těch nejpůvabnějších věcí a na Tři přání pro Popelku se i díky kameře Tronda Tøndera dá dívat. Pak je to trochu složitější. Osobně jsem nikdy oné patriotické vášni k Třem oříškům pro Popelku nepropadl a o Vánocích vždy preferoval radši S čerty nejsou žerty nebo Tři veterány. Přesto mě ovšem pokus adaptovat právě Tři oříšky pro Popelku do nové podoby přijde zvláštní, i díky tomu, že právě láska k ní po 48 letech přetrvala i v Norsku a krom moderního kabátu prostě Tři přání pro Popelku nic nepřináší. I drobné úpravy (především ve finále, které se pokusí udělat závěrečnou ´´ akci ´´ se sáněmi epičtější) působí neskutečně zvláštně a i osudová tečka za klíčovým momentem rozlousknutí hádanky přichází o své kouzlo. Celkově poté obsazení působí dosti podivně. Norský Vladimír Menšík prostě není Vladimír Menšík, Ellen Dorrit Petersen je jako macecha místo Caroly Braunbock stylizovaná do děsivé a neskutečně rušivé podoby a ani ústřední dvojice Astrid S a Ingrid Giaever prostě do rolí nepadnou. Cengiz Al je ještě méně výrazný než Pavel Trávníček svého času, Astrid S poté prostě není Libuše Šafránková. Nová herečka, která má nahradit nezaměnitelnou Helenu Růžičkovou v roli Droběny je poté kapitolou sama o sobě. Tohle byl předem prohraný boj. Celkově je realizace této norské předělávky skutečně zbytečná. Tři oříšky pro Popelku dodnes nic ze svého kouzla neztratili a i po téměř 50 letech jsou nadále milováni stejně. Nová verze má možná velkolepější výpravu, efekty a kostýmy, k ničemu to ovšem není, protože se tu pořád s ničím novým nepřichází. Mosli se sice snažila o poctu, až příliš se ovšem drží původního materiálu, čímž prohrála na plné čáře. Na rozdíl od Guse Van Santa, který v roce 1998 dopředu prohrál boj, když se pokusil předělat Hitchcockovo Psycho alespoň zde přichází snaha o něco nového, přesto se to ovšem celé nezbaví pachuti zbytečnosti. A stylizace se v průběhu jeví ošklivěji a ošklivěji. Zbytečný projekt, který má sice nějaké řemeslné kvality, v průběhu ovšem působí až příliš uměle a především se pořád drží vzorového materiálu. Šlo o předem prohraný souboj? Dost možná ano. Třem přáním pro Popelku totiž nejde upřít slušné řemeslo, jejich existence ovšem zůstává zbytečná. Ani podivně rušivé cameo Kristofera ´´ Tormunda ´´ Hivjua tenhle zbytečný remake nezachrání...... PS: Gay polibek ve filmu je! Takže zastánci klasických křesťanských hodnot a voliči SPD by se měli od filmu držet dál. PS 2: Sova Rozárka ve filmu je, v některých případech ovšem působí digitálně, především její oči. Což vyvolává naději, že se neopakovala historie z roku 1973 a nikdo tentokrát soví herečku sexuálně neobtěžoval šťouchnáním špejlí do zadku. () (menej) (viac)