Réžia:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan StallichHudba:
Dalibor C. VačkářHrajú:
Jaroslav Marvan, Jana Dítětová, Vladimír Ráž, Vladimír Řepa, Josef Kemr, Josef Pehr, František Dibarbora, Růžena Šlemrová, Běla Jurdová, Alena Vránová (viac)Obsahy(1)
Česká veselohra o veselej rekreácii odborárov v zotavovni Jezerka. Postupne sa zoznámime s revízorom pražských elektrických dráh Andělom, energickým Slovákom Pálkom, šoférkou autobusov Marienkou, údržbárom Mašekom a ďalšími. Rekreanti sa popri svojej slnečnej dovolenke tajne pustia do rekonštrukcie miestnej detskej škôlky - a to všetko s nadčasovým i keď 50-tymi rokmi poznačeným humorom. Faktom je, že postava Anděla v podaní Jaroslava Marvana je podľa výsledkov českej ankety Hrdina filmového úsmevu najpopulárnejšou postavou histórie českej filmovej komédie. (RTVS)
(viac)Recenzie (379)
To je dovča, co? Pěkně všichni pohromadě - koupat, jíst, zpívat budovatelské songy a neustále chválit, jak se skvěle žije... Jen starému mručounovi Andělovi chvíli trvá, než se s kolektivem sžije. Zvrácenost komunistické vlády se v tomhle filmu projevuje v mnoha detailech i v celkovém vyznění. Z všeprostupujícího budovatelského nadšení a kolektivismu se mi v některých momentech chtělo blít. Na Marvanův (...Kemrův, atd....) herecký výkon kašlu - tenhle film je agitka zabalená do komediálního hávu. Poznámka a historický exkurz: aby si mladší ročníky mohly zařadit věci do souvislostí - v roce 1952 byl ještě prezidentem Gottwald a nepřátelé státu se věšeli. Druhá věc je, že dělnické rekreace v Čechách kupodivu nezavedli komunisti, ale říský protektor Heydrich. Toho ovšem rekreanti nezmínili :-)) ()
Jistě, je těžké uvěřit těm šťastným tvářím i přehnaným projevům lásky k práci a vlasti, když v každém druhém interiérovém záběru hledí ze stěny obraz Stalina. Na druhou stranu by bylo trochu laciné odsoudit a odstřelit Anděla jako primitivní agitku, byť jí třeba i je. Takže co zůstane, když člověk odfiltruje onu naivně průhlednou, půl století starou ideovou manipulaci? Pohodová, úsměvná a výrazně pozitivní komedie o napravení starého mrzouta, s několika výbornými herci, několika nezapomenutelnými scénami, občas úsměvnými dialogy a výbornými hláškami, z nichž některé získaly navíc s léty a historickou zkušeností zcela nový rozměr. ()
Komunistická komedie plná budovatelského optimismu a nadšení. I přesto má svůj zábavný půvab. Odborářská rekreace. Je otázka, na kolik to byla rekreace pro nejlepší pracovníky a na kolik pro vyvolené. Ovšem byla potřeba ukázky všech vymožeností společnosti pro důležitý pracující lid, základní pilíř komunistického zřízení. Bručoun a revizor pražských dopravních podniků Gustav Anděl (skvělý Jaroslav Marvan) dokáže svou životní rozmrzelostí a postupným prozřením stále pobavit. Důstojným protějškem mu je laskavý truhlář a cellista Bohouš Vyhlídka (dobrý Josef Kemr). Odborářská rekreace dokáže zázraky. Napravovat manželství v krizi, jako u manželů Pavlátových (Vladimír Ráž a Jana Dítětová). Či dávat dohromady nesezdané páry. Horník Štefan (František Dibarbora) potkává svojí řidičku Marienku (Stanislava Seimlová). A aktivní blbec Mašek (Josef Pehr) svojí učitelku (Alena Vránová). Z dalších rolí: kulturní referentka (Běla Jurdová), důležitý Herzán (Vladimír Řepa), elektrikář Jeřábek (Josef Hlinomaz), a jízlivá Pichlová (Růžena Šlemrová). Mám slabost pro Krkonoše a Podkrkonoší zalité sluncem. Vyvolává to ve mě nostalgické vzpomínky na bezstarostné mládí. Mám slabost pro Marvana. A i přes svůj zjevný agitační formát, mě opakovaně dokáže tento film pobavit. ()
V devadesátých letech jsem coby nedospělý demokrat, co sežral všechnu moudrost světa, tento film zatracoval jako propagandu nastupujícího komunismu, ale snad jsem od té doby trochu vyrostl a zmoudřel. Je to pohádka o světě, který takhle nevypadal, ale to byly prvorepublikové společenské romance hemžící se šlechetnými milionáři, uznalými továrníky a počestnými chudými děvčaty také. Tady se to hemží pracovitými truhláři, zedníky či elektrikáři, kteří dělají dobré dílo, když dětem opraví útulek. No a co, vždyť je to stejně hezké, nemluvě o tom, že herecké obsazení je té nejvyšší kvality (i když některé dámy, když nahazují omítku, očividně drží lžíci poprvé v životě :) ). ()
Řečeno slovy jednoho docenta z MU Brno: "Co slovo, to perla. Co věta, to soubor perel." Vše myšleno v tom nejméně pozitivním a nejvíce agitačním slova smyslu. Film je naplno poplatný své době a tomu, čeho měl dosáhnout. Snímek nás seznamuje s řadou postav: nakonec napraveným bručounem, workoholickým mechanikem, uvědomělou referentkou, které tolik leží na srdci, aby si tito "průkopníci nového řádu" opravdu odpočinuli... a vůbec úderníky ze všech koutů "naší milované vlasti", u kterých by i Stachanov vybledl závistí. Jakákoliv jejich nevinnější hláška měla a má svůj přesně míněný smysl. Shrnuto a podtrženo: Imho nemožno bodově hodnotit. Pokud bych to bral jako svěží komedii, tak jsem se nad všemi těmi agitačními frky fakt pobavil. Vzhledem k důvodu a smyslu tohoto snímku však toto "dílo" ztrácí na mnoha svých kvalitách. ()
Galéria (10)
Fotka © Archiv TV Barrandov
Zaujímavosti (41)
- Pavlátova žena (Jana Dítětová) prokazuje, že dopis není od milence, ale že obsahuje potravinové lístky. Za druhé světové války byly v Protektorátu Čechy a Morava od 2. října 1939 zavedeny potravinové lístky, v prosinci 1939 pak i poukázky na textil a obuv. V Československu přídělový systém přetrval až do 31. května 1953, zrušen byl současně s provedením měnové reformy, tedy rok po skončení filmu. (sator)
- Josef Kemr, ktorý stvárnil Výhlídku, bol angažovaný i z toho dôvodu, že postava mala vedieť hrať na violu, čo herec skutočne vedel. (dyfur)
- V zotavovni Jezerka môžeme vidieť na pozadí pódia v jedálni, kde sa stravovali rekreanti, aj zarámovaný portrét Josifa Vissarionoviča Stalina. Film mal premiéru 3.4.1953, a to už bol Stalin skoro mesiac po smrti. (Raccoon.city)
Reklama