Mashiro no oto

Mashiro no oto má naprosto skvělý první díl a docela povedené finále první řady, ale zbytek je jen o něco slabší Kono oto tomare! Ale po pořádku. Začátek je super, krátký emotivní příběh, který působí poměrně realisticky, představí nám hlavní postavu a naučí nás jí poměrně rychle fandit. Potkáme se na chvíli i s dalšími hodně sympatickými a zajímavými postavami a kdyby se celý seriál odehrával v tomhle prostředí, pak by to možná bylo lépe. Bohužel vpád Umeko do příběhu změní celý směr a velice rychle z toho udělá pouze další dílko o školním hudebním klubu, zkrátka vše přivede do těch nejklasičtějších kolejí hudebních anime seriálů a to vám po tak zajímavém úvodu možná bude (jako mě) vlastně docela líto. Následně už je to klasické sestavení kroužku, představení postav a jejich problémů a vzájemná interakce, která pomáhá některé niterné problémy pozvolna řešit. No jo, ale oproti již zmíněnému Kono oto tomare! to tady u mě postrádá hloubku, prostě ta dramata a problémy, co se tu v prostřední části řeší, nejsou až tak významné, nebo tak kvalitně podané, že by mě spolehlivě udržely nalepeného na obrazovce. Ano jsou tu super chvíle, třeba když si bráchové společně zahrají u chrámu, kdy si říkáte, že to má svoje kouzlo, ale těch momentů, kdy se hlavní hrdina a postavy jen jaksi bez duše zmítají v příběhu, který je nedokáže naplno využít, je tady podle mě víc. Závěrečné finále už je ale o poznání zajímavější. Turnaj (ano - vím že je to to největší klišé ze všech) je tu dle mého dobře zvládnutý, anime dokáže poměrně slušně představit motivace dalších nových postav, které tu potkáváme, umí pracovat s atmosférou soutěže i jí v určitých chvílích z části odlehčit. Hudební představení mají výraz, jsou zapamatovatelná a člověk si je užije, prostě autoři umí pracovat s hudbou a obrazem, aby u těch důležitých soutěžících zanechali v divákovi nějaký dojem. Samotný poslední díl je dle mého opět velmi dobrý, vše končí sice očekávaně, ale zároveň po emocionální stránce silně a tak se některé pocity hlavní postavy mohou přenést i na diváka a díky závěrečným okamžikům si možná i řeknete, že by to chtělo druhou řadu, ideálně co nejdřív... Hudební stránka mile překvapila, openning je naprosto skvělý a jsem rád, že jsem se s shamisenem seznámil a pochopil, kolika různých zvuků a hudby se dá docílit jen s třemi strunami. 7,2/10 (19.06.2021)