Reklama

Reklama

Onoda - 10 000 nocí v džungli

  • Česko Onoda (festivalový názov) (viac)
Trailer 1

Obsahy(1)

Japonsko, 1944. Dvadsaťdvaročný Hiroo Onoda, ktorý podstúpil špeciálny vojenský výcvik, má svoje rozkazy - na ostrove Lubang bojovať proti americkým jednotkám, neustúpiť a nevzdať sa za žiadnu cenu. Japonsko kapituluje už o rok, Onoda však svoje pozície bude držať ešte ďalších 10 000 dní... (RTVS)

Videá (1)

Trailer 1

Recenzie (22)

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

,,Muselo to být těžké!... Teď si odpočinete... ''  --- Knihu jsem samozřejmě četl již před mnoha lety. Spolu s kniho Ohně na planinách přináší čtenářovi představu co se asi tak dělo v Tichomoří poté co se odpor císařské japonské armády zhroutil  a co se dělo dál po kapitulaci. Strategicky důležité ostrovy Američané doslova čistili od zbytků Japonců. Někteří vojáci volili hromadné sebevraždy buď kdesi mimo frontu nebo posledním útokem na nepřítele. Někteří se vzdali byť to leckterým přineslo doživotní trumata a opovržení doma od pozůstalých těch, co zemřeli jako hrdinové za císaře. A některé Američané prostě nechali být. Ačkoliv věděli, že na tom a tom atolu je japonská posádka, dobře také věděli, že bez zásob tam dlouho nevydrží. Taktika vyhladovění známá už od prvopočátků obléhání skvěle fungovala i zde. Mnoho atolů bylo bez zásob dlouhodobě neobyvatelných. Onoda měl tu smůlu, že jeho ostrov nabídl člověku, který se umí přizpůsobit rozmarům přírody i jejím darům relativní komfort pro dlouhodobé přežití. Samozřejmě velkou roli hrálo i to, že si občas pro zásoby prostě došel se zbraní v ruce k domorodcům... Díky této shodě příznivých okolností a díky jeho diverznímu výcviku došlo k naprosto absurdní situaci, kdy díky nevěření pravdivým informacím o konci války byl v daném místě schopen dlouhodobě přežít.  Je zajímavé, že hroutící se armády nakonec skončí u výcviku diverzních skupin. Podobné jednotky zakládali i Němci na konci války a je zajímavá shoda že i jednotky Werwolfů byly založeny v roce 1944 tedy v době kdy Onoda zahajuje diverzní výcvik. Film je opravdu dlouhý, ale ač si jindy na dlouhou stopáž většinou stěžuji, zde to bylo na místě. Jen tak divák mohl pochopit tu dobu tam na Lubangu strávenou. Jen tak mohl pochopit nevyřčené myšlenky, které se asi honily v hlavě Onody po setkání s turistou.  Muselo to být fakt husté, když si poprvé uvědomil, že ty roky tam byl zbytečně. Že vše co tam dělal bylo zbytečné... Že mu život utekl mezi prsty, navíc v dost drsných podmínkách a s krví na rukou. Já ale na něm obdivuji nejvíce to, že nakonec vydržel tak dlouhou dobu sám. Viděl jsem reality show, kde v rámci soutěže o peníze borci šli sami tábořit do divočiny jen se třemi věcmi co si vybrali. Většinou nožem, nějakou plachtou atd... Některé vyděsili medvědi u tábořiště hned první den, některým se stala nehoda, nebo promrzlí a vyhládlí volali vrtulník aby je vzal zpět do lůna civilizace. Ale byli i tací, kterým život v drsné přírodě nedělal problém. Udělali si funkční obydlí, zajistili teplo, uměli lovit či si zajistit potravu sběrem. A začali se nudit. A tak si stavěli potní chýše, nebo z proutí kanoe... A i přesto většina z nich to nakonec vzdala a požádala o vyzvednutí vrtulníkem. Proč? Kvůli samotě a stesku. Člověk je tvor společenský. Vždycky byl. Samota vás sežere. Jenže poručík Hiroo Onoda to dal. A sakra dlouho sám. Za to má můj velký respekt. K filmu bych dodal pár historických údajů. Během těch let skupina zabila na ostrově 30 lidí. Místní pochopitelně věděli, že tam tihle duchové války jsou a že jim kradou a všelijak škodí, proto chodili i oni ozbrojeni. Na rozdíl oficiálních snah skupinu letáky či jinak přemluvit, že válka skončila, místní by záležitost nejraději vyřešili silou a likvidací hrozby. Po vzdání se svému veliteli Onoda následně ještě oficiálně odevzdal svůj důstojnický samurajský meč filipínskému prezidentovi Ferdinandovi Markosemu. Úřady jej omilostnily, byť místní měli na věc opačný názor. Do Japonska se vrátil jako hrdina. Zemřel v 91 letech. O svém neuvěřitelném příběhu vydal knihu, která u nás vyšla pod názvem Moje třicetiletá válka. Film se mi líbil moc ... ehm až na ten žlutý neválečný džíp užívaný Japonci v úvodu. jednak šlo o poválečné auto a pak při příjezdu na ostrov má vymlácená světla, ale při nočním ostřelování japonské základny americkými křižníky už světla má... asi je kucí mechanický japonský před den domontovali.. :-) Ale co bralo dech, byly herecké výkony herce Kandži Cudy, který hraje Onodu v závěru filmu (staršího). Ty  byly fakt dechberoucí a i velmi dojemné. Když vystoupil z džungle s kompletní výstrojí, navzdory opotřebovanosti všeho,  v záplatované uniformě, i tak z něj čišela taková ta samurajská důstojnost a hrdost japonského válečníka, co se nevzdal. To se filmařům moc povedlo...  Člověk by málem zapomínal, že šlo o vojáka armády před jejímiž zvěrstvy v Číně bledly leckdy i kovaní nacisté a psali o tom vyděšené dopisy Hitlerovi do Říše. Armády, která okupovala Čínu, Filipíny, Barmu,  Thajsko, Koreu a celé Tichomoří. Poručíka velmi brutální, neúprosné a nemilosrdné armády s naprosto odlišnou mentalitou ... Za zpracování tohoto skvělého filmu dávám 5 kalíšků saké! * * * * * () (menej) (viac)

Warhorr 

všetky recenzie používateľa

No ty kráááávo. Nemám nic proti válečným filmům, které trvají přes dvě hodiny ale tady ta stopáž je totálně v hajzlu. Téměř tříhodinové utrpení mě zcela vyšťavilo. Vážně nechápu, proč to Harari tak nátahl. Kdyby tady bylo co sledovat tak nic nenamítám ale vesměs zde divák pozoruje chování hrstky japonských vojáků v čele s Onodou, kteří se po válce nevzdali a přežívali dál v džungli. Ta psychika a ''rozklad'' osobnosti tady není vyobrazen úplně špatně, což je asi jediný důvod, proč dávám jednu hvězdu. Co mě ale opravdu fascinuje je to, že je Onoda ukázan v duchu jakéhosi morálního hrdiny, který vlastně za nic nemůže a jen plní rozkazy. Leda hovno. On to totiž žádný svatoušek nebyl. Když má film tři hodiny, proč zde není ukázána nějaká jeho sabotáž a záškodnické práce ? Proč nevidíme jak vraždí nevinné filipínské civilisty, jak jim krade jídlo apod. ? Ať jde Harari s tímhle do prdele. Já mu to nežeru. Snad jeden z nejhorších filmů co jsem za poslední dobu viděl. ()

Reklama

janesX 

všetky recenzie používateľa

Už som niekedy dávno počul, že v sedemdesiatich (!) rokoch minulého storočia našli niekde v Ázii japonského vojaka, ktorý ešte stále bojoval (aktívne či pasívne) v dávno skončenej ll.svetovej vojne. Vtedy som sa asi nad tým chytal za hlavu. Teraz tu máme tento príbeh krásne na farebno. Šialené a fascinujúce. ()

Aljak 

všetky recenzie používateľa

Príbeh Hira Onodu vyznieva v danom kontexte doslova tragikomicky. Po roku účasti vo vojne pokračoval Hiro ďalších 29 rokov v domnienke, že vojna pokračuje, a tak sa k tomu aj postavil. Od tohto filmu som čakal veľa, ale tá kompozícia a spracovanie sa mi bohužiaľ až tak nepozdávali. Niektoré pasáže pôsobili dosť lyricky a ťažkopádne, takže to bolo miestami na môj vkus také strnulé. Ale globálne to tu bolo vcelku dobre vystihnuté a Onodov vzdor tu bol zobrazený v relatívne vierohodných formách, aj s príslušnými okolnosťami, ktoré si tento "oddaný" vojak vysvetlil po svojom = paranoja par excellence. Film sa mi teda napokon páčil, aj keď bol najmä v úvodných fázach zbytočne natiahnutý a miestami to bolo až príliš komorné (alebo ako to nazvať). Ale inak veľmi dobre podané aj s dôrazom na psychologický rozmer. ()

Necrotongue 

všetky recenzie používateľa

Stopáž tohoto snímku by mohla na neznalého diváka působit poněkud přebujele, ale vzhledem k tomu, že film popisuje třicet let partyzánské činnosti japonské armády na ostrově Lubang, není to žádná hrůza. Když jsem před mnoha lety četl knihu Onodových válečných pamětí ("Moje třicetiletá válka") nevěřil jsem vlastním očím, ale snímek mě tak nemohl zaskočit nepřipraveného. Tvůrci s tématem naložili velmi slušně, přestože neodolali a tu a tam zbytečně dramatizovali (proč připsali do děje postavu Iniez, to jsem fakt nepochopil- kvóty?); oba představitelé Hiró Onody ale působili naprosto věrnou podobou s originálem, a i když se místy odehrávalo pramálo toho, co by jen trochu zavánělo akcí, ani na chvíli jsem se nenudil. Užíval jsem si příběh houževnatosti, smyslu pro povinnost a kvalitního výcviku, který vás naučí, že nelze věřit lživé nepřátelské propagandě. Já tedy Onodův přístup obdivuji, i když to asi Filipínci, trpící jeho záškodnickou činností, viděli a vidí jinak. / Poučení: Když už dál nemůžeš, zatni zuby a vytrvej. 5*- ()

Galéria (22)

Zaujímavosti (3)

  • Hiró Onoda byl zpravodajský důstojník japonské císařské armády z období 2. světové války, který se skrýval ve filipínské džungli a kapituloval až v roce 1974. Je tak druhým nejdéle se skrývajícím japonským vojákem (o půl roku déle se skrýval vojín Teruo Nakamura). (Duoscop)
  • Během doby, kdy se skrývala v džungli, Onodova skupina zabila celkem asi třicet Filipínců, policistů i civilistů. Vzhledem k okolnostem mu ale prezident Ferdinand Marcos udělil milost. (Duoscop)
  • Filmovalo sa na viacerých miestach v Kambodži. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama