Ferrari

Mistrovské dílo, které se nebojí vypadat jako selhání. Michael Mann je režisér, jenž napříč desetiletími soustavně natáčel výtvarně provokativní, akcentovanými povrchovými vlastnostmi své textury zneklidňující snímky, které na jedné straně fungovaly jako modernistická dramata o vnitřních dilematech postav na pomezí různých světů a na druhé straně úspěšně budovaly dojem populárních, hollywoodské žánrové konvence následujících bijáků. Tentokrát nicméně druhý rys potlačil na úkor prvního, a tak natočil svůj nejpodvratnější, nejprovokativnější a dost možná nejodvážnější film. Film, k němuž na svém blogu po prvním zhlédnutí předkládám soubor dílem analytických, dílem interpretačních cinefilních postřehů... určených těm, kdo už jej viděli. (09.01.2024)

Mám taký reálny dojem v tom zmysle, že ponúkajúci sa teaser trailer na daný titul, je napokon predsa i oveľa vhodnejšou alternatívou, ako povedzme venovať viac ako dve reálne, a k tomu trebárs ešte i »pocitovo« o niečo dlhšie hodiny tomuto úplne nevydarenému titulu ako celku, keďže je tak akosi až ťažko-nestráviteľným, až tomu skoro vôbec ani nerozumiem, ako je to vlastne možné? Kde sa stala chyba? • Hollywoodsky režisér nakrútil akože biografický počin o talianskom, titulnom predstaviteľovi, čo asi nebol príliš najlepší nápad, v ktorom americkí hereckí predstavitelia, rozprávali s akýmsi divným, talianskym akcentom, resp. i s množstvom divných replík zo strán neustále sa prezentujúcich [mimoriadne nudných] postáv, a to teda konkrétne i za priameho doprovodu miestami až neznesiteľnej, chaotickej montáže, alebo dokonca tiež používaného, hudobného motívu z predchádzajúceho hitu Gladiátor, a to ani vskutku nehovoriac o naprosto prekérnom, hereckom prejave zo strany ústredného protagonistu Adama Drivera, ktorý sa podľa môjho pragmatického názoru do titulnej úlohy absolútne nehodil, čo v konečnom dôsledku neveštilo nič dobrého, a čo sa v podstate naplnilo až do poslednej bodky. • Ak by bola taká možnosť, tak by som si snáď nielen iba od režiséra Michaela Manna - vypýtal «tučné odškodné» najmä za to, že som venoval svoj voľný čas takejto nezmyselnej zlátanine, z ktorej sa dokonca možno »obracia v hrobe« i sám Enzo Ferrari, ktorý istotne nie je spokojný s týmto mdlým spracovaním, zaváňajúcim prapodivnou atmosférou, z ktorej na mňa stále dýchalo akési nekonečné, pocitové utrpenie, čo sa každou ďalšou scénou iba umocňovalo, ak aspoň nepočítam i zopár svetlejších momentov naprieč dianím, kedy sa konečné [z]hodnotenie zastavilo len na dvoch, ozajstne biednych hviezdičkách, pričom nechýbalo veľmi veľa, aby som zišiel ešte nižšie, čo by už zaváňalo naozajstnou katastrofou. (09.02.2024)

Podobne ako v prípade Le Mans 66 či Rivalov za 4*, predsa len životopisným filmom z prostredia rýchlych kolies pochopiteľne chýba o trošičku lepší scénar pretože život  nie je tak farbistý ako dokážu byť filmy, prvotné recenzie ma síce trochu odrádzali ale asi dám na radu premiérového kinoparťáka a v prípade ťe si nebudem istý či na film chcem ísť do kina alebo nie ich nebudem čítať, podobne ako on. Napriek tomu že sa Ferrari odohráva podstatne viac mimo trate ako na nej nesklamal a prvá návšteva kina v roku 2024 sa vyplatila. Hádam ich bude viac ako v tom predošlom. (09.01.2024)

Krátký úsek ze života legendárního italského průmyslníka a zakladatele automobilky, v jejichž strojích by chtěl jezdit snad každý (a jen málokdo si to může dovolit :). Ale tady to ani tak není o těch nádherných mašinách s černým vzpínajícím se koněm na žlutém poli ve znaku, tady je to o člověku. Nějaké závody tu samozřejmě jsou, je tu i jedna neskutečně ztvárněná havárie (uff, to jsem nečekal, masakr), ale z velké části jde o drama člověka, který se ocitá na rozcestí... A je tu Adam Driver v titulní roli, a opět válí. Asi jsem také čekal více toho benzínu a burácení motorů, ovšem ani lidská stránka života Enza Ferrariho není bez zajímavosti. 75% (13.01.2024)

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)