Sarkastic

„A nechcete gumový medvídky?“ Jana Synková je bez diskuze tím nejlepším na filmu. Režisér Pavlíček má zřejmě hodně nakoukaného Saturnina, ale přitom mi nepřipadá, že by tetu Kateřinu vyloženě vykrádal, obě postavy jsou nádherně nesnesitelné. Jinak je to ovšem z hereckého hlediska chudší, snad s výjimkou příjemně civilního Vávry (jeho přirozenost vyloženě pohladí na duši, protože většina ostatních postav se chová hodně vyhroceně). Chata na prodej není špatná tragikomedie, tvůrci se perou se sondou do jedné „harmonické“ české rodinky statečně, problém ovšem je, že často zbytečně moc tlačí na vážnou notu, kvůli čemuž tu a tam úsměvná atmosféra „zatuhne“ a některé fóry a scény vyšumí do ztracena. A od házení knížkami jsem se pomalu ale jistě přestal bavit a uchechtl se až při závěrečném pohledu kamery (poněkud morbidní, ale vlastně proč ne). Celkově možná trošku zklamání, hodnotím lepším průměrem. „Mohli bychom to o pár dnů posunout?“ - „Ale já to chci převzít teď!“ - „Žena uvnitř brečí…“ - „Tak počkáme, až se vybrečí.“

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin.

(Viděny kompletní 4 série) Jeden z nejlepších (nejen kriminálních) seriálů vůbec, který má všechno. Napětí, poutavost, dánsko-švédskou řevnivost, seversky chladnou, depresivní atmosféru (svou roli hrají i Kodaň a Malmö…pro mě o to osobnější města, neb jsem v obou byl a některá místa viděná v seriálu osobně navštívil), naproti tomu i fungující humor (ten zajišťuje protiklad vyšetřovacího páru a pak svérázná, neempaticky nemocná ženská hrdinka oproti které si i slon v porcelánu počíná jako ohleduplná baletka), skvěle napsané a zahrané postavy, evropskou hořkost (za velkou louží by pár věcí neprošlo, ať už u diváků či producentů) a v neposlední řadě co do kvality vyrovnané 4 série. Tu a tam se najde nějaká ta muška, ale je jich minimum (od konce bych možná čekal něco malinko jiného, ale s odstupem času jsem s ním čím dál víc spokojen). Má seriálová TOP 10. „Proč se nesnažíš, aby tě lidi měli rádi?“ - „Jak to myslíš?“ - „Sama jsi ztratila sestru. Jak by ti bylo, kdyby někdo řekl, že tě neměla ráda?“ - „Však neměla.“

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*.

„Vaše mise. Rozhodněte se ji přijmout.“ - „Jdu do toho. Vážně. Žádná mise přece nemůže být těžší než tahle. Bomba...může?!“ Nevím, jestli těžší, ale určitě hůř zpracovaná než ta předchozí. Jestliže jsem se u třetího dílu rozplýval nad tím, k jakému posunu vpřed směrem od dvojky došlo, u Ghost Protocolu mám pocit, že je to zas nějaký ten krok zpět. Sice mi tvůrci vyšli vstříc s tím, že tentokrát nenechali zmizet postavy z předchozích dílů bez jediné zmínky, ale jinak je ve všech ohledech čtyřka o něco málo horší. Peggova postava jako jediná nabízí humor, ovšem už ani zdaleka tolik neperlí, absurdních akčních scén naopak přibylo (exhibice na hotelu, výbuch plynu, písečná bouře a mnoho dalších), záporák se jeví oproti tomu minulému výrazně chaběji, a ženská spoluhráčka je co do charismatu/jiskry zatím asi tou nejslabší ze série. S hodnocením se tedy vracím zpátky na průměr, doufám a věřím, že další díl půjde s kvalitou zase nahoru. „Takže budu skákat...do pece. Víceméně.“ - „Jo. Víceméně. Ale...já tě chytím.“ - „Bezva.“

„Já myslela, že mě nemáte ráda.“ - „Slova se mluvi a čas plyne.“ Od poslední Ondříčkovy pecky Ve stínu uplynulo dlouhých 6 let, přesto jsem se má vysoká očekávání snažil krotit, co to šlo. I kvůli faktu, že jde „jen“ o TV film, navíc rozmělněný do dvou dílů. Skryté obavy z nezáživného retra se naštěstí velmi rychle rozplynuly, stejně tak ze specifického akcentu herců, se kterým jsem též neměl nejmenší problém (snad proto, že nejsem z regionu…ti, co jsou, to možná neskousnou tak snadno, pokud vůbec). Základem úspěchu bylo, že jsem si rychle oblíbil postavy a začal jim fandit. A to včetně mladého páru, jehož naivita, nezralost a určitá nevýraznost byla jen ku prospěchu věci, jak se nádherně ukázalo u pořádně tvrdého probuzení do skutečného života místních. Jak děj plynul, stával se příběh čím dál víc napínavým, vtahujícím a ke konci emocionálně velmi silným. Snad jen ty promluvy pamětníků byly paradoxně tak nějak navíc, nepasovaly mi tam a navíc jsem z nich ze strany tvůrců cítil určitý kalkul. Podtrženo sečteno silné 4*.

„Pusťte mě.“ - „Hned. Jakmile přestanete křičet.“ - „Já jsem ještě nezačala.“ Obrovsky nevyrovnaný film. Mix žánrů kriminálního a komediálního v tomto případě příliš nefunguje. Jako detektivka vyznívá často spíš lacině (místy přímo béčkově) než kdovíjak napínavě či dokonce chytře. Jakožto komedie funguje Krok do tmy podstatně líp, nechybí řada vtipných dialogových výměn a scének, ale co do zábavnosti jednotlivých postav je to již o něco horší, nejlépe z toho asi vychází tupý Valentin Václava Trégla (vládne scéna s přibíjením peřiny), ačkoliv i on sem tam zaškobrtne. Problém ovšem vidím v hlavním páru. Mandlová působí podivně (v jednu chvíli laškovně naivní, pak najednou suverénní a neohrožená, vzápětí zas jen vláčená), Wanka se mi jevil spíš jako necharismatický, napomádovaný seladon než neohrožený, šarmantní hrdina s nadhledem. A Smolík je ve své roli naprosto nevyužitý. Celkově mi tento kousek vychází na průměr. „Myslili jsme, že již nepřijdete.“ - „Můj manžel měl nějakou důležitou konferenci.“ - „Jo, s mojí paní.“

Díky tomu, že se mi poštěstilo od Östlunda zhlédnout i jiný jeho film (Vyšší moc), jsem byl zhruba připravený na to, co mě může čekat, a také se mi podařilo celkem rychle navyknout atmosféře snímku a jeho hlavním myšlenkám. Režisér si i tentokrát bere na paškál současnou (západní) společnost, jen těch jednotlivých témat je o něco víc. Nejistá role dnešního muže, hrdinství versus strach, vynucovaná pomoc, tížící svědomí a zodpovědnost, vlastní trapnost, snobské umění (a společnost), moderní technologie, uhozená politická korektnost (nejen ve Švédsku)…a řada jiných věcí k zamyšlení (bohužel místy až zahlcení), na které tvůrce nahlíží optikou satiry, mnohdy originální, absurdní, kousavé (až nepříjemné) a vtipné (vede použitý kondom). Já se opět převážně bavil (líbí se mi, jak se Östlund vyžívá v trapnosti svých postav), škoda jen, že některé scény u mě úplně nepadly na úrodnou půdu (např. opice či odpadky). S koncem to znovu nebylo úplně slavné, ale lepší než u Vyšší moci. Celkově to vidím na silné 4*.

„Myslím, že se Max zlobí. Nebo ne?“ - Ano“. Vskutku. Hlavní hrdina nemá toho dne moc důvodů k radosti. Žena, se kterou se již dávno odcizili, mu nebere mobil, milenka ho čím dál víc tlačí ke zdi, v práci naráží na škrty (výborná úvodní „nápaditost“) a příprava na svatbu, jejíž je organizátor, se nevyvíjí vůbec dobře, od bouřícího se personálu přes konflikt mezi jeho zástupkyní a náhradním zpěvákem až po svérázného fotografa či kritického ženicha. A to ještě netuší, kolik neplánovaného se toho stane právě během tohoto „slavného“ dne. Zorganizovat něco takového je totiž pořádná řehole. A tenhle film o tom vypráví způsobem veskrze příjemným, odlehčeným a úsměvným. Snímek je spíš tragikomedií než čistou (romantickou) „veselohrou“, řekl bych, že místy je to opravdu jen ke škodě (určitě toho humoru mohlo být více). Ale pozitiva převládají (a výborný soundtrack mi bude v hlavě znít ještě nějakou tu chvíli; mimochodem opravdu podařená pasáž s výpadkem proudu, a to nejen z hudebního hlediska). Celkově to vidím na slušné 4*.

„Jen seď na zadku a neřvi.“ - „Ale já potřebuju za ním!“ - „Hele kamaráde, tohle je Praha, a ne nějaká zasraná Boleslav, rozumíš?“ Instruktážní film pro naivní, ambiciózní (nebo možná spíš bezskrupulózní?) hochy ze „Škodovky“, kteří se chtějí vydat do našeho krásného hlavního města a vydělat si tam pěkné peníze. Ještě před zhlédnutím jsem četl o nadužívání ústřední písně v tolika komentářích, že jsem se na to při sledování začal soustředit a…úsměvné (až směšné?) to určitě je, ale že by mi z toho krvácely uši či mě to prostě „jen“ otravovalo, to zas ne. Hlavní téma „když proti něčemu nedokážeš bojovat, tak se s tím spřáhni“ se určitě dalo zpracovat lépe, o „odumírání svědomí“ ani nemluvím (to nahrazuje otec, ačkoliv jeho neustálé „zničehonic“ objevování se zarazí), na druhou stranu jako sonda do určité doby a „jevu“ to podle mě funguje velmi dobře. Já osobně se s hodnocením zastavím tak někde na půl cesty, tedy průměru. „Nechci nikoho vokrádat.“ - „Co to meleš vole, jak jinak chceš v tomhle státě uplatnit obchodní talent?“