evapetra

Před kadeřnickou proměnou mi Pierre připomínal českého herce Jiřího Líra. Pak to už byl ten starý známý Pierre z rozpustilých komedií, ale bez úsměvu v tváři, jen s tím dobráckým pohledem modrých očí. Film plyne pomalu a líně, většinou posmutněle, občas trochu úsměvně. Scénky s tajným sledovatelem asi měly připomenout některé z gagů zlaté éry francouzských komedií, ale tady se moc nehodily, působily spíš trapně. Richardův přednes La Bohème mě naladil si po skončení filmu zase jednou pustit Aznavoura.

Pokleslá nezábava. Alespoň vtipné, kdyby to bylo, když už je mezi žánry i komedie.

Krásné, důstojné rozloučení a dobře odvedená práce s přímým přenosem, včetně dobře vybraného hosta v rozpravě po obřadu.

Ty dvě hvězdičky, které dávám jsou za pěknou muziku. Že byl celý film zpívaný mi rozhodně nevadilo, poslouchalo se mi to příjemně.Co se týče příběhu, ten ovšem jako by autoři vylovili z nějakého sladkobolného románu pro ženy a dívky. Barevnost se mi v tlumenějších odstínech líbila, hlavně v některých venkovních scénách, kdy jsem měla dojem, že se dívám na nějaký známý obraz, který už jsem kdysi viděla. V záběrech z interiérů mě z často ostrých až jedovatých barev a násilných kompozic bolely oči.

Příjemný vztahový film, pomalu a klidně plynoucí a přitom nenudící. Pořád se tam mluví a něco probírá, ale není to žádné prázdné tlachání o ničem. Natache jsem nevěřila, ale byla tak roztomilá, odpustila bych jí stejně jako její nová kamarádka. Akorát vyřešení problému s náhrdelníkem mi přišlo kostrbaté jako z nějakého méně povedeného dílu ze seriálu o poručíku Columbovi. Pro Jeanne ale jistě nebylo těch několik společných dní, strávených s Natachou, jejím taťkou a jeho milenkou ztraceným časem.

Těch bezdomovců mi bylo líto.

Nechala jsem si hodnocení filmu uležet do druhého dne a došla jsem k tomu, že mi sice z hlavy nevyšuměl, naopak některé scény se mi vybavují velice živě, avšak jsou to ty, u kterých jsem si říkala, že se tam poněkud plýtvá s emocemi. To se týká romantické linky, jejíž opravdovosti jsem jaksi nebyla sto uvěřit. Trochu tomu filmu pomáhá prostředí úzkých, křivolakých uliček starého Alžíru, leč toho skákání mezi střešními teráskami mohlo být trochu více, to by tam ale asi musel hrát Belmondo. U J. Gabina mi více sedí ta podoba moudrého a rozvážného muže z jeho pozdějších filmů. I tady hrál dobře, pokud zrovna neromantizoval.

Jestli je jediný rozdíl mezi svobodnou a nesvobodnou zemí v tom ,že někde se o takových tématech nesmí a někde smí natočit film, tak to je trochu málo.

Šíleně bláznivá komedie, která si úspěšně střílí z výrobců zbraní. Pan ředitel měl pěkně vymakaný marketing. Bojuje se tu hodně slovem, slovní přestřelky mezi Pierrem, policisty, sociálními úředníky a dalšími jsou často dost povedené. Bernard Blier baví už svým stále smrtelně vážným výrazem. No, ale určitě měl tu továrnu pojištěnou nebo snad ne?

Nevím, proč vlastně tento remake známého francouzského filmu vznikl a proč se přesunul na americko-mexickou hranici. Původně jsem myslela, že důvod je ten, že v té oblasti ještě nezrušili trest smrti. Z děje vyplývá, že se William napravil proto, že ve vězení kovertoval k islámu. V oblasti, kde jsou největší náboženskou skupinou katolíci. Nicméně, ať by se přiklonil k těm či oněm, to modlení a vzývání nejvyššího mi k tomu příběhu přišlo jaksi násilně naroubované.Jeho provinění v dobách minulých byla opravdu závažná, nicméně trest si odseděl a mohl tedy začít znovu s čistým štítem. Přesto mě ale udivilo, že William v hovoru s Teresou označil své minulé prohřešky pouze jako hloupé chyby. Forrest Whitaker podal dobrý výkon, stejně tak Emily Smith v roli probační úřednice.