Algernons

Jen George Miller točí filmy jako George Miller a Furiosa je příjemným návratem do pustiny, který předchází Zběsilé cestě. Na své výtvarnosti, adrenalinovosti a skvěle zpracované akci to skoro nic neztrací. Dementus a další nové aspekty světa jsou příjemným přídavkem pustiny. Ikdyž větší umělost a sázení na efekty jde znát i nesedí do zasazení post-apo pustiny, tak je to režijně i nápaditě využito na maximum. Líbí se mi, že si jde Furiosa svou cestou s rozmáchlejším dějem a hlubším budováním. Ovšem i přes větší dějovost a ukecanost nabízí Furiosa slabší příběh, s menší úderností a se světem, který dává menší smysl než jak tomu bylo u Zběsilé cesty. Jako přímočarý akční post-apo nářez to funguje dobře, ale postrádá to poetiku i hloubku předchozího díla. Bohužel než aby to přidávalo symbioticky silnější kontext Zběsilé cestě, tak jí to naopak paraziticky zhoršuje a okrádá. PS.: Dost souzním s komentářem JFL.

Conana miluju, jeho unikátní styl humor, kdy ze sebe dělá přirozeně blbce mi strašně sedí. Koncept jeho nového "cestopisu" zní na papíře velice skvěle. Avšak to až moc spoléhá na improvizaci s náhodnými lidmi a ne vždy se z toho dá něco vytěžit. Seriál zvládá některé díly pěkně zaobalit, dojemnějším příběhem, ale bohužel to nenahradí scénky a segmenty plné hluchých míst. Chtělo to koncepčně něco odvážnějšího a nápaditějšího. Jednoduše něco, co to lépe podchytí a učesá. Tohle působí spíš jako průměrný cestovní vlog youtubera, což je škoda. Má to své momenty a milovníci Conana budou spokojeni, protože jeho osobnost je prostě boží. Celkově jde spíš o seriál do pozadí, než něco, čemu chcete věnovat plnou pozornost.

Wes Ball sebevědomě navazuje na Ceasarovu trilogii, kde nám ukazuje, jak se svět za posledních tři sta let změnil. V základu jde o zábavnou, záživnou dobrodružnou výpravu se sympatickýma postavama. Vizuálně, akčně i budováním světa to funguje. Všechny postavy a kultůry jsou parádně vymyšlený a napsaný. Nová Planeta opic také servíruje jednu silnou, památnou a výraznou scénu za druhou. Přesto druhá polovina filmu, po scéně s mostem, funguje znatelně hůře. Film je trochu přeplácaný a nerozhodný tím, čemu se chce věnovat. Ikdyž Proximus je povedený záporák, tak působí dost nevyužitě. To samé platí i pro postavu Mae. Celkově Království chybí ten silný přesah a vypointovanost přechozí trilogie. Film trpí na to, že si zjevně připravuje půdu pro celou trilogii, což škodí uzavřenosti a výpovědnosti příběhu tohoto filmu. Přesto všechno jde o poctivý, funkční řemeslo tvořící působivou podívanou, která budí emoce i nadšení.

Sobík je jeden z nejlepších, nejsilnější, nejimpozantněji natočených, napsaných, zahraných, lidských seriálů, co jsem kdy viděl. Už to budou dva týdny, co jsem to dokoukal a stále na to musím myslet. Seriál stojí na ústředních dvou postavách Donnym a jeho stalkerce Marthě. Obě tyto postavy jsou tak komplexně napsané, jde se s nimi do extrémních hloubek, které jsou povzneseny výkony oběma jejich herci. Sobík otvírá hromadu komplexních témat, které jsou zpracované s neuvěřitelným dopadem a grácii. Nic není vykresleno černobíle, na vše je nahlíženo s opravdovým nadhledem a pochopením pro celou tuhle šílenou situaci. Já opravdu nejsem ani schopen slovy vyjádřit, jak moc je v Sobíkovi perfektní to spojení všech prvků, které dělájí aduiovizuální dílo tak silným příběhem či zkušeností. Tohle je po všech stránkách jedinečný projekt, že jakkoliv to hodnotit nemá smysl.  Tohle je tak silná a obrovsky vypovědní záležitost, kterou by měl každý vidět. Tohle si prostě musí každý zažít sám, je to neuvěřitelná jízda. Zajímavé komentáře: EvilPhoEniX, klukluka, petikacka

Víc než jen derivát všech ikon akčního žánru. Dev Patel naservíroval osobitou, sebevědomou podívanou, která uhrane jak technickým a atmosférickým zpracováním, tak příběhovou výstavbou. Příběh rámují dvě zásadní a rozmáchlé akční sekvence, které jsou náležitě vybudované a zasloužené. Film tedy nesází na nonstop akci, jeho kořením je indická kůltura, mytologie a kasty. To vše dodává Monkey Manovi potřebnou svěžest přinášející přesah obyčejnému příběhu o pomstě. Jednoduše důmyslně zkonstruovaný biják, kde se pod povrchem schovává spousta na rozbalení. Vystřihnout doslovnou nadbytečnou minulost z prostředku, která narušuje plynutí, tak je to takřka perfektní prvotina.

Totální kravina, ale má to svoje kouzlo. Ed je láska!

I přes prvotní dojem banálnosti, přímočarosti a jednoduchosti semnou The Killer i po měsících stále rezonuje. Tradiční příběh, který je netradičně pojatý s dávkou černého humoru. Oceňuji rozdělení filmu na komiksové kapitoly, představující vždy jiný druh výzvy. Oceňuji osobitě zpracované scény, které se mi zaryly hluboko do mozku unikátní kamerou, režii i vizuálem. Oceňuji vynikající úvodní sekvenci v Paříží, která je jednoduše dokonalá. Přesto největší kvalitou snímku je ústřední postava zabijáka, její pojetí Fassbenderem a hlavně její protichůdné vnitřní monology, profilující unikátní psychologii hlavní postavy. Je to osobitý film, který si chci ještě hodněkrát pustit a studovat. Zaslouží si určitě více lásky.

Všechno šlape jak má. Je to sebevědomí, unikátně natočený a napínavý thriller z žánru "home invasion". Avšak bych doufal, že z toho Fincher vykřesá něco s trochu větším přesahem, ať už v rámci postav nebo příběhu. Je to kvalitně odvedená práce, která ale něco postrádá. Přesto si to kdykoliv s radostí pustím znovu.

Kronika má skvělý nápad a až na pár výtek to první hodinu šlape jak má. Found footage je využitý velmi dobře, ale stejně se neubráníte otázkám "Proč by to ještě někdo točil v tuhle chvíli?". Problém mám však se samotným finále, které se mění na natahovaný festival špatných triků. Když na to nemáte rozpočet, nedělejte to. Přitom by se to dalo pojmout vizuálně chytřeji. Nemluvě o nepřirozeném a zrychleném zlomu hlavní postavy. Režijně velmi dobré, herecky svkělé, ale scénáristicky nezvládnuté (patlal Max Landis). Škoda, škoda, mělo to našlápnuto velmi dobře, ale na konci někdo strhnul volant do příkopu.

Sledujeme mladou, chytrou a nadějnou Beth, která bohužel pochází ze zabedněné jižanské, vesnické rodiny. Je tu ale strýček Frank z New Yorku, se kterým si nejvíce rozumí, protože má mnohem méně omezený pohled na svět. Vzájemná dynamika této dvojky a jejich konverzace o světě táhnou celý snímek, od kterého jsem čekal obyčejnou příjemnou jednohubku. Ovšem film mě nakonec odzbrojil, hloubkou postav a dramatičností některých scén. Ano, není to v základu nic světoborného, ale to co film chce odvyprávět, vypráví nejlépe jak může. Divák je dosazen do bot naších hrdinů a člověk s nimi o to více prožívá strach z rodinného přijetí, kdyby jim ukázali své celé já. Uncle Frank mě překvapil tím, kolik silných a zapamatovatelných scén nabízí. Ať jde o flashbacky, hotelový pokoj, scénu u náhrobku a nebo samotné finále. Paul Bettany podal silný a uvěřitelný výkon. Zasazení do roku 1973 přidává snímku příjemnou atmosféru. Prostě krásná a silná záležitost, která si zaslouží mnohem více pozornosti.