Fifer

Prosím víc takových filmů, vůbec nevadí, že to má jen půl hodiny! Ulítlý humor mám vážně rád.

Brno si svůj film opravdu zasloužilo (Nuda v Brně se točila převážně v Hradci a o Brně nebyla). Největším nebezpečím politicky angažované komedie je, kdyby nebyla vtipná. A to se nestalo. Komedie funguje na jedničku. Je pravda, že Šplíchalův nihilismus už je někdy trochu únavný (nestačilo divákovi říct jednou, že život nemá smysl?), ale vynahrazuje ho salvou gagů a dobře fungující satirou. Šplíchal je výborný scenárista, jeho inspirace hnutím ANO, pro které kdysi pracoval, je zjevná (hnutí Všechno bude fajn). Taktéž reflexe Onderky a Žít Brna je snadno pochopitelná. Rozhodně nejde o reklamu na ŽB, spíš si tu Kvapil vyřizuje své osobní spory s Hollanem, ale to se dalo celkem čekat. Režisér i scenárista se tradičně vymezují i proti havlismu a undergroundu jako nositelům zprofanované pravdy a lásky. Je fakt, že parodie na Plastiky je drsná, ale vydařená. Jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že se těším, až za 20 let nová vlna zase sejme a zesměšní generaci seskupenou okolo současného Alarmu (Šplíchal zde pracuje jako novinář). Za sebe mohu říct, že mi Šplíchalův scenáristický nihilismus sedí víc než jeho angažovaná novinařina. Ale to už do toho tahám vlastní názory na politiku. Brno jest vytěženo kompletně: šaliny, Cockclock, TIMO, Stratil, Mucha, Vtípil, K.Olivová, Mýdlo, brněnští herci, ohňostroje a draci. Tenhle text píšu pár hodin po zhlédnutí a už se mi celá dějová linka téměř vykouřila z hlavy. Škoda, kdyby tam byl nějaký sevřenější příběh, bylo by to jistě lepší než tyhle separované epizodky. Případně mohl režisér jednotlivé dějové linky lépe formálně oddělit. Zmiňované epizody se střídají tak nějak nahodile, asi jako když chytnete dobrého opileckého vypravěče ve 3 ráno v Mýdle. Přesto jsem moc rád, že film vznikl a dostal státní dotaci. Moc bych si přál, abychom měli stát, který neustoupí hloupým tlučhubům a dotace na kritickou satiru si vždy obhájí. Ale bojím se, že za pár let by tvůrci nemuseli dostat ani korunu.

Hipsterké trendy aktivity má režisér okoukané skvěle, takže se pobavíte u moderního umění, folkové a disco hudby i typickýma kolama (fixka). Pro dvacetiletého, jenž prožívá životní krizi, to může být "Ten jeden film". Pro jiné publikum toho ale víc nenabízí. Hrdina je nesympatický, ale na svoji krizi má právo. Jenomže nic moc než čvachtání se ve vlastních depresích snímek nenabízí. Navíc jak je u amerických indie filmů typické, některé věci už jedou podle zavedených šablon. Ztřeštěný kamarád, který vás táhne z krize a ztřeštěné sestry, které odlehčují děj, ale vlastně je nestihneme vůbec poznat - jejich postavy jsou ploché. Je to jenom taková hezká modelkovská stafáž, na kterou se dobře kouká. A kdybych měl spočítat počet filmů, kde se rodina vydává rozprášit něčí popel! I přes všechny výhrady jsem se téměř nenudil.

Po Samotářích a Kuličkách jsem se na další scénář Olgy Dabrowské moc těšil. A námět je to velmi dobrý a vtipný, použití brainwashingu k manipulaci s partnerem. Bohužel ztvárnit pak proměnu partnera uvěřitelně je věc druhá. A to se oběma dámám (režisérce a scenáristce) nepovedlo. Nakonec z toho vlastně vznikla taková až červená knihovna. Ostatně romantických komedií, kde věčný sukničkář najednou zjistí, že chce jen jednu (tu pravou), je na trhu nespočítaně. Mužské postavy se přepínají z rolí jako počítačové programy, naprosto neuvěřitelně. Proces usazení se notorického sukčnikáře probíhá naprosto jinak, ale rozhodně ne tak, že se z něj mávnutím kouzelného proutku stane zamilovaný študentík. Spoiler: Místo omšelého konce, kdy partnerka zjistí, že manipulace je vlastně špatná a uvědomí si vlastní selhání, by bylo lepší zvolit tvrdší realitu. Tedy, že se sukničkářem lze založit svazek z rozumu. Metoda brainwashingu by mohla být použita například na puberťáky, které chceme radikalizovat. Ovšem náhla proměna sukničkáře, který celá léta manipuloval, je nefunkční a schématická. Vůbec to nefunguje. Dabrowská mávnutím kouzelného proutku v jednu chvíli dělá z jedné postavy hvězdu a z druhé zakřiknutého monogamního ďiblíka. O pár minut později to zase prohodí.

Té inspirace bratry Dardennovými si nelze nevšimnout. Hodnotím záměrně o hvězdu víš, protože snímek si zaslouží víc než 50%. Je pravda, že chybí něco, co by diváka nadchlo, všechno už jsme viděli někde jinde, ale přesto jsem se nenudil. Na Lehotského další filmy se těším.

Sám nechápu, jak mi film scenáristky Samotářů mohl prokloznout, aniž bych ho vůbec zaznamenal. A scenáristicky je to velmi kvalitní snímek, který převyšuje většinu české produkce filmů o vztazích. Všechno už za mě napsali jiní, velkou nevýhodou jsou špatné herecké výkony některých, zbytek je skvělý. Jako ostatní, i já oceňuju, že autorka nestraní svému pohlaví, vlastně to spíš vypadá, že lehce straní mužům. Nicméně, ono je tu vůbec velmi malé množství kladných postav. U povídky o puberťácích jsem si uvědomil, jak přehaná byla stopáž Pusinek. Všechno, co Karin Babinská vyprávěla 100 minut, je tu řečeno lépe za 30! Poslední poznámka už je jen úsměvný detail: Točit noční scénu může být obtížné, ale myslím, že je lepší raději obětovat další finance a vymyslet důmyslnější osvětlení, než přejít k variantě: muž přijede ke svému domu a světla auta nechá rozsvícené (kvůli kameře). Jakéhokoli řidiče tenhle nesmysl doslova udeří přes oči.

Věřím tomu, že malé děti se mohou opravdu bát a bavit. Dospělému bych to nedoporučil, již z obsahu je možné pochopit námět filmu, takže vás v celém filmu nic nepřekvapí.

Taclík skvělej, ale námět a pointa nic moc.

Zatímco celovečerní queer romance už se mi zajídají -těch filmů o coming outech už je prostě moc, už z toho nelze dělat hlavní zápletku- tak tahle krátká gay romance (animák) o dvou chlapcích ze základy je skvělá. Film zde: https://www.youtube.com/watch?v=2REkk9SCRn0

Neříkám, že jsem se nezasmál, ale bylo mi to doporučeno fanoušky Cimrmana, a tak jsem celkem zklamaný. Ta parodie mi přijde taková obyčejná až troškovská, nic chytrého ani promyšleného jsem v ní nenalezl.