Morien

Je to ambiciózní, to ano, a je očividné, že do toho Edwards dal krev, pot a slzy, což oceňuji. Ale spousta míst je/působí nedodělaně a nelogicky, což celkovému dojmu mocně podraží nohy. JDW má charisma na rozdávání, ale ani jeho postava na mě nepůsobila hotově či opravdově, hehe. Zdali to bylo jeho schopnostmi, režijním vedením nebo scénářem, no tradičně asi mixem všeho dohromady. Hodně se mi líbila volba Allison Janney do role drsné vojačky, ale i její postava vyzněla nakonec spíš ploše. Soundtrack byl překvapivě fantastický (mám na mysli funky písně od Deep Purple, Radiohead a tak, ne původní hudbu od Hanse, protože ten byl tentokrát velmi zapomenutelný), dokonce tak fantastický, až se to k depresivně melancholické náladě filmu skoro nehodilo. No zkrátka, vlastní očekávání mě zradila, rodičům o tom domů psát nebudu a do pár dnů zapomenu, že film vůbec existuje.

Musím se ještě zamyslet, jestli k tomu chci říct víc, než jen, že se mi to zdálo celé sebestředné a zbytečné.

Ke kouzlu prvního filmu to má daleko, ale na tulící se odpoledne s dětmi se to hodí.

To byla ale nesmyslná snůška blábolů.

Koukala jsem na to výhradně kvůli Wilovi a jeho štěněčím očím, s předpokladem, že dám třeba jeden díl a pak s tím seknu, ale nakonec to bylo docela poučné, například pro porovnání s akčními filmy, kde se "obyčejní" vojáci často chovají jako superhrdinové s dvaceti litry krve v těle.

To přece tomu sektáři nemůže pořád procházet, točit ten samý film znovu a znovu. Není žádný důvod, aby takovýhle film trval skoro tři hodiny, natož ještě schovávat konec do dalšího filmu.

Ne že bych měla nějaká očekávání, ale i tak to bylo docela zklamání. Film nemá žádnou kartu v rukávu.

-"Because you let me."

Hm, jeden z nejlepších filmů/seriálů, který jsem o Tudorovské éře zatím viděla. Intimní, hluboce procítěný a zdá se, že i velmi historicky přesný (usuzuji podle knih Alison Weir, od které jsem o Anne Boleyn nedávno četla - ten pocit hrdosti, že jsem nejenže věděla, kdo je Chapuys, ale že jsem dokonce vyhlížela, kdy se objeví, ach). Vedle Wolf Hall vypadají např. Kapurovy počiny jako opozlátkovaná prázdná telenovela. Stopáž minisérie poskytuje prostor pro spoustu fantastických hereckých momentů bez ohledu na to, jak historický významné byly. Prostořekost Bernard Hilla, performativní utrpení Antona Lessera, prostá bezradnost Monicy Dolan, laní oči Toma Hollanda, a potom samozřejmě Clair Foy a ještě více Mark Rylance, kteří by si za své výkony zasloužili všechen potlesk a všechny ceny. U Damiana Lewise si paradoxně nejsem jistá - zejména počáteční Henryho scény byly taky skvělé, ale potom trochu zmonotónněl a tvůrci jako by se mu i záměrně vyhýbali, takže spíš nedostal šanci si zazářit. Beru to ale jako plus, protože o králi to tentokrát nebylo. A bylo to super.

Čím jsem starší, tím lepší mám o Pravé blondýnce mínění.