MartinNDL

Nádhera. Vůbec nic mě nenapadá, co bych filmu vytkl. Postavy sympatické chováním, ne vzhledem a k tomu ta nejroztomilejší kočička, kterou chci domu plyšovou. To budou asi ty Vánoce, protože si uvědomuju jak strašně přihřátě píšu a nebudu to mazat. Tak abych to trochu napravil, tak bejt o 15 let mladší, určitě bych si přál vidět Išku nahou a ocenil bych její oholené podpaží. Starý je na mně to, že jsem si ikskrát během filmu přál být jako ten fotr.

Skoro to tak vypadá, že Karel Vaš by mohl být vyučován jako klasický příklad lidské zrůdy. Tolik napáchaného zla v kombinaci s absolutní absencí sebereflexe jsem snad ještě neviděl. Minimálně v českém prostředí ne.

Pamatujete si na poslední scénu z Nekonečného příběhu 2? Bastian má jedno přání a směrem k mocné Xaidě si místo návratu domů přeje, "aby měla srdce." Někdy v totální asocialitě, absenci nesobeckých hodnot a sebevědomí a zároveň ubrečenosti se skrývá klíč k Andreji Babišovi. Ono se to dalo tak trochu čekat, ale zklamaly mě ostatní postavy. Příkladem za vše budiž ta reportérka z Novy (Michaela něco), která svým naprosto trapným podbízením se dokázala odhalit vlastní malost v několika málo sekundách. Škoda, že se více neřešila Babišova motivace ke koupi médií a personální obsazenost českého mediálního mainstreamu, vytváření obrazu politiků a vztahy mezi politiky a novináři. Protože slova objektivita a nestrannost by nevyzněla zrovna optimálně. A to na obě strany.

Jestli první část třetího dílu byla středoškolská přednáška o médiích a jejich moci, pak druhá část se věnuje moci samotné. Respektive touze po moci a motivaci vzdoru. Mohli bychom zavzpomínat na mnohé zdánlivě sympatické revoluce, které se zvrhly v zcela novou a téměř stejnou tyranii a svoboda s demokracií se staly pouhými hesly. Ony jsou ty témata dost aktuální třeba v souvislosti s "nábožensky" (ne)motivovanými nenávistnými činy. A tak tentokrát by si mladý padawan měl vzít ponaučení, že důležitější než sloužit nějaké samozvané autoritě a systému je třeba být bojovníkem pravdy, lásky, odpuštění a míru. Jennifer Lawrence je mi tentokrát velmi sympatická díky své nesmírné civilnosti. Jestli se v minulých dílech snažila stát se symbolem revoluce, pak tentokrát se snaží jím nebýt a naopak usiluje o činy a to zcela nesobecké. Je tu vlastně krásný vývoj obou hlavních postav od prvního dílu a jako celek mi film se svými čtyřmi díly docela sedí.

Vždycky je tu možnost volby. A tak se nemusí přistoupit na všechny ty moderní trendy, ať se zdají sebevíc logické a sofistikované. Nakonec stejně postrádají starý dobrý lidský faktor a zde máme v opozici stereotyp chladnokrevného zabijáka agenta a sice drsného, ale přesto skrz srdce hodnotícího Bonda. Už v minulém díle mu dosti rozbili a zabili svět a zdá se, že jedna éra končí, ale tvůrci nám předkládají argumenty skrz nostalgii ne tolik k době, ale na samotné Bondy (Conneryho i Moora). A nechápejte mě špatně. Někteří starší Bondové se pokoušeli marně udržet macho přístup k životu a ženu brali jako zpestření na úrovni cigaret, alkoholu a auta. Craig ale bojuje za sice konzervativní, ale demokratické hodnoty a je ještě drsnější jako milující a zraněný muž. Skoro bych řekl, že se nyní povedlo to, o co se v roce 1969 pokoušeli s Georgem Lazenbym a ztroskotalo to tehdy u hnusných akčních scén. Formálně se poslední Bond totiž povedl parádně, ale do toho se pouštět nebudu, zas tak moc těm hloubkám obrazu, kamerám a střihům nerozumím. Já jsem spokojen.

Až budou vaši známí nadcházející rodiče hovořit něco o tom, že by si přáli geniální dítě, nějakého toho Wolfíka Mozartů, tak jim jako odpověď pusťte tento dokument. Není to kritika, není to podpora, jde o velmi realistické časosběrné zachycení velmi pravděpodobného vývoje toho malého génia a jeho rodiny. Nechci spoilovat, ale z mého pohledu se jedná o happyendový vyústění po stránce kariérní i lidské a to považuji za téměř neslučitelné a velmi náhodné. A Mariku si vygooglete a pusťte, je vážně skvělá klavíristka.

A nakonec díky těm super ceněným hodnotám války - čest, hrdost, pokora, vděk a odvaha zjistíte, že válka je hnus a vůbec to není paradoxní nebo absurdní.

Horolezecké filmy jsou sakramentsky lákavé a atraktivní, ale taky děsně složité na natáčení. Celkem logicky se do nich tvůrci vždy snaží dostat nějaké to drama a city navíc, hrdinské kousky a zrychlují tempo, což ale povětšinou vede ke karikaturám typu Vertical Limit. Já osobně bych tisíckrát víc uvítal nějaké to existenciální drama, velmi minimalisticky natočené bez velkolepých skoků a pádů. Autentické záběry si mohu pustit v jednom z mnohých skutečných dokumentů. Podruhé jsem viděl Imaxový film z cesty na Everest z toho samého roku, poprvé z toho byl pěkný dokument ukazující laikům skutečnou trasu výstupu, podruhé bylo natočené jedno z nejtragičtějších dramat v historii této hory. Nejvíc bodů dávám za realistické pojetí výstupu, byť i tady se jde o něco rychlejc než ve skutečnosti, další body budiž za pěkné 3D záběry hor a něco málo bodů za dramatické a chlapácké ztvárnění. Kéž by tento film opět otevřel debatu o komerčních expedicích a začalo se to výrazně regulovat... Koho tento film zaujal, tak ať si vyhledá knihy, filmy a dokumenty, které v průběhu let o této expedici vznikly, je toho hodně.

Mám tě rád, kočičko. Věřím, že je ti líp. A ti, co ti tak ublížili, ať shoří v pekle.

Takový Hop On - Hop Off po srbském venkově. All in one balíček v devadesáti pěti minutách s více i méně povedenými momenty a velmi dobrým závěrem.