Recenzie (297)
Kapor na torte (2010) (relácia)
Lanýže jsou prosím mořští šneci, s trochou štěstí vám je Dolly Buster rozmixuje svým vibrátorem za doprovodu hrůzného hitu Heya heya bulvární trosky Bartošové. Sakra, jenom doufám, že dneska nebudou ty kravaty.
59-184-84 (2009) (študentský film)
Muž, který čeká na to, až začne žít.
Kmenový jazyk (2009) (študentský film)
Bezúčelný surrealismus.
Panika v mestečku (2009)
Madame Longreé je vous aime. Ooo monsieur Cheval moi aussi je vous aime.
Slon (2003)
Spoiler: Podobně laděný snímek je i estonský Klass (2007). V Klass se hlavní zápletka odvíjí od šikanovaného chlapce, který je zároveň hlavním hrdinou (konec v Klass je jen taková hrozivá tečka). V Elephant jsou motivace kluků-vrahů trochu jiné (chtějí si vyzkoušet počítačovou střílečku naživo, jak moc jsou ve škole outsideři nevíme). Není zde vlastně ani příběh, jenom poskládané obrazy dětí v jejich zdánlivě normálním dni ve škole, který vyvrcholí krvavou řežbou. Americké, ale určitě ne špatné.
Jiný člověk (1913)
I přestože si byl Franz Kafka vědom slabé zápletky filmu, výkon Alberta Bassermanna ho zaujal natolik, že film navštívil vícekrát. Der Andere inspiroval - zejména tématem Jekylla a Hydea - poválečné expresionistické filmy. (FNŘ 2010)
Moje noc s Maud (1969)
Spoilery: Po částečném prospání prvních 15 minut (mše v kostele a rozhovor dvou přátel o Pascalovi a matematice byly pro mě v podstatě nestravitelné) a mému ambivalentnímu vztahu k francouzské nové vlně, se mi film vlastně docela líbil. Když přestanete poslouchat ty řeči o matematice, filosofii a náboženství, objeví se před vámi roztomilá moralitka. I přestože se dva lidi k sobě přitahují jako magnety, v cestě jim stojí "pouze" rozdílný pohled na život a jejich cesty se nakonec rozejdou. Jako ze života. (FNŘ 2010)
Souvenir Strip of the Edison Kinetoscope (1894)
Arnold 19. století.
Statue of Liberty (1898)
Pohled na Sochu Svobody bez mrakodrapů v pozadí. Když už nic jiného, tak je to přinejmenším zajímavý historický doklad. Minutu vydrží každý.
Závěť doktora Cordeliera (1959)
Závěť doktora Cordeliera mě ani trochu nepřesvědčila o kvalitách Jeana Renoira. Přesně jak píše Hellboy, film totiž vypadá, jakoby byl natočen o třicet let dříve. Navíc mi úplně unikly motivace Cordelierových experimentů, a to se považuji za vnímavého diváka. Takže chyba určitě není u mě ;)). Jedinou zajímavostí a případným doporučením pro ostatní, kteří by film chtěli shlédnout je, že role doktora Cordeliera a hrubiána Opala byla ztvárněna jedním hercem Jeanem-Louisem Barraultem. (FNŘ 2010)