Vajonek

Nevěřila bych, že to bude zrovna válečný akční film, kterému dám po delší době svých pět hvězdiček. Většinou mě počiny z tohoto žánru nedokážou chytnout, válečná vřava mě po chvíli začíná nudit, připadá mi to natahované, patetické. Hacksaw Ridge má také poměrně dlouhou stopáž, také v něm nalezneme scény zavánějící patosem a klišé. Ale mě ten film prostě, ač přesně nevím, jak se to událo, chytil a už nepustil prakticky od prvních záběrů. Bavila mě první "mírová" část, kde jsme začali poznávat pozdějšího netypického válečného hrdinu, jeho "jinakost", viděli jeho rodinu, první krásné zamilované chvíle. Vše bylo spíše jen načrtnuto, ale přesně akorát stačilo, abychom zjistili, s kým máme zhruba tu čest a připravili se na další drsnější část. V té jsem si místy připadala, jako kdybych tam byla s těmi mladými kluky; jako pozorovatel, který se začíná probouzet z nečinnosti, kterému někdo (režisér) umně servíruje všechny ty dílčí střípky, z nichž se skládá celý příběh, říká, kam ho to s Desmondem za chvíli dovede, co spolu s ním bude o chvíli později cítit a přesně to člověk cítí, prožívá. Byla jsem napnutá, odvracela zrak od roztrhaných těl (která by se mnou jindy v jiném filmu buď nic nedělala nebo by mi připadala ukázaná až moc na sílu), přemítala nad smyslem a nesmyslem toho všeho, litovala, dojímala a rozčilovala se, fandila Desmondovi. Však taky kdo by tomu na první pohled možná trochu moc naivnímu, dobrosrdečnému klukovi (navíc zahranému skvělým Andrewem Garfieldem, který je přesně tím hezounem, jež beru velice ráda na milost, ač typické hezouny obvykle moc nemusím a který se přesně hodí na takovéto role:D) ve výsledku nezačal fandit?... Tenhle film byl pro mě jednoduše od začátku do konce velkým zážitkem. Kazily mi to snad jen ty občasné příliš klišoidní, patetické chvilky ("spletl jsem se ve vás nejvíc v životě, doufám, že mi to někdy odpustíte" atd.), které tomu ale nakonec velice ráda odpustím. Když to vezmu více "zesložita" a uvažuji, čím to, že mě zrovna tento snímek tak zaujal, říkám si, že jeho velkou devízou je jistě technická stránka, (nejen) válečná vřava je opravdu působivě natočená. Vidíme tu taky např. obecně dobré herecké výkony. Takových filmů z válečného prostředí by se ale asi našlo více a samo o sobě by to tak nestačilo. A tak jsem došla k tomu, že to celé prostě asi dělá hlavně ten neuvěřitelný příběh. Osobně, i když mě film bavil od samého začátku, jsem si při prvních "bojích" Desmonda na frontě, které se ještě neodehrávaly přímo na bitevním poli, a šlo v nich o to, zda se podvolí nebo si zachová svou čest, bude věrný svému přesvědčení, říkala, jestli už to není trochu moc velká "fantasmagorie" a ten mladý borec trošku "blázen". Postupně jsem si ale asi nějak začala uvědomovat, že jeho na první pohled a vzhledem k okolnostem možná trochu nepochopitelné postoje vlastně vytváří určité zrcadlo celé té nesmyslné válce, nutí vás se ptát, zda tenhle zásadový chlapec nepředstavuje v celé té vřavě možná to nejrozumnější a nejodvážnější. A nebo taky ne a je to od něj prostě "jen" samozřejmost. Nebo je to něco, co jako malý střípek do celého toho válečného nesmyslu plynule zapadá. Ať tak či tak, když si ještě uvědomíte, že Desmond Doss skutečně žil a ten jeho zázračný příběh jak z jiného světa se stal, v nějaký moment vás to lapne úplně a tvůrci už si s vámi pak mohou dělat co chtějí. Žerete jim to a díky nim si dáte velký filmový zážitek se vším všudy. Alespoň já jsem to tak měla rozhodně. 90 %.

Po mnoha letech od prvního zhlédnutí už na tomto dílu Soukromých pastí dokážu vidět některé chyby či nedokonalosti, kterých jsem si jako ještě takové odrostlejší ale stále děcko nevšímala, nepobírala je (dialogy jsou místy poněkud strojené, děj předvídatelný, nalajnovaný, některé postavy - matka!!! - se, i když přihlédnu ke značně nestandardním okolnostem, chovají na můj vkus příliš divně, "tupě", chvílemi z toho až moc dýchá "televiznost"...). Pořád mě ten příběh, resp. otec v podání Miroslava Etzlera, ale dokáže opravdu velmi intenzivně odpuzovat, znechucovat, pořád v některých momentech trnu a skoro nedýchám napětím, přeju si, aby se přece jen Veronika nedočkala toho, k čemu se schyluje. A možná to celé prožívám v některých aspektech o to silněji, že si z minula moc dobře (až jsem překvapená, jak se to ve mně uložilo) pamatuju, co se všechno bude odehrávat... V době uvedení se hodně řešil Miroslav Etzler a to, jak ukázkově dokázal toho hnusáka ztvárnit, což chápu. Teď při opakovaném zhlédnutí se ale dokážu více zaměřit na/ocenit výkon začínající Bereniky Kohoutové, pro kterou to muselo být extrémně náročné a která dospívající zneužívanou dívku zahrála z mého pohledu velmi uvěřitelně. A Vanda Hybnerová jako zaslepená ztahaná "blbka" matka byla také přesná (v některých momentech mě rozčilovala snad více než její drahý manžel)... Shrnuto - i když technicky není Tatínkova holčička určitě dokonalá, i po letech ve mně budí tolik silných (ač převážně záporných) emocí, že jí nemůžu dát méně než čtyři hvězdy. A myslím, že je to, hodně právě vzhledem ke své surovosti, uvěřitelnosti v prožívání postav a "intenzivnosti" v emocionální rovině, také důležitý příspěvek do tématu sexuálního násilí v rodinách, zvlášť v době vzniku dílka, kdy ještě zdaleka nebyla taková osvěta jako dnes. A pokud by dokázala Tatínkova holčička alespoň někoho třeba probudit z letargie, dodat mu odvahu svěřit se atp. (čehož je dle mého schopná i dneska), nebude to vůbec marné.

Tenhle starší film, který jsem objevila až nyní, mi, musím přiznat, docela sedl. Prakticky hned od začátku jsem se nechala vtáhnout do (možná trochu/hodně nepravděpodobného a klišoidního) příběhu Margaret a Andrewa a zajímalo mě, jak se bude vyvíjet dál (i když to do velké míry bylo asi, minimálně v hlavních obrysech, jasné). Podle mě se tu podařilo vytvořit takový dobrý mix romantiky, vtipu, nakonec i toho dramatu, fungovala chemie mezi ústředními herci. Úplně chápu, pokud někdo neuvěřil přerodu Margaret nebo tomu, že by se zrovna tihle dva do sebe mohli zamilovat, u mě se to ale sešlo, vlastně ani přesně nevím proč (aktuální rozpoložení, příjemné herecké výkony, náhoda..?), tak, že jsem buď trochu uvěřila nebo mi "neuvěření" minimálně nebránilo v tom, abych si film vcelku užila a s klidem ho označila za příjemnou romantickou komedii, která možná nebude ve svém žánru úplný TOP, zároveň se ale neztratí, neudělá mu ostudu. 75 %.

Některé věci mohly být možná vyjádřeny méně doslovně, jiné zase více. Také pro mě někdy bylo trochu obtížné naladit se na některé postavy, jejich motivy a chování; některá "propojení" jednotlivých aktérů (resp. možná spíše jejich "množství" na tom omezeném prostoru) byla už trochu hůře uvěřitelná. Obecně mě ale Noc svatojánská poměrně zaujala, šla z ní příjemná atmosféra, líbilo se mi, jak se jednotlivá tajemství odhalovala postupně, někdy si člověk nemohl být úplně jistý posloupností dílčích událostí, což tomu dodávalo na zajímavosti, podporovalo zvědavost. Prostředí, norština jako určité "exotičtější" prvky také určitě nebyly k zahození. Shrnula bych to jako takovou nenápadnou jednohubku, kterou (možná trochu překvapivě a nečekaně) určitě nic nezkazíte, dáte-li si ji o některém víkendovém odpoledni. 70 %.

Chtěla jsem si pustit něco na zrelaxování a pobavení, a protože mám ráda Channinga Tatuma a Sandru Bullock sáhla jsem po tomto filmu. Výsledek? Nebavila jsem se (až na pár mikrosekund) vůbec, protože to bylo tak přiblblé a nezajímavé, že to prostě nešlo. Ač to měla zřejmě být dobrodružná akční podívaná, usínala jsem u toho - zde ale musím připustit, že nejsem asi úplně cílová skupina těchto žánrů, takže bych se možná nudila a usínala i u něčeho "sofistikovanějšího" z tohoto soudku. Dvě hvězdy za ústřední pár - Sandra je i v této záležitosti sympatická (a klobouk dolů před tím, jak ve svém věku vypadá) a Channing jako vždycky sexy; oba slušně hrají (bohužel ale moc nemají co, resp. scénář z jejich - a hlavně pak jeho - postav dělá takové trošku tydýty pronášející nepřirozené dialogy, a to pak ani dobré hraní nezachrání). 40 %.

Tak tohle byla taková velmi nesouvislá změť záběrů a vyjádření, nahodile a nekompaktně působící, po povrchu jdoucí (což se asi vzhledem k stopáži dalo trochu čekat, ale stejně...). Určitě nečekejte, že byste tu dostali odpovědi na otázky, jimiž jsou jednotlivé dílečky uvedeny v anotacích. Jedna hvězda za to, že se sem tam objevilo něco vcelku vtipného.

Tady má někdo moc rád Míšu Davida:)

Předávání cen Anděl beru vždycky jako dobrou příležitost poslechnout si něco málo z toho, co třeba normálně neposlouchám nebo neznám, objevit něco nového zajímavého. V tomto směru večer pro mě opět splnil svůj účel. Podobně jako mnozí další jsem poněkud rozpačitá z moderování - paní/slečnu Kulhánkovou vůbec neznám a vůbec netuším, proč byla furt tak ostrá na Honzu Dědka a celkově taková afektovaná. Zřejmě to měla být nějaká role? Nebo je taková běžně? Dědek mi tu přišel takový uťáplý, nesvůj (viděla jsem ho už vícekrát v mnohem lepší formě). Ani jeden ani druhý většinou nebyli moc vtipní, když se být pokoušeli.

Zajímavý film, který otevírá spoustu témat k zamyšlení, přičemž z určitého úhlu pohledu nemůžete být v těch úvahách a závěrech nikdy "dobře", protože jste prostě člověk a ne pes... Každopádně myslím, že pouvažovat chvíli za pomoci tohoto snímku nad možnými přístupy k psům (a zvířatům vůbec) neuškodí. Jsou něčím (nebo někým), co/kdo je vlastně všude okolo nás a měli bychom asi zvažovat, jak koexistovat. Já jsem si při sledování (i následné diskusi) zase jednou uvědomila, jak mě rozčilují extrémy a zároveň jak strašně těžké je zrovna u tady toho psočlověčího tématu, pokud se snažíte být otevření, spravedliví, balancovat, hledat nějaký správný přístup, řešení. Pokud jde čistě o film, tak jsem byla vcelku spokojená, i když jsem asi čekala trošku větší a pestřejší (nejen) právní rozbor situací, přístupů. Ale to je možná hlavně tím, že, jak už jsem naznačila výše, sama úplně nemůžu zaujmout nějaký jednoznačný nejlepší postoj a trochu mě to štve:) Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2024 v brněnském Artu. 60 %.

OK, film obsahuje spoustu křečovitých dialogů, Jana Bernášková i někteří její kolegové nepředvádí zrovna výkon na nějakou hereckou cenu, nebudete se u toho asi řachat smíchy, jak byste možná u komedie očekávali, ani vám to zřejmě nepřinese něco extra nového, objeveného, pokud jde o romantické zápletky, zvraty, vyústění. Ale že by tenhle snímek byl zas až tak špatný, aby tu měl tak výrazně horší hodnocení než třeba Bábovky nebo Kurz manželské touhy? Za mě jde na poměry českých romantických komedií z poslední doby o takový průměrný snímek, který příliš nevybočuje z řady, ničím dvakrát nenadchne, ale ani podle mě vyloženě neurazí a já mu tak dávám (i kvůli tomu, abych trochu naředila to podle mě až příliš kruté hodnocení) tři slabší hvězdy a 50 %.