hellstruck

Silný film, který ale potápí dvě věci. Jednak a) nedotažené příběhy.. sotva se rozkoukáte, už je v záběru jiná hlavní postava. Tohle je ale můj celkový problém s povídkovými filmy - já chci prostě sledovat celý příběh, ne jen úsek. Takže kdyby místo jednoho celku natočili pět dílů, byla bych nejspokojenější. Ale podívala bych se jen na první tři a to proto, že b) poslední dvě povídky nebyly nijak originální, vyčnívající, ani dojemné. Vlastně ani příliš zábavné. Hodnotit pět lidských příběhů jako celek je tedy vcelku těžké, ale protože jsem z prvních třech povídek byla vesměs nadšená, nechám to na čtyřech hvězdičkách. Mimoto si film zaslouží uznání za téma a sympatie za režisérky :)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*.

Nikdo nemá moc nad hodinou své smrti. Ale jen protože zemřeme, neznamená to, že přestaneme existovat...Pěkný film, avšak to líné tempo mě vyloženě udolalo. Doprovodná hudba je pomalu silnější než celý příběh. Přesto mě dobrý zážitek tak úplně neminul, spíše obešel. Evangeline je krásná a talentovaná, jen škoda, že v tomto dramatu fungovala spíše jako ozdoba. Film mi potvrdil jediné - jak starý dobrý Seagal pravil, předtucha smrti je vskutku horší, než smrt samotná..

Náběh na sarkastické a téměř až parodické ztvárnění středoškolských tupoučkých seriálů, ale potenciál bohužel zůstává nevyužit. V jednom momentu je to docela sranda, ocenuji originální ladění seriálu, ale někdy mám prostě pocit, že si to nedělá srandu z hloupých high school teenovek, ale že jím je. Především, když je na scéně nejlepší kamarádka hlavní hrdinky, nebo její úhlavní nepřítelkyně. Mimochodem, odkdy jsou středoškolské "mean girls" tlusté a ošklivé a outsideři pohlední? Tak nějak to nenaplnuje dnešní "americkou seriálovou logiku". Ale nevadí, ta nekonvenčnost je na seriálu bezpodmínečně největším kladem. Těch dvacet minut je tak akorát, pětačtyřicet minut už by se snášelo těžce. Ale jako taková oddychovka na pohodu funguje dobře. A mimochodem něco takového už tu bylo.. EDIT: Po sedmém díle první řady přestávám sledovat, protože je mi úplně jasné, k čemu se schyluje (řešení v podstatě JEN milostného trojúhelníku) - seriál je nakonec jedním z mnoha teen seriálů, kde se řeší pořád to samé a přiznejme si to, jediný důvod proč vytrvat? Beau Mirchoff ! A to je dost málo..

Nenechte se zmást hodnocením, zahodte předsudky a užijete si to. Nevadí, že je to do písmene splněná šablona, když je to místy opravdu roztomile zábavné - přičtěte k tomu prohlídku pohádkovým Irskem a rozhodně z toho nevychází nic podprůměrného. Jen šarm toho drzého Ira sahal do takových výšek, že já osobně bych jej nejspíš umlátila Vuittonem. Scenérie a krajina Irska tak nějak zastínily příběh, ale přesto, chemie mezi hlavními hrdiny fungovala a já se dobře bavila. Kdo hledá víc, nenajde.

Citlivě natočené drama tentokrát o finském chlapci, kterým zmítají události druhé světové války - musí opustit matku a jet k cizí rodině do neutrálního Švédska. Od porozumění s novou rodinou jej dělí nejen jazyková bariéra, ale především nezahojené rány.. Zase jednou příběh o jehož okolnostech se tolik nemluví, plus především pro ty, kteří mají rádi filmy z tohoto období, ale už jsou přesyceni koncentračními tábory a holocaustem. Přestože já k takovým lidem nepatřím, jsem ráda za každý "nový" úhel pohledu. Tempo je sice pomalejší a slov je poskrovnu, ale z příběhu musí být snad každý divák pohnutý. Jen ty scény s dopisy probíhaly pokaždé stejně. V závěru tedy nejsem nadšená, ale dojatá rozhodně ano.

Obdivuji všechny, kteří to vydrželi do konce. Pro mě byl ten film naprostým utrpením, protože sázel na ten nejjednoduší, nejimbecilnější a nejdebilnější humor, jaký lze najít. A ten dabing je snad nejšílenější co jsem kdy slyšela, opravdu nechápu, jak v dnešní době někdo může zavrhovat originál. Myslím, že dostatečně vypovídající je už to, jak vyslovili xanax. Takže předtím, než mi zase někdo bude tvrdit, na jak skvělé úrovni český dabing je, podívejte se na tenhle exemplář. Upřímně nevím, jestli jsem zhnusená víc ze samotného filmu a absurdních vtipů, nebo těch dabérů, které pravděpodobně našli někde v blázinci :D

Zatím to působí jako velice pohodová oddychovka, od které ale nelze čekat něco víc. Doufala jsem v nové Zoufalky nebo Sex ve městě, ale Mistresses postrádají takovou dávku humoru. Přestože tedy ničím zvláštním zatím nevyniká, většina herců je opravdu přesvědčivá, postavy sympatické (až na Yun-jin Kim,začínám si myslet, že neumí hrát) a příběh taky úplně nestojí za starou belu. Takže seriál vhodný pro pohodový večer, nebo jen tak k žehlení. A samozřejmě doporučuji spíše ženám. Co mě donutilo po čase jít dolů s hodnocením je postava Karen, jednak je hloupě napsaná a do toho špatně zahraná. Má být psychiatrička, ale neumí udržet lékařské tajemství, nemá na lidi vůbec odhad - a je ironií, že někdo, kdo by měl lidi nasměrovat v životě správným směrem, sám dělá obrovské chyby (eskort, milostné vztahy..).

Hořkosladké drama o přátelství mladé naivní pornoherečky se starou osamělou paní a o tom, jak to mezi lidmi chodí. Je to film, který zřejmě ocení ..no ano, ti, kterým se líbí hloupoučké štíhlé krásky s dlouhýma nožkama (žeby většina mužů?:D), ale především milovníci nezávisláků. Já osobně miluji takové filmy, ve kterých nejde hlavně o přepychovou výpravu a spoustu slavných jmen na posteru, bohužel ne všechna jsou dělaná srdcem. Starlet je ale rozhodně zajímavý a za shlédnutí stojící drama, prosluněná atmosféra mi rozjasnila den a přátelství hlavních postav bylo, jakkoli neotřelé, tak bez pochyb úsměvné. I přes všechny okolnosti. A kdo by si po shlédnutí nepřál přátelit se s nějakou postarší dámou, sbírat Eiffelovky nebo projet garážové výprodeje? :) Jedinou výtku mám k těm erotickým scénám, k celkovému ladění filmu se to prostě nehodilo a působilo to lacině. Nechápu, proč se v posledních letech s nahotou takhle roztrhl pytel - nejsem žádný puritán, ale někam to pasuje a jinde je to na obtíž.

To hodnocení je zase kapánek přehnané, na druhou stranu je to objektivně jeden z těch filmů, kterým nelze moc vyčíst, ale ten pocit prostě není stoprocentní. Nedovedu si představit, že pro někoho takový film může být srdcovkou. Ale co já vím :-) Každopádně z tématu se podle mého osobního názoru dalo vymačkat víc. Asi jsem sadista (nebo masochista, záleží z jakého úhlu to berete) , ale když si u filmu pobrečím, završí to takový ten perfektní dojem. Tady jsem byla místy dojatá, nicméně když už jsem čekala nějakou silnou scénu, najednou bylo po všem. Což je škoda. Přesto je to nádherná ukázka předsudků lidí, ať už co se homosexuality nebo především AIDS týče. Scény u soudu byly nejzajímavější, scéna s operou zase usínací. Ale to jen tak na okraj. Hlavní herecké výkony byly perfektní a chápu to tak, že film je na tehdejší dobu pravděpodobně odvážný. Ráda bych tam tedy šoupla ty čtyři hvězdičky, ale s čistým svědomím raději udělím ty lepší tři.