Manhatten

Kočovní Maďaři se roku 896 usadili v Panonské nížině a bylo z toho velké haló. István, který se hezky po pohansku jmenoval Vajk, přijal křest a stal se velkým svatým Štěpánem, no a měl problém s tradičním pohanským kultem, včele s Koppánym. O tisíc let později v roce 1896, Maďaři slavili velké 1000-leté výročí záboru, no a o necelých 100 let později o tom natočili i muzikál. Tu v Maďarsku (píšu to, když jsem tu studijním pobytu), populární kousek. Děti na tom vyrůstají, písničky znají nazpaměť a je to prostě kult. No, beztoho, abych ten film viděl na projekci na univerzitě a pak o něm měl ještě zajímavou přednášku, která to vše zasadila do kontextu, bych řekl, že je to celkem nuda. Takže ty dvě hvězdy jsou vlastně spíš za to, co ten film představuje (něco jako naše legendy o sv. Václavovi, nezasloužil by si Václav taky svůj muzikál, ve kterém by za zvuků rockové balady byl vražděn bratrem Boleslavem?), písničky mě nebavily, popravdě jsem u toho usínal (zpívaná maďarština mi pořád přijde dost nezvyklá). Jesus Christ Superstar vlastně taky nemusím, operní prostředí zasazené do městského parku ve mě taky žádné filmové nadšení nevzbudilo, no subjektivně prostě žádná sláva. Ale budiž: István, István, István! Koppány, Koppány, Koppány!

Povinnost pro každého městského bajkera. Vyvážený, vizuálně povedený film, který ale rozhodně není válkou proti autům. "Ulice patří nám všem. Tohle není válka, tohle je město."

Za všechny ty skvělé postavy, kromě McMurphyho a sestry Ratchedové, hlavně za Indiána a Banciniho: “I'm tired. I'm just so tired. Oh, I'm tired.”