Bush13

Moderní hudební doprovod k líbivé kameře, cool lidičky, blikající party v novodobých domech, milostné drásání, hra světla skrze prosklené vchodové dveře, podzimní listí na zahradě... zkrátka takový klasický Dolan. Jenže tentokrát mi přišli všichni zúčastnění tak neuvěřitelně nesnesitelní a nudní, jejich problémy mě nechávaly překvapivě chladným. Až jsem si říkal: už si to kucí vyříkejte a neobtěžujte mě tím! Dáte si hubana a pak se budete dvě hodiny filmu nešťastně drbat ve vlasech. Dolan umí líp, teď tahal svou filmovou káru strašně pomalu a lehce do nikam.

Když jsem byl předevčírem znovu ve Velkých Losinách, sáhnout po tomto klasickém díle, které se tu odehrává, zní jako logická věc. Vizuálně perfektní a drsné zobrazení skutečných událostí zde však trochu sklouzává i k obsahové přepjaté černobílosti, takové moderní pohádkovosti (až karikatuře), na které je však velice depresivní fakt, že tu panuje pouze zlo a chybí výraznější katarze. Podobnost z 50. léty zjevná a nezastíraná, ve své temnosti drásající.

Historický námět v podobě fascinujícího a bezprecedentního okamžiku dějin, jenž mohl čerpat z Gilbertových zápisků, audiovizuálních dokumentů a nevyčerpatelné studnice druhé světové války, často trestuhodně mrhá - ač je to dvoudílný snímek - minutáží na přihlouple ztvárněnou romanci Aleca Baldwina, amerického soudce, který se pateticky tváří jako morální autorita, ale za velkou louží nevěrně toká se svou sekretářkou. Dlouhé zamyšlené pohledy do dálky included. A protože se v tomto filmu (asi aby to bylo pro běžného diváka stravitelnější) investuje do nesmyslů, nezbývá čas na to podstatné - přitom k dispozici byla celá plejáda sice zrůdných, leč zajímavých osobností nacistických pohlavárů. Vše je tedy v horším případě polopaticky načrtnuto v ne příliš autentických dialozích, seškrtáno (na konci zazní např. rozsudky většiny obžalovaných, ale zase ne všech, proč?), nebo, v tom lepším případě, jenom naznačeno. Celé je to pak zredukováno na jakýsi symbolický souboj zlého (byť komplikovaného) Göringa s "hodnějším" Speerem. Je to škoda, neb celkově kulisy a řada charakteristik se snaží být věrná skutečnosti.

Člověk si podobně jako u Avatara říká, že ho ta dechberoucí vizuální stránku podruhé tolik nedostane, ale kdepak, opět má spadlou čelist až na podlahu kinosálu. Nejen ona skvostná animace, ale animace obecně, mnoho odpustí, je z principu groteskní - proto mnoho věcí, u kterých bych protáčel panenky o sto šest, tady funguje zcela nenásilně a ano, přiznávám, je to dosti vtipné. O výborně dynamickém scénáři netřeba hovořit, snad jen, že jsem si to užil, ačkoli nejsem ještě takový superhrdinský geek, jenž by pochopil nádavkem další stovku narážek. Úžasný zážitek, který u "běžného" Marvelu postrádám.

Slovy montypythonovského klasika - miserable fat Belgian bastards! Šikovně gradující film o nespoutanosti lidské duše a lidských snech, které se nedejbože začnou naplňovat. Tam, kde to mají rozflákat Marokánci, si to lidé interně nakonec rozjebou (někdy doslova) sami. Ocenil jsem onu na nic si nehrající, necenzurující se a autentickou notu. Teď už jenom zbývá si vyshazamovat a vyyoutubovat veškerou tu parádní muziku.

Psychologické krimi s jednoduchou, leč zajímavou zápletkou, kde hlavní postava hraná J. Kozakiewiczem prochází neuvěřitelnými vnitřními boji, a to před i po vykonání hrůzného skutku. Tato pateticky zabalená konsternace v každé scéně jevila se mi až otravně, ale celkově vzato byl člověk nonstop napjatý, než se to po "columbovsku" (všichni víme, kdo je vrah, a supí detektiv krouží kolem) vyřeší.

Příjemná čtvrthodinová letní komedie od Mazurských jezer, která už jemně naznačuje specifický a absurdní humor Stanisława Bareji.

Kam se na tohle hrabe Marvel. Ne vážně, kam se hrabe Scarlett Johansson na Jessie, Profesor X na Danu Medřickou, nebo Tony Stark na Jiřího Sováka. Přitroublé a skvělé zároveň.

Takové krásné rodinné znovusetkání a přes všechnu drsňačinu ňuňózní Scarlett Johansson ve filmu, který by prošel testem Bechdelové. Ano, má to všechny různé prvky generického marvelovského trashe, ale zde vidím i nějaký ten přesah, netrapný humor a pozitivní zajímavosti, které způsobily, že jsem se necítil úplně nemainstreamově cringe jako jindy.

Polohrané Koyaanisquatsi, Czechoslovakian 50s edition.