Choď a pozeraj sa

Šílené. I přesto, obraz událostí, jež by z pamětí lidí vymizet neměly. K těmto zvráceným lidským činům není nikdy daleko, stačí mít jen příležitost. Široko daleko totiž není nikdo, kdo by řekl STOP! Tak proč nedat průchod svým sadistickým choutkám, schován ve skupině podobně zvrácených spolubojovníků. Ani dnes se tohoto obrazu lidstvo jen tak nezbaví, naopak, i když pro dnešního člověka jsou některé zde vyobrazené situace či dialogy doslova nepochopitelné. Samozřejmě, uchovat si v tomto prostředí zdravý rozum, je otázkou přežití. Účinnou zbraní může být i jistá dávka cynismu (maketa Hitlera). Nabízí se zde také klasická otázka viny, jeden pouze plnil rozkazy, druhý se obětí ani nedotkl, nikoho nikdy nezabil. Tato podivná obhajoba byl vlastně jediný argument, který u soudu nacističtí váleční zločinci měli. Toto je příběh zcela neznámých lidí, kdesi na východě Evropy, kterým se jejich domov proměnil v krajinu bez soudce, v zemi, kudy prochází apokalypsa...převážně lidských hodnot. Vše fantasticky zrežírováno, podbarveno sugestivními tóny, ze začátku vyobrazeno dokonce i poeticky, až abstraktně. Režisér nás niterně seznamuje s postavami a hlavně s jejich emocemi, což není pro citlivého a vnímavého diváka vůbec jednoduché (to je zřejmě zde zmiňovaná nuda - u některých konkrétních uživatelů mě toto tvrzení doslova zklamalo). Pro mě celkově bezchybně, i když rozhodně jeden z nejdrastičtějších filmů, které jsem kdy viděl...a tím nemyslím kaluže krve či létající končetiny. (24.10.2016)

Temný sestup na dno lidství, do pekel válečných šílenství, mixovaný s podmanivou atmosférou snu a momenty vizuální nádhery - v tom má velmi blízko k Apocalypse Now. Nejprve mě znejistil pomalý děj a divně teatrální herectví, cca od půlky už si ale sedlo ve vydatný zážitek ze spálené krajiny "židobolševických" mokřad a lesů. Tohle je druhá světová jako ten nejtvrdší z hororů. Račte kdo by snad měl pochyb, čeho jsme my lidé schopní... (10.03.2022)

Ústřední postavou je dospívající chlapec, jenž o probíhající válce neví, stejně jako divák, téměř nic – pouze to, že „přichází Němci“ a musí přežít. Zcela chybí globální válečná perspektiva, pouze jsme jeho očima svědky hrůz způsobených procházející válkou, které ho postupně přeměňují z lidské bytosti v třesoucí se pytel masa. A po zhlédnutí filmu se mu ani nelze příliš divit, místy jde o opravdu psychotický zážitek. Všude špína, ztrhané obličeje, šílené výrazy a brilantní práce se zvukem, která náramně posiluje pocit přímé účasti a ztotožnení se s hlavním „hrdinou“. Po výbuchu bomby snad několik minut všechno přehlušuje pískot, ve zvucích prostředí (dunění, řev ptáků) se často ztrácejí hlasy okolních postav… A nádherná klasická hudba. Film je to hodně brutální, ale ve své naturalističnosti naprosto přirozený a hlavně dobře promyšlený, nejde o prvoplánový sled násilných a šokujících scén. Kašle na pseudohumanitu a vzletné řeči, ale jedním několikavteřinovým záběrem dokáže říct víc, než o co se Spielberg marně snažil desítky minut. Název opravdu trefně vystihuje obsah – jdi a dívej se. (19.07.2007)

V centru dění filmu se nachází mladý běloruský chlapec Fljora, který velmi záhy po počátečním nadšení pramenícího z přijetí do partyzánského odboje dojde krutého vystřízlivění a ve stále intenzivnějších a krutějších epizodách začne objevovat pravé hrůzy války. Díky silné subjektivizaci onu krutost intenzivně prožívá i samotný divák a sám za sebe mohu konstatovat, že Jdi a dívej se je snad nejdepresivnějším, nejsyrovějším a nejtemnějším filmem o válce, jaký jsem kdy viděl. Filmové formě zde dominuje sofistikovaná práce s kamerou, ať už se jedná o množství frontálních záběrů na postavy, které v polodetailech a detailech hledí přímo do kamery, hlediskové záběry, nebo o dlouhé, nepřerušované záběry natáčené ze steadycamu. Snad nejlepší sovětský film, co jsem doposud viděl. (09.01.2011)

Na některé věci slova nestačí, někdy je mnohem výmluvnější to, co vidíme. V tomto filmu toho uvidíte dost, víc než byste vidět chtěli a nakonec ztratíte řeč, zcela oněmíte. Viděné hrůzy se vám vepíšou do tváře, sice ne tak výrazně jako šestnáctiletému Fljorovi, avšak vepíšou, budou tam a vy ztratíte chuť k jakékoliv činnosti. Vaše duše se neoctne ve stavu naprosté lhostejnosti k viděnému, naopak budete moc dobře vědět, co to znamená nenávist. Během sledování jsem měl i tendence zcela zavrhnout používání německého jazyka, ale člověk by měl hledět spíše do budoucnosti. Pro připomenutí minulosti jsou filmy jako Jdi a dívej se dostačující. 95% (13.01.2007)