Mission: Impossible II

Co jsme před dvanácti lety nemohli plně posoudit, se ukazuje teď – M:I 2 je film, který stojí svým filmařským stylem mimo západní filmařské tradice, okázale se vysmívá estetickým normám a představuje totálně solitérní úkaz tvůrčí svobody, který není díky hongkongskému režisérovi se značnou tvůrčí svobodou svázaná americkým uvažováním, případně strachem z přepálenosti či přílišného patosu. __ M:I-2 využívá obrovské kvantum možností filmového média: zrychlené a zpomalené části záběrů, opakování stejné akce několikrát za sebou, rychlé střídání širokoúhlých objektivů a teleobjektivů, dlouhé záběry i rychlé montáže, barevné vzorce sladěné v pohybu či sestříhané na hudební doprovod tanga, fetišizace tváří a těl (a to zdaleka neplatí jen pro úvodní scénu Toma Cruise na skalách), případně strojů a zbraní atd. __ Jistě, do série příliš nezapadá, vyprávění nepatří mezi nejkomplikovanější (ačkoli lze ocenit práci s deadliny) a k vývoji špionážního žánru nijak zvlášť nepřispěl. Pro estetické dějiny filmu je ale ve své nezřízené vzpouře vůči tradici neviditelného stylu v hollywoodské kinematografii velmi důležitý. Z tohoto hlediska má smysl ho nepřeskakovat, nezatracovat a naopak si všímat, čím vším ozvláštňuje zkušenost s filmovým uměním – i když se vám budou občas nad tím estétstvím kroutit prsty u nohou. (28.06.2012)

Film, ktorý sa raz bude spolu s Matrixom a Dobrým, zlým a škaredým vyučovať na univerzite akčného filmu na lekciách "ako všetko vygradovať k bombastickej záverečnej nakladačke". John Woo nás zhruba 80 minút kŕmi leoneovsky jednoduchou historkou o troch hlavných a cca troch vedľajších postavách. Vzťahy, romantika, kecy, špionáž pre amatérov. A keď už to vyzerá, že všetko nadobro odíde do priemeru, príde záverečný nástup. Priletí holubica, Tom odhodí masku, chorály plynule prejdú do metalu... a v tom okamihu vypukne jedno z najnadupanejších akčných vyvrcholení filmovej histórie. A potom ešte niečo zamudruje Tony Hopkins a v človeku zostane pocit plnohodnotného žánrového filmu. (13.03.2007)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Hodně špatný vtip. Woo sice (po delší době) dokázal dát hlavnímu hrdinovi onen božský status, na který jsme u jeho filmů zvyklí, ale bohužel si pro to vybral špatný film. Přeformovat uvěřitelného agenta v neporazitelnou mašinu je dost nešťastné vkročení do série M:I. Jako film Johna Woo s Tomem Cruisem v hlavní roli jde o slušný, leč nijak výjimečný lehký nadprůměr. Ale jako pokračování špionážně/akčního prvního dílu je takhle namachrovaná akční romance docela úlet... (31.08.2002)

Film mal spád, mal i dostatočné množstvo akčných scén i napätia a takisto hudba výborne zapadla do deja. Čo sa mi však nepáčilo, bola klasická hollywoodská záverečná guma ( umelé naťahovanie konca filmu ) ktorá značne znehodnotí predchádzajúcu snahu ..... Thandie Newton vôbec nie je erotický prízrak a mne sa zdá, že ani nepatrí k herečkám . Jej výkon bol úplne bezduchý . Takisto neviem, akú sumu museli pripočítať Anthonymu Hopkinsovi, za to, aby si zahral tých cca 5 minút filmu ... Tie 4* za akciu , inak by som bez rozmýšľania udelil hviez len tri . (25.01.2004)