Popoludňajšia láska

"Teď mi řekněte vše, co o ní víte. - Vím, že se nejmenuje Adolf." Chlípný svůdník a svůdný chlípník v osobě pana Flannagana mě bavil a co teprve Ariane. Ta byla ve svém fantazírování úžasně roztomilá, takže jsem jí hrozně fandil, i když jako pragmatik jsem byl trošku zklamán z její nepříliš propracované strategie. Také tempu vyprávění v tomto případě nelze vyčítat přílišnou svižnost, nicméně atmosféra byla báječná, cikánská kapela brilantní a skvělými hláškami se rozhodně nešetřilo. (18.04.2016)

Och bože, myslel jsem, že kombinace mých oblíbených jmen Wilder & Hepburn bude zárukou příjemné zábavy. Namísto toho můžu bezprostředně po dokoukání napsat jen, že ten film je... tak strašně úmorně dlouhý. Ale vážně, dokoukat ho mě stále nemalé přemáhání, hnané vposledku už jen zvědavostí, jak celá ta kravina dopadne. Protože za sebe nemám problém napsat, že mě serou filmy, které uráží mou inteligenci - a tento se k nim řadí dokonale. Jeho absurdně vykonstruovaná zápletka se blíží míře nepravděpodobnosti téměř nesnesitelné - sledovat celý ten přiblblý spektákl se proto rovnalo téměř utrpení, které ještě umocňovala ta příšerná kráva, která opakovaně mlátila svého nebohého jorkšíra. Jestli toto má být vtipné, pak asi žiju v jiném vesmíru. Pochopení jsem neměl ani pro brutální věkový rozdíl mezi ústřední milostnou dvojicí - pokaždé, když se mě nějaký přiblblý hollywoodský film snaží přesvědčit, že po světě chodí nezadané krásné mladé dívky, které jsou stižené gerontofilií, aniž by to současně byly zlatokopky - jinak si totiž nelze vysvětlit motivaci postavy Ariane, která se z nepochopitelného důvodu zakouká do chlápka, který by mohl být její děda, aniž by to dělala ze zištných důvodů - dostávám chuť rvát si vlasy z hlavy a řvát vzteky na celé kolo. Och bože, radši nedomýšlet, kolika lidem už stihly podobné filmové bláboly kontaminovat myšlení celou tou jejich zvrácenou logikou, že láska je na prvním místě - a že Francouzi na ní mají v jistém smyslu monopol, chtělo by se dodat po dokoukání téhle slátaniny, která zase o chlup podpořila mou averzi ke všemu žabožroutskému. Tři hvězdy hlavě za roztomilou Audrey a příjemnou starosvětskost celého filmu, jehož cudnost tvoří osvěžující kontrast vůči současné přesexualizované filmové produkci. (19.09.2014)

Se zcela čistým svědomím hodnotím nejvyšším počtem hvězdiček, jelikož od samého začátku až po úplný konec jsem byl vtažen do této naivní romantické komedie s excelující ústřední dvojicí Cooper - Audrey alias Frank Flannagan a Ariane. Některé scény jsou vskutku nezapomenutelné stejně jako melodie, které hraje cikánská muzika stále dokola a dodává některým záběrům na romantičnosti či komičnosti. Vypočítávání mužských společníků Ariany, grandiózní pití v apartmánu 14 za tónů čardáše nebo scénu na nadráží jen tak z paměti nevymažu. Audrey Hepburn ztvárnila svoji postavu opravdu výjimečně. (12.12.2010)

Rozumějte. Nebýt ten film od famózního Billyho Wildera, dal bych možná i čtyři hvězdičky. Ale na autora Bytu a Někdo to rád horké, který je jedním z tvůrců moderní romantické komedie, musím být chtě nechtě přísný. Tak v prvé řadě, myslím, že zde není ani jeden vtip, u něhož byste se mohli popadat za břicho. Vtipy jsou slušné, nadprůměrné, úsměv vzbuzující (pozornosti doporučuji zejména gagy s cikánskou kapelou), ale NEJSOU SKVOSTNÉ (a to dokonce přesto, že scénář dělal stejný člověk, který psal scénáře i k některým nejlepším Wilderovým snímkům: I.A.L. Diamond). Dále: Ten, jehož napadlo udělat romantickou dvojici z Audrey Hepburn a Garyho Coopera, by se měl nad sebou vážně zamyslet - onen věkový rozdíl 30 let je totiž VELMI znát. Cooper z roku 1957 dávno nevypadá jako někdejší neodolatelný svůdce, daleko spíš je podoben (byť sympatickému) dezertérovi z domova důchodců. - Komu by tohle stále nestačilo ke zdůvodnění tří hvězdiček, ten zjevně neviděl konec Odpolední lásky. Samozřejmě jde o happy end - ale jaký! Tak násilně přilepený a nepřirozený hepáč mé unavené oko už nespatřilo věky. A to tedy vidělo mnohé. - Sečteno a podtrženo: Slušný film. Ale nic víc. (15.05.2006)

"To je to město. Paříž, Francie. Je prostě jako ostatní města, Londýn, New York, Tokyo... až na dvě věci. V Paříži lidé lépe jí... a v Paříži se lidé milují, dobře, třeba ne více ale určitě více častěji. A to kdykoli a kdekoli. Na levé lavičce, na pravé lavičce a mezi nima. Dělají to za dne a v noci...". Tak tento fim ma dostal už na začiatku. Očakávala so od neho veľa a to očakávané sa mi aj patrične ukázalo :) Skvelá Audrey Hepburn, starý ale za to šarmantný Gary Cooper tvorili skvelý "pár". K tomu tá hudba, kontrastná čierna a biela, Paríž, cigáni, cello, Ritz,... Hlavou mi ešte stále pobehuje melódia Fascination a na tvári stále ostáva milo uspokojujúci úsmev, ktorý vo mne toto všetko vyvolalo. (22.08.2010)