Popoludňajšia láska

"Teď mi řekněte vše, co o ní víte. - Vím, že se nejmenuje Adolf." Chlípný svůdník a svůdný chlípník v osobě pana Flannagana mě bavil a co teprve Ariane. Ta byla ve svém fantazírování úžasně roztomilá, takže jsem jí hrozně fandil, i když jako pragmatik jsem byl trošku zklamán z její nepříliš propracované strategie. Také tempu vyprávění v tomto případě nelze vyčítat přílišnou svižnost, nicméně atmosféra byla báječná, cikánská kapela brilantní a skvělými hláškami se rozhodně nešetřilo. (18.04.2016)

Láska a Paříž. V mnoha filmech se tato dvě slova spojují, ale v žádném to není činěno takovým způsobem jako v Love in the Afternoon. Po romantickém úvodu o podobách lásky v Paříži se objeví cynické soukromé očko, které zcela neromanticky na těchto láskách těží. Tentokrát se ovšem nebude jednat o nějaký jeho případ, ale o dceru, která se právě kvůli povolání svého otce zaplete do vztahu se starším mužem. Jenže někdy věk nevadí. Ani když je on už prošedivělý seladon a ona naivní holka. Romantika největšího možného kalibru, občas nahořklá, občas viděná ironickým pohledem a občas očima zamilovaného děvčete. Dokonalé. (Jen ještě poznámka na okraj. Já být na místě hlavní hrdinky, tak Flannagana nechám s klidem zastřelit. Takových hovad, pro které jsou ženy jen nástrojem k použití, by se našlo. Žádná škoda.) (29.12.2008)

Wilder komediální a Wilder romantický. Love in the Afternoon jede silně na obou těchto kolejích, bohužel však z mého pohledu funguje na jedné maximálně skvěle a na druhé dosti pokulhává. Komediální rovina, kooperace různých gagů, ať už vizuálních, či situačních je opravdu nadmíru výborně napsána a stejně kvalitně zfilmována. Naopak romantika, chemie mezi Cooperem a Audrey a především motivace a chování postav v jejich vzájemném milostném vztahu mi přišla taková nemastná neslaná. Korunu tomu nasazuje samotný konec, který obě hlavní postavy vlastně ponižuje a rozhodně nevyznívá tak, jak by dle okolností měl. A mrzí mě to moc, protože kdyby byl celý příběh pojatý s větší dávkou ironie vůči samotnému milostnému vztahu, mohla by být Love in the Afternoon dalším Wilderovým masterpiecem. 6/10 (30.04.2017)

Rozkošné, elegantné, milo old-fashion komediálne. Čo som si všimla: Audrey má nádherné nádherné mandlovo tvarované oči a ladnú siluetu. Počas celého filmu prevládali zábery na postavy v celku, polocelku, polodetaile ale do tváre sme hercom mohli vidieť až v závere. Čomu som v podstate rada, inak by mi vekový rozdiel vadil asi väčšmi. Vhodná hudba. Opakovanie nevadilo. Dojem starého filmu pripomínali aj scény čiastočne zastavené, obraz posúvajúci sa k pohybujúcemu sa objektu. Dobrú náladu a úsmev šírili aj slovné hračky a ich konverzačnosť. Ukončenie trošku zúfalým záverom nehodnotím ako veľmi šťastné. Ale inak je film čarovný. Avšak iba pre ľudí, kt. oceňujú kúzlo atmosféry a rokov minulých, ktoré sú tu krásne zosobnené. (12.11.2010)

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)