Na titulnej stránke

Pane redaktore, hlásím se do služby. Jsem jen takový pisálek, ale užitečný a hlavně užvaněný až hrůza. Vymluvím každému do hlavy díru. Nejdál jsem to dotáhl do funkce šéfredaktora Sedmičky pionýrů, ale to bylo až po emigraci z USA. Největší slávu jsem zažil v Chicagu třicátých let, kdy jsem šéfoval plátku The Daily Šplechty News. Miloval jsem ta rána, kdy jsem si do čaje vymačkal LE(M)MON a uvažoval jsem denně nad sólopstruhem, pardon, sólokaprem na titulní stránku novin, se kterými si každý občan vytřel prdel. Telefon byl hlavní zprostředkovatel mých nápadů. Držet v jedné ruce sluchátko a ve druhé mikrofon byla fajn věc. Tolikrát jsem se spletl, že jsem nejednou v ruce držel vibrátor a lepidlo. Byly to fajn dny v redakci, kdy jsme plácali o píčovinách. Billy Wilder o mně a o mé práci natočil film. Hůř už to dopadnout nemohlo. Tedy my jsme u nás v redakci takovou nudu neměli. V jeho filmu se jen plká. Nechápu, že nás tak viděl. My jsme v redakci měli články, nad kterými dnešní plátky rudnou závistí. To s tím posledním článkem na titulní stránku bylo dost přehnané. Nelze napsat jen jeden dobrý článek a finito. To každý můj článek byl dobrý. Já se na tenhle film o mně nedokážu dívat. Je mně přes sto let a chci psát. Dejte mně papír, tužku, retro hadry a napíši na titulní stránku bombu. Chci být současný, jen mně dejte šanci. Váš Walter Matthau in memoriam/t.č.novinář. 20% (21.06.2015)

Velice povedená konverzační komedie se sehranou dvojicí Jack Lemmon a Walter Matthau, jimž zdatně sekunduje Susan Sarandon a další. Není to ten typ komedie s momenty, při nichž se budete smát, až spadnete ze židle, nýbrž s jemnými narážkami, ironickými poznámkami a mírnou satirou, která vám roztáhne koutky úst do decentního, spokojeného úsměvu. Především se ale nebudete ani minutu nudit, což by měla být základní premisa nejen komedií. (31.07.2009)

Když jsem si tak procházela příběh Na titulní straně, měla jsem dojem, že kdyby Jacka Lemmona a Waltera Matthau vystřídali třeba Pierre Richard nebo Louis de Funés, jednalo by se o klasickou bláznivou francouzskou komedii. Takový jsem měla z filmu dojem. Nějak jsem tam neviděla tu "ameriku", ale cítila tu francouzskou spontánnost a bláznivost. Možná jen můj dojem. Jedná se o totální humorný nášup, kde všichni okolo sypou téměř v každé scéně hlášky z rukávu. A každá scéna nabízí bláznivější gag, než ta předešlá. "Nemohli byste tu popravu posunout ze sedmi na pět, aby se stihlo ranní vydání?", "Šerif tvrdí, že bude zadržen každým okamžikem, což znamená, že nemá ponětí, kde se nachází." :) (01.06.2013)

Jedna z nejpovedenějších komedií Billyho Wildera, která dodnes vyvolává záchvaty smíchu u mnoha diváků. Skvělé vtipy a fórky, a také úžasně vymýšlené schválnosti, které šéfredaktor dělá svému čerstvě ženatému novináři, jen aby jej udržel v branži. Pamatuju si zvláště docela drsný vtípek s exhibicionistickým pláštěm. :) (07.08.2002)

Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost). (17.10.2016)