Advent

Poprvé viděno před takovými osmi lety v TV, podruhé opět v TV těsně před Vánocemi 2009 a obeznámený s ostatními díly tohoto režiséra. V kontextu Vlčkovy tvorby bezkonkurenčně nejlepší snímek, ovšem kdyby to natočil nějaký lepší režisér, výsledek by byl jistě ještě lepší. Takhle totiž ze silného námětu zůstává jen pár dobrých scén, přičemž vrchol filmu přijde už někde v polovině a závěr je natočen dost mizerně. Herci se dost perou s nářečím, někteří lépe, jiní hůře, reálie se (mému národopisem nepříliš postiženém oku) podařilo zachytit vcelku slušně (tak tlusté krajíce chleba s tvarohem se nevidí) a Vlček si neodpustil ani jeho oblíbené lidovky, které má v každém filmu (kromě toho posledního). Jen by mě zajímalo, jestli se krajky náhodou nepaličkují a ne pletou ručně... (21.05.2008)

Advent. A máme tu advent. A další nepodařený sňatek, ze kterého by měly plynout pro oba manžele jen samé výhody. On, který se považuje za statného a krásného a nijak ještě starého, by si ještě chtěl užít mladého ženského těla. Ona, která ještě mladá rozhodně je, má navíc synka, pro kterého chce hodného otce a materiální zabezpečení. To, co nám divákům připadá od samého začátku podezřelé, se rychle naplňuje. Františka není milující manželkou, a navíc se domnívá, že pilnou prácí na statku se to dá vykompenzovat. Jura jí to a jejímu synovi oplácí hrubostí, která roste po každém nepodařeném pokusu o smíření a navození alespoň trochu sympatie (kdy už ne lásky) plného vztahu. A tak pomalu kloužeme do oné smutné koncovky "kdo z koho". Pozn. 1: Od počátku se tu ale objevuje dramatický prvek, který celé dění povyšuje na méně předvídanou a tedy vyšší úroveň, a který se zřejmě i odrazil i při vysokém hodnocení tohoto filmu - Rozína, které jde o všechno a která nemá smysl pro žádné kompromisy. Pozn. 2: Mezi románovým a filmovým pojetím se rozevírají především jazykové nůžky. Nejde o to, do jaké míry zvládli "valašštinu" Glazarová nebo Vlček, ale o vypravěčský styl, kterým je pro Glazarovou moderna, a u Vlčka již socialistický realismus. (Příklad z románu: "Je tady příběh s kuličkami. Je příběh s deštivou pastvou a stokorunou. Je příběh dvora, chleba podlahy, příběh s kotětem a se stvrzenkou. Příběhy se tyčí, oproštěny od příčinných souvislostí, a širá plochá mapa jimi ožívá" - některé příběhy známe i z filmu). Ve srovnání s knihou b bylo třeba korigovat "filmový" charakter Podešvy ve smyslu oportunistické manipulace s na něm závisejícími bytostmi, ale nechme to zatím jako "leží běží". Pozn. 3: Zatímco film se zabývá osudem Františky, v knize se Františka zabývá osudem Metodovým: "Metúde, Metúde, už na tebe s metlú de", jde v ní spíš o tragedii jednoho dětství; než o "Modli se a pracuj bez únavy, Bůh ti dopřeje věnec slávy." NinadeL ***** lituje, že se tehdy, po Adventu a Vlčích jamách, nenatočily další filmy podle Marie Glazarové. Natočme Chudou přadlenu teď, už jsme jako daňoví poplatníci zaplatili dost za všemožné zbytečné balistické projekty. (22.12.2018)

Situácia mladej matky s malým synčekom je po smrti otca zúfalá. Kývne tak na nadbiehanie postaršieho sedliaka zo samoty a vydá sa za neho. Namiesto zlepšenia životnej situácie a usporiadania si vzťahu ju čaká neustále ponižovanie a psychické týranie. Mužova lakomosť v kombinácii s hororovo vyzerajúcou slúžkou by dali zabrať hoc aj náhodnému návštevníkovi, nie stálej obyvateľke podivného domu. Sugestívny námet, silné, krásne kolorované spracovanie. (13.03.2017)

Pětice filmů, které Vladimír Vlček samostatně realizoval, je celá barevná, což je na naši produkci let 50. významným faktem. Zkušeností nabýval jako asistent u barevných říšských blockbusterů, což se mu stalo nejlepší školou. Svou kariéru nakonec korunoval prvním širokoúhlým domácím filmem a dál už nebylo jaké mezníky kořit. Advent podle Jarmily Glazarové patří v bilanci deseti barevných filmů roku 1956 mezi to nejlepší, přičemž laťka byla nasazena opravdu vysoko, jmenujeme-li čtveřici dětských filmů a pohádek, patřících dnes již mezi klasiku, a také první díl Dobrého vojáka Švejka. Sám Advent navazuje na vrcholy selských dramat, které slavily svůj největší úspěch v polovině 30. let s nástupem Rovenského Maryši. Ostatně sama Glazarová psala svá díla v letech 1936-1940. Advent z roku 1939 je baladickou prózou odehrávající se v průběhu jedné noci. Postavy zde mezi sebou mluví severomoravským nářečím a celek vyjadřuje autorčinu náklonnost k Valachům. Několik hlavních rolí hrají velice sugestivně Nina Jiránková, jež oplývá specifickým křehkým půvabem a nádhernou měkkou dikcí, Gustav Hilmar jako její starší zarputilý gazda a Marie Vášová jako nejzrůdnější figura českého filmu vůbec – děvečka Rozina. Protipóly dvou starších žen kořenářky a babičky vytvořily Zdeňka Baldová a Jarmila Kurandová. Dětský herec Vojtěch Rosenberg spadá pak svým výkonem do dobového standardu a tehdejší mladík Otto Lackovič nepřekvapuje svým lyrickým hrdinou. Není se konečně čemu divit, že další adaptace (Vlčí jámy) se Glazarová dočkala už následující rok. Dnes můžeme jen litovat, že tvůrci nedospěli k realizaci dalších jejích prací, minimálně Chudá přadlena je látkou s podobně silným potencilem. Pravým konktrastem by pak byly Roky v kruhu, které sepsala na motivy svého vlastního šťastného manželství. (29.09.2009)

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)