Kosmonaut z Čech

Tady má někdo hodně rád Solaris... A hlavně tu Soderberghovu verzi, kterou to evokuje opravdu hodně - je zde spousta flashbacků, astronaut uvědomující své chyby v manželském vztahu, hraje tu monumentálnost navozující hudba, skončí to "velkou vesmírnou pravdou" a zážitkem na pokraji života a smrti a hlavním tématem je láska, láska a zase láska. A cítím to z toho o to víc, jelikož jsem Soderberghův Solaris nedávno viděl znova. Otázka tedy zní, jak se s tím popasovat, když je to Solaris "obohacené" o obřího mluvícího pavouka-rádce. Asi největší problém mám s tím, co z toho nakonec vyleze. Stejně jako onen Solaris to nabízí spoustu možností pro hutné a skutečně rozsáhlé filozofování o životě (což dělá Tarkovského verze), ale upne se to jen na tu lásku a mezitím se to jen tváří jako hluboký filozofický art, ale ve skutečnosti posloucháme jen variace té samé myšlenky pořád dokola. Ono si to samo brání v hlubším přesahu tím, že zde jsou všechny postavy dost ploché a mimo ten pokažený vztah a z něj plynoucí depresi z osamělosti se nejde. A přitom by tak krásně šlo rozehrát smrt Procházkova otce, která je tu ale unyle nahozená a v takovém celku k ničemu, že by se klidně dala vystřihnout a nic by se nestalo. Spolu s tím mě ale mile překvapuje, že po konci poslední velké éry space oper (tedy roky 2009-2015) ještě existují její zárodky a už z principu mě vždy potěší, že stále jsou, stále vznikají, i když mají menší ambice než se snaží předvést. Ten nápad s pavoukem je sice bizarní, ale já bizarní "infantilnosti" rád a jestli to dokáže brát dost lidí vážně, říkám si, že moje náměty na povídky by možná stály za rozepsání. No vida, i já jsem si v tom našel něco osobního, nádherné. Škoda, že je to tak povrchní... ale dál. Husté je i navozování českého prostředí skrze ryze česká jména lidí i vesmírné lodě, včetně zabroušení do naší komunistické historie (!), jen jsem to celou dobu nedokázal brát vážně, když tam údajně rodilí Češi mluví pořád anglicky a ani svá příjmení neumí správně vyslovit. Jen Hanuše, bo je to jednoduché i pro Američany. Ale všechny ty znaky češství jsou zde k smíchu a sice by se nad tím dalo mávnout rukou, ale mě to střídavě rozesmívalo a iritovalo. Ale tak to mám vždycky, když už se film odehrává v jiném státě, tak bych byl rád, aby se mluvilo jeho jazykem, pokud to teda není film pro děcka. Jinak ale pěkný vizuál, skvěle promyšlené kompozice záběrů (i když ty flashbacky se zaoblenými hranami mě docela štvaly, ale chápu je), poutavá atmosféra (která by byla ještě poutavější kdyby to bylo skutečně filozofické) a překvapivě umírněný Sandler, který zde funguje stejně jako tendence obsadit Raje z Teorie velkého třesku. Vlastně je to film celkem roztomilý a Hanuš je sám o sobě super, jen si hraje na víc než je a přináší míň, než by bylo potřeba. Vylezl z toho teda pseudo-art, kterého mi ale je líto - a z lítosti mu tu třetí hvězdu vrazím. Za to a za pavouka. I když tam možná ani nebyl. Slabé 3* (27.04.2024)

Autor zrejme vyfajčil minimálne pol kila trávy, keď to písal. A zahraničný vydavateľ, ktorý mu vydal knihu zožral asi pol kila lysohlávok. Plus režisér vypil tri litre vodky každý deň počas natáčania. Rozmazané, rozkývané zábery (spomienky) striedajúce sa s predpotopnou vesmírnou loďou - to nie je nič pre mňa. Ale námet bol celkom sympatický, rovnako ako ten pavúk. Keby sa film netiahol ako ranná slina dole krkom, tak by to bolo ešte lepšie. (04.03.2024)

Co k tomu říct. Asi jedním slovem zklamání. Zklamání o to větší, že jsem se na snímek těšil hlavně kvůli knize, která mě bavila a která byla napsána jednoduše a zajímavě co se českého pohledu týče s mnoha retrospektivami na naší historii, kde koření základy budoucího "kosmonauta z Čech", Jakuba Procházky. K mému překvapení Netflix nechal mnohé s odkazem na Česko. Už při úvodu vidíme řídící věž na Ruzyni, nyní ale sloužící jako velín pro první českou kosmickou loď Jan Hus I s logem inspirovaný naší vlajkou. Nesčetněkrát se objeví naše vlajka na skafandrech nebo jiných oděvech, české nápisy uvnitř vesmírného plavidla a jiné věci a  názvy spojené s naší malou zemičkou, která se vydala na cestu vesmírem, kterou sleduje a obdivuje celý svět. Je velice příjemné, že zachovali všechny názvy postav, od Jakuba, po jeho partnerku Lenku, mimozemského Hanuše, Tůmovou (v knize Tůma) a jeho kamaráda a spojovatele se Zemí Petra, kterého jsem si z knihy nepředstavoval jako člověka původem z Indie. Ale budiž, je to Netflix a s tímto se dá a musí počítat. Co je ale nejhorší na tom všem, že jsou všechny postavy bez duše, kde jasně vévodí v podání Lenky - Carey Mulligan a bylo utrpení jí pozorovat. Dále jsou tam velice prazvláštně vizualizované retrospektivy, v podobě rozmazaných vzpomínek, které mě spíše mátli. Jsou tam střípky, ale horkotěžko jdou poskládat a neumím si představit, že bych to nečetl. V knize je vše zřejmé, jasné. Zde nikoliv. A ať se ve filmu snaží zajímavě navnadit několikrát českou atmosféru nejenom při Dvořákovic Rusalce, která je tam pak párkrát zmíněna a vizualizována k Lence, tak už to doslova časem jde na nervy. Možná i díky českým stopám ve filmu se mi mnohdy zdálo, že je to natočené za malý rozpočet a tak nějak česky. Konec filmu končí tam, kde je kniha teprve v tom nejlepším, nebo abych to správně nastínil, tak konec filmu nemá nic společného s knihou. Všechno je špatně, nic mě neudělalo radost a místo hrdosti se dostavil pocit zmatenosti a velké znuděnosti. (04.03.2024)

"Sandler ve vážně pojaté americké sci-fi o českém kosmonautovi a mluvícím pavoukovi" - z toho v člověku klíčí kosmická hrůza i nekonečná zvědavost aneb JAKO COŽE? Bude se mluvit o pokusu o "meditativní" nebo "existenciální" sci-fi... ergh, já nevím. Faktem zůstává, že Spaceman malinko riskantně balancuje přesně na hraně mezi pojmy "kultovka" a "průšvih", odkud se dá snadno sklouznout k obojímu - a ani jedno se bohužel / bohudík nestane. Melancholické rozjímání o sobě samém a pochroumaném manželství určitě není nezajímavé ani bez emocí (hlavně není hloupé), ale jádro má dost banální, takže záleží jen na tom, jak moc diváka vtáhne bizarní sestava v úvodní větě zmíněných prvků v kombinaci s podařeným audiovizuálem. Sandler nevadí (pokud dáte na předsudky: ne, film není ani jednou trapný), průběh nenudí, závěr důstojný. Nebude se líbit: arachnofobici. 7/10 (02.03.2024)

Je pravdou, že když vidím pavouka, tak se mi začnou dělat zimomriavky na chrbte a vzápětí rozžvejkanou žuvačku spolknu tak rychle, že projede mým trávicím travicím traktem během deseti sekund, aby skončila kdo ví, kde? V tomto případě to tak nebylo, protože v tomto filmu měl tento osminohý přítel spíše uklidňující efekt a po pravdě řečeno jeho filosofické úvahy měly spíše očistný proces, jelikož si člověk uvědomil, že na této vesmírné misi, kde hlavní hrdina poznával sám sebe a kde v zajetí ticha mu proplouval celý jeho život jsem si uvědomil, že by si tímto očistným procesem měl projít každý z nás, abysme neviděli jen sami sebe, ale dokázali se vcítit do bolesti a potřeb jiných a abysme nežili ve svém egoistickém vidění světa. Dále mě v tomto snímku dosti potěšilo, že jsem se nemusel dívat na žádné bukvicové problémy, což je v dnešní době zázrak a taktéž jsem zde neviděl mnoho barevných odstínů, tedy kromě jedné čokoládové vyjímky, kde hrál českého přítele na telefonu s typickým českým jménem Petr, indický herec kterého jsem zaregistroval v americkém plytkém sitcomu Teorie velkého třesku, kde si zahrál stydlivého Inda Kurvapálího. Co se týče příběhu, tak odsýpal jako zabržděné sluneční hodiny kdesi za polárním kruhem, což mi vyhovovalo, protože nemusím moc akce v takovýchto příbězích, ale jak jsem asi pochopil podle zdejšího hodnocení, tak moc lidí se na to nedokáže povznést a uvolnit se nad celkem kvalitním mírně depresivním příběhem, ve kterém by se mnozí z nás mohli ztotožnit s hlavním hrdinou, který šel za svým cílem a který bez nějakých velkých akcí proplul až dokonce příběhu, kde se mu možná dostalo sebepoznání a kde zjistil, co je v životě důležité. Další aspekt tohoto filmu, který mě celkem pobavil byl ten, že byl zasazen do naší domoviny a představa toho, že má Česko něco takového jako je americká NASA je pro mě tak trošku science-fiction a to hlavně z toho důvodu, že když se člověk podívá kolem sebe v tom našem rozkradeném státečku, tak nefunguje skoro nic na zemi, natož jak by to asi dopadlo ve vesmíru. Dalším překvapením pro mě byl herecký výkon Adama Sandlera, kterého mám zařazenýho někde mezi těma béčkovejma přitroublejma, americkejma šaškama. V této roli mi tak trochu dokázal, že dokáže zahrát i vážné role a že v tak trochu sandokanovském vzezření mu to i tak trochu věřím. Jinak romantická linka v retrospektivním hávu mohla být trochu více rozvinuta, ale jelikož jsem nečetl předlohu, tak si myslím, že v knižní předloze bylo vše dostatečně vysvětleno a nám líným filmovejm koukačům zbylo jen to, co si musíme domyslet anebo si tu knižní předlohu přečíst, abysme si doladili jistá doplňující romantická fakta v této vesmírné romantické limonádě. Za mě vcelku spokojenost a dávám zasloužených 70%. (10.03.2024)