Krutosť a láska

Paulovi sa vskutku i pomerne dosť podarilo nielen azda čo najrealistickejším spôsobom spodobniť obdobie »raného novoveku,« ale zároveň ho taktiež obdariť aj potrebnými vlastnosťami s presahom už od čias klasického, temného stredoveku, sa s tým automaticky spájajúcim, t.j. od špiny a blata, cez surovosť a sex, až vari i po mor a dekadenciu, i keď si zase na druhej strane rovnako tiež nalejme čistého vína v tom pragmatickom význame, že samotná štruktúra rozprávania príbehu bola napokon predsa tak trocha viac akosi skostnatenou, no očividne i napriek tomu som si logicky postupne začal spájať všetky jednotlivé súvislosti úplne dohromady, a v podstate najmä vďaka čomu som sa pomaličky dostával i do centrálneho prúdu nasledujúcich, mimoriadne surových udalostí, ktoré som dokázal plne [d]oceniť, pretože skrátka veľmi dobre už dávnejšie viem, že sa na začiatok 16. storočia, čiže v tomto prípade do roku 1501, situovanom v Taliansku - jednoducho povedané: jednoznačne hodili; alebo hádam môžem v danej veci skonštatovať i to, že forma mala miernejšiu prevahu nad obsahom. • Príbeh bol vzápätí, vlastne i celkom [s]prostý: „Akési zoskupenie žoldnierskych vojakov na čele s ústredným protagonistom Martinom, sa pri obliehaní akéhosi hradu, síce na malú chvíľu ocitli na strane víťazov, a to zrejme iba kvôli tomu, aby boli čochvíľa zradenými samotným kapitánom Hawkwoodom na samotný popud feudálneho pána Arnolfiniho, o čom nemali ani najmenšieho tušenia, čiže tým pádom sú ďaleko vyhnaní z priameho dohľadu zainteresovaných postáv, ale ešte nepovedali posledné slovo.” ← ó áno, presne tak, nakoľko pociťovali akúsi krivdu na dušiach, tak naprosto vážne zvažovali vykonanie «krutej pomsty,» do čoho sa systematicky nabaľovali i ďalšie dejové linky; predovšetkým s akýmsi príchodom novej, m o d r e j k r v i v podobe Agnes, sa dramatická línia ešte oveľa viacej zdramatizovala, aby tým získala na celkovej realistickosti; a pritom si len sotva málokedy dávala i »servítku pred objektív,« čím sa zvyšoval celkový adrenalín zo strany zúčastnených charakterov, ktorý skončil práve tak, ako začal. • Historický titul v podobe Mäsa+krvi,  disponoval kvalitným obsadením, keďže podľa mňa bez holandského predstaviteľa v podaní Rutgera Hauera, by to asi nemalo až konkrétne zrovna takú výraznú dynamiku, podobne ako s nemenej vhodne obsadenou - J. J. Leighovou, ktorá pred kamerou poctivo absolvovala niekoľko odvážnych scén, na čo by si možno jej kolegyne hneď tak rýchlo netrúfli? • Tvorivý tandem Verhoeven & de Bont, znovu priniesol vytúžené a šťavnaté ovocie, na ktorom som si z väčšej časti, teda i obzvláštne kvalitne nadmieru pochutnal → odporúčam obdobne naladeným divákom... (25.05.2024)

Zvrhlý Verhoeven, tentokrát ve středověkých kulisách, které používá naprosto originálním způsobem, kdy nevyužívá žádných konkrétních dobových reálií, ani postav. Na jednu stranu pohádkový dějový rámec, na stranu druhou poměrně nekompromisní brutalita, všudypřítomná nahota, nějaké to hromadné znásilňováníčko. Je to fakt divný film, ani nijak extra zábavný a pocitově působí tak o hodinu delší než ve skutečnosti je, ale přesto způsobem, jakým pojímá středověk, je vlastně dost zajímavý. (29.03.2024)

Pořádně šťavnatý flák syrového masa nakládaného v takřka průzračné krvi. Těžistě avizované drsnosti Verhoevenova pseudo-historického filmu nespočivá tolik ve scénách explicitního násilí (jako že i to je zde přítomno v množství větším než malém), nýbrž v postavách samotných. Ty jsou totiž opravdu jen "maso a krev" - o slušném stolování nikdy neslyšely, sex si vynucují násilím a problémy řeší pomocí zbraní. Vyšší cíle neexistují, jste buď živí nebo mrtví, máte plné stoly jídla nebo strádáte v zabláceném tábořišti. Na černé a bílé rozděluje scénář charaktery až v samotném finále, které tak již odkazuje na klasická pravidla žánru a je snadno předvídatelné, což se naštěstí nedá říct o ději předchozím, jehož síla spočívá právě v neotřelosti a neodhatelnosti dalšího vývoje událostí. Zaskočí akorát některé konverzační scény, kdy Verhoeven z neznámého důvodu přepíná do divadelního režimu, ve filmu působícího značně strojeně. Co na jeho režii naopak potěší, je velice zajímavé, dynamické vedení kamery (akorát samotný obraz nevypadá nejlépe, bůhví na jaký materiál to bylo točeno). ..Tenhle krvavý biftek, kořeněný atmosferikckou hudbou Basila Poledourise zkrátka chutná náramně dobře a nevidím důvod, proč je alespoň nezkusit ochutnat. Dobrou chuť...90% (12.04.2008)

Dobrý film. Hauerovi historické role vždycky sedly, vedle Navarra z Ladyhawke jeho nejlepší role, ve které jsem ho viděl. Naprosto beskrupulózní, egoistický žoldnéř, žádný nagelovaný hrdina, co nám vykládá etický kodex po americku. Už jen pro Verhoevenovu "nepokřivenou" vizi (ono je to relativní) mám tenhle film rád. Ani andělsky vypadající princeznička není nevinná panenka. Film, jehož atmosféra dýchá středověkem i dráždivou erotičností. Nebere si servítky, evidentně si nehraje na film, který chce zachovat dekórum. Takové filmy mám rád. Spolu s velmi dobrou hudbou Basila Poledourise jednoznačně jeden z TOP historických filmů. (19.09.2006)

Středověk dle Paula Verhoevena. Žádnou rozkošně pohádkovou stylizaci od toho nečekejte, skutečně je to samé maso a samá krev. Velmi atmosferická podívaná pro silné povahy. Na druhou stranu: mám pocit, že množství "gore" scének tak trochu zakrývá nechopnost evokovat krutost doby jiným než takto explicitním způsobem. Ale nač se tvářit, že se mi to nelíbilo, když opak je pravdou :o)... (01.02.2004)