National Theatre Live: Hamlet
Recenzie (32)
Mé první setkání s Hamletem vůbec bylo až příliš velkým soustem pro můj prací unavený mozek. Tři hodiny náročné angličtiny, kdy člověk neví, jestli koukat na české nebo anglické titulky, udělají svoje. Každopádně nemohu tedy srovnávat s jinými interpretacemi, ale tato mě nijak zvlášť neoslovila. Neseděly mi modernistické prvky, kdy se Cumberbatch prochází po jevišti v mikině a teplákách, kdy se tam vyskytuje fotoaparát atd. Nemám to rád a kazilo mi to dojem. Ani většina vtípků mi nepřipadala úplně na místě. Herci dělali, co mohli a samozřejmě největší pozornost poutá Hamlet v podání Cumberbatche. Ale i v jeho performanci jsem našel určité věci, které mi vadily - občas mi přišlo, že zbytečně přehrává. Nicméně obzory jsem si rozšířil a o to šlo zejména. :-) (kino Světozor, orig.) ()
Moje první návštěva National Theatre Live v kině. Cumberbatche mám dosti rád, ale musím uznat, že se mi začíná trochu přejídat. Jinak je - přestože viděno na plátně - scéna divadla obrovská, kostýmy bohaté a herecké výkony výborné. Škoda jen, že už jsem viděl Hamleta v tolika variacích, až jsem se trochu místy nudil. ()
Můj život je vlastně strašně jednoduchej, protože jsem nikdy neviděla Hamleta v divadle, takže nemám s čím srovnávat a můžu to považovat za skvělou inscenaci. Mělo to krásnou scénu, kulisy, efekty, hudbu (!!) a božího Benedicta. Nechápu lidi, co tomu vyčítají modernost (od Shakespeara jsme se jako lidstvo trochu někam posunuli, tak proč to nereflektovat?!) a vtipy (na mě ty klasický tragédie stejně vždycky působily trochu komicky). Nesedly mi akorát dvě postavy - což je ale jistě jen můj problém. V prvním dějství mě iritovala Ofélie, asi si jí představuju jako víc křehkou mladou naivku. Ve druhé části ale hrála skvěle. Úplně mimo byl ještě hipsterský Horatio, ale jinak tři hodiny dokonalosti. ()
Cumberbatch v divadle je herecký úkaz, pro který se jen těžko hledají slova, takový herecký koncert se prostě musí vidět. Očekávat něco jiného než prvotřídní kvalitu je zbytečné. Každá generace má své velké herce a své adaptace Shakespeara a tohle je Hamlet pro naši generaci, s našimi velkými herci. A nedopadl vůbec špatně, proč by taky měl? Zvlášť oceňuji přehlednou motivaci postav, u téhle hry to mnohdy bývá problém. Body navíc jdou i za humorné vsuvky, které tragédii místy odlehčují, ale takový už je Shakespearův styl a já oceňuji, že se to v téhle hře odrazilo, zářným příkladem budiž epizodka s hrobníkem. Kromě hlavní postavy mi v hlavě nejvíc utkvěl skrz naskrz prohnilý král, výborně podaná Ofélie a batůžkář Horatio, pravděpodobně jediná zcela příčetná postava této hry. ()
Benedict hrál skvěle, byl překrásný a k sežrání. Nehrál vznešeného, nepochopeného, osudem pronásledovaného introverta, ale pitomce a zbabělce, vlastně jenom ubohého trotla neschopného jakéhokoli jasného činu. Tátu mu zabili a on uměl jenom žvanit a předstírat bláznovství, šaškovat a fackovat se za to, že je k ničemu a ani zabít se nedokáže. Jak příznačné i pro dnešní dobu - je cosi hodně, ale hodně shnilého (nejen) ve státě Dánském... Takže jako diváka si mě ten charakter nezískal. Ale ani nikdo jiný, celá hra je plná pitomců a hlupáků, snad jedině Ofélie by měla bejt jiná, jenomže nebyla, na mladou naivku byla moc stará, pronášejíc temným altem repliky a plácajíc se životem jakoby bez vlastní vůle a vize - prostě taky shnilá a jediný, v čem měla nad Hamleten navrch, bylo, že ona se na rozdíl od něj zasebevraždit dokázala (to ostatně jde dánům dobře dodnes- aspon tem schopnějším:)) Hamletův vztah s Ofélií byl myslím záměrně potlačen, rozhodně nevím, kdo mohl Hamletoviu věřit jeho hysterickou reakci " JÁ jsem ji miloval!!", naopak jeho vztah s Horáciem byl poměrně slušně zdůrazněn a místama jsem si říkala, jestli si náhodou nedají vášnivý polibek. Napadlo mě, jestli režisérka není feministka, protože obě dámy byly takové neženské, podivně androgynní a jednoho z úředníků hrála žena (asi aby se splnila kvota na ženský nebo co) a ta měla celou dobu mužské oblečení a pokud mě pamět neklame, tak i jméno. Hodně se tam křičelo až řvalo (ano, je to divadlo, ale fakt jsem si připadala, že se mě snažej ukřičet:). Scéna byla myslím si hodně bohatá, masívní a propracovaná a kostýmy...mno ... prostě ubohost. Nepostřehla jsem ten umělecký záměr, asi to mělo bejt něco jako kontrast nebo co - text i herectví klasicky shakespearovský a vizuál jakýsi neurčitý, utahaný a celkem bizarní. Přišlo mi to rozhodně úplně samoúčelný bez hlubšího smyslu. Prostě jenom "aby to bylo jiný". Hudbu jsem ocenila, i když jí tam nebylo moc. Trochu jako z nějakýho sci-fi blockbusteru:)) S obsazením černocha jsem se psychicky smířila už dávno, takže jsem to ustála v klidu, ale jeho hlas mě celkem iritoval. Jediná silnější scéna, která mi hnula osrdím, byla scéna, kdy nový král a vrah dostane záchvat špatnýho svědomí a kajícnosti. Tam se mihlo cosi nehmatatelného a neviditelného, co mnou pohnulo, ale jinak nic. Takže za mě: rozhodně bych to chtěla mít v počítači, abych si z toho vystříhala kousky nebo gify s nádherným Benedictem, ale jako divadelní hru už to nikdy vidět nemusím. A na ten zaver, kdy Benedict utne potlesk a ma politickou agitku plnou sentimentalnich blabolu, ktera mi celyho Hamleta v tu ranu zabila, bych nejradeji zapomnela, ale nejak to nejde. ()
Reklama