Samurai 3

Ano ten zaver je vazne skvely. V poslednim dile trilogie nas ceka Musashi ktery uz ani slavnym bojovnikem byt nechce, radeji by zil zivot v ustrani a mece se uz ani nedotkl .Presto osud je neuprosny a pres hrdinovu snahu se mu vyhnout je jim dostizen a tiskne mu v samem zaveru proslule veslo a Sinkenem do rukou.Skvela hudba, skvela kamera, skvely pribeh. (22.03.2007)

O trochu lepší než předchozí dva díly, a docela by to mohlo fungovat jako samostatný film. Jenže to by nesměl být Sasaki Kodziro tak trestuhodně upozaděn. Jeho vzestup by mohl tvořit protiklad k Musašimu jako rolníkovi. Jenže on je tady vedlejší postava, to hlavní je láska a rivalita Ocu a Akemi. A tak i do třetice posloucháme milostné výlevy a vzdechy. (19.12.2015)

,,SÍLA NESTAČÍ K TOMU, ABY SE MUŽ STAL OPRAVDOVÝM SAMURAJEM. KROMĚ SÍLY MUSÍ MÍT TAKÉ ČISTÉ SRDCE“..... /// Třetí díl bych řek, že je nejvýpravnější. Hudba jako ze Sedmi statečnejch (vím vole, jako pro srovnání… když napíšu ,,jako z Pyšný princezny“, tak to nikdo nepochopí….) a příběh je dostatečně ,,přijatelnej“ i pro západní civilizaci. Neopětovaná láska má pokračování (ty ženský, čert aby se v nich vyznal, natož samuraj…) a zase mě (lehce) štve, ta romanticko-dramatická část. Tož taková byla (zřejmě) doba (filmová). Ale to finále…. kurva dobrý! Plný Mifuneho charisma, se soubojem důstojným k ukončení CESTY SAMURAJE. Trilogie, ze který s postupem času vylejzá pár chybiček. Nicméně já, osoba dávající přednost normálním filmům před těma artovejma…. prostě líbilo se mi to! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žádnou z knih o skutečném Miyamoto Musashimovi, které napsal Eiji Yoshikawa jsem nečetl. 2.) Zjistím, co se stalo 13.dubna 1612. 3.) Thx za titule ,,Martin Tirala“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (12.03.2013)

Inagaki si konečně uvědomil co za poklad v Mifunem má a plně toho využil. Bez té jeho charismatické aury "stačí mi jeden pohled a víte, že jsem Bůh" by jen těžko mohla kupříkladu taková scéna s mouchama vyznít vážně (byť s humorný nadhledem) a ne jako špatný vtip. Ovšem závěr je tu oč tu běží a je to právě samotné finále na ostrově, kvůli kterému se vyplatilo sledovat předchozích ne vždy zcela záživných cca třista minut. (28.08.2010)

Tak predsa len ma jeden diel zaujal ešte o čosi viac, i keď už som v to príliš nedúfal. Musaši Mijamoto sa mení, ako aj jeho filozofia života, ale tento prerod mi ešte v druhom dieli mierne povedané vadil. Prišlo mi to mechanické a také uťahané z riadkov scenáristu. Ale čo ja viem o dávnych legendách, o tom, že pri romantike netreba nič, ani francuzák. O tom, čo je to prehnaná samurajská česť, expresívnosť emócii a k tomu patričná tá tvrdohlavosť. Ale i Mifuneho čiernobiele filmy (vari všetky čo som doposiaľ videl) sú niekde inde a ten pre nás, inak nezlúčiteľný koktejl vlastností a spôsobu vyjadrovania je v nich magickejší. Inagakiho trilógia je takým skôr prerozprávaním dávnych mytológií tradičnou štruktúrou, mierne predvídateľného finišu, ale stále s dostatočným odstupom. (31.05.2016)