Frankenstein

Je zajímavé, že některá díla přitahují filmaře pořád a pořád. Není snad pětiletky, kdy by nevznikl film o Frankensteinovi. To je totéž, jako kdyby u nás někdo točil stále a stále dokola Pytlákovu schovanku (odkaz zde) nebo Roztomilého člověka (odkaz zde) . Prostě jednání k smíchu a po určité chvíli dotazu po pánově duševním zdraví. No, v Americe je tomu jinak. A obvykle to dopadá strašlivě. Ovšem v tomto případě se to vyplatilo. Výprava, herci, režie, scénář. Všechno je jedním slovem Superperfektkolosálněextragrandiózní (31.01.2006)

Milý deníčku, už nikdy se nebudu znovu dívat na filmy, které mě v raném mládí definovaly, to zklamání mi za to nestojí. Nevadí mi, že se Branagh silně odchyluje od nejlepšího gotického hororu vůbec, nevadí mi důraz na melodrama, nevadí mi vsunutí obehraných motivací a zpřehlednění. Vadí mi, že zatímco Shelleyová měla zcela očividně co říct i mimo prostého „člověk fantazíruje a moc to nedopadne“, Branagh nenabízí nic než zmatenou, mizerně (a tím myslím opravdu mizerně) sestříhanou a dost amatérsky režírovanou skrumáž tu hezkých, tu docela divných obrázků bez nějakého dalšího plánu (nepočítám-li jako další plán narážku na Michelangelovo Stvoření Adama, která je asi tak jemná jako mnohačetný úder kladivem do hlavy). Pryč je důraz na osobní zodpovědnost, na morálku, do háje jde psychologie postav a náznak, že Frankenstein je vlastně nebetyčný hajzlík, antihrdina s tendencí vidět v sobě Boha a sobecký hlupák, který do poslední chvíle neprohlédne, dokonce i to úvodní zdánlivě ostře protivědecké ladění vyzní zcela do ztracena. Tím nechci říct, že do filmu promítám, co bych v něm chtěla vidět, a pak se rozhořčuju, když to tam nenacházím. Tím chci říct, že Branagh všechna tahle témata někdy v průběhu filmu nakousne a pak je nechá ležet ladem. Těch pár scén, které ve mně rezonovaly v sedmnácti, sice stále zanechává aspoň slabou odezvu, ale to je tak všechno. Nezbývá než zamáčknout slzu a zpět se nadále neohlížet. (11.06.2011)

Jelikož jsem před nedávnem znovu přečetl předlohu, mé původní nadšení poněkud opadlo. Branagh se na jedné straně držel poměrně věrně základní linie románu, na straně druhé ale pozměnil charakteristiky postav a přidal scény, které byly zbytečné. Victor je samozřejmě posedlý životem a smrtí a touží obojí ovládnout. Respektive ovládnout život a pokořit smrt. Jeho stvoření je tragickým výtvorem, který zjišťuje, že na celém světě nemá nikoho. Když po několika špatných zkušenostech s lidmi zjistí, kdo je jeho tvůrcem, žádá po něm vytvoření družky. Před tím ale zemřou tři lidé, z toho pro Victora dva nejbližší. Když nakonec odmítne a zničí nedokončenou ženu, netvor se mu krutě pomstí. Shelleyové Frankenstein je daleko citlivější, trýzněný výčitkami a neustále se obviňující ze všeho, co jeho výtvor udělal. Ač Alžbětu velmi miloval, nesnížil se k tomu, aby ji oživil. Tahle scéna se do filmu nehodila, byť inspiraci najdeme v dřívějších zfilmováních příběhu. De Niro je skvělý herec, na monstrum se ale bohužel nehodil. Celkově snímek postrádá emoce literární předlohy. Vynikající je ovšem kamera podtržená atmosférickou hudbou. Hned otevírací scéna s ledovcem je mrazivě uhrančivá. A zajímavé je využití elektrických úhořů k oživení monstra. Jen i přes zrůdnou tvář a vytržené tlukoucí srdce film hrůzu nenahání, což je škoda. Původní hodnocení ponechávám, byť bych nejraději jednu hvězdu ubral. (07.05.2018)

Tahle adaptace nedopadla slavně a někdy moc velké ambice jsou na škodu. Kenneth Branagh v hlavní roli vědce a také jako režisér chtěl přijít s velmi uceleným dílem, kterému bude vévodit rádoby démonický Robert De Niro, ale De Niruv herecký výkon a image, jsou tím nejslabším z celého filmu. Obličej Bytosti nebo monstra sešitím připomínající starou seschlou bramboru spíše budí pousmání než cokoliv jiného, nedej bože, děsivého. Film selhává i jako poutavé dílo o posedlém doktoru Frankensteinovi. Nejednou jsem měl pocit nekonečného omílání, které v podstatě nikam nevedlo. To, co filmu schází, co do působivosti příběhu, dohání vedle atraktivního, ale nikoliv nijak extra hrajícího hereckého obsazení, především svým technickým zpracováním. Výprava a kostýmy patří k tomu nejlepšímu a rovněž plusové body sbírá kamera. Od Brannagha bylo šlechetné, že chtěl náročnou látku zpracovat důkladně, důsledně a uceleně. Z úporné snahy o to všechno se z filmu vytratil důležitý kontakt s divákem. Všechno působí chladně a přestal jsem po nějaké době reagovat na režisérovi výzvy. Film mě nestrhl, nebyl ani vyloženě nudný, ale s látkou se dalo pracovat mnohem působivěji, abych taky jako divák si na film po nějaké době vzpomněl. Právě tím si nejsem tolik jistý, repete nehrozí, a tak beru to, co jsem zaregistroval napoprvé. Výsledek je rozpačitý a nepříliš přesvědčivý. Chtělo by to ještě uzrát. 50% (10.07.2012)

Solidní atmosféra, vyýprava a obsazení nezachrání všechno. Tuplem ne, pokud ve výsledném sestřihu chybí 30 minut materiálu, Branagh hraje idiota, jehož prokouknutí nemá dostatečnou oporu, a samotná zrůda s lidskými parametry na tom není o moc líp. Speciálně velké mínus za úletový casting Heleny Bonham Carter, která je tu i na své poměry opravdu odpudivá, a proto jako love-interest totálně nefunkční. (02.01.2010)