Pějme píseň dohola

Není mi jasné, co vedlo pány Hřebejka a Jarchovského, aby vylíčili pobyt v pionýrském táboře v těch nejčernějších barvách. Film se v podstatě skládá z těch nejhorších situací, které mohly (mnohdy snad jen i teoreticky) na nějakém pionýrském táboře nastat. Jako by posbírali tyto negativní momenty ze všech pionýrských táborů a zasadili je do průběhu jednoho turnusu pomyslného tábora. Za dobu existence pionýrských táborů jimi prošly statisíce dětí a nejsem ochoten věřit tomu, že všechny zažívaly to, co je předváděno tímto filmem. (27.08.2013)

Na pionýrskym táboře jsem nikdy nebyl a vidim, že jsem o hodně přišel. Tenhle film je tak strašně stupidní, že je až skvělej. Bob, Saďour, Bizon a další vám prostě nakopou prdel! Jeden z mála porevolučních českejch filmů, kterej stojí za vidění. A představitel Boba (jakýsi Radek Říha), kterej má dost brutální problémy s vyslovovánim sykavek, je naprosto dokonalej. Koukej přinýst něco pořádnýho. - A co kouzelný slovíčko? - ŠVIHEJ!!! Opravdu by mě zajímalo, kde je tomuhle týpkovi konec. P.S. A ta hra je opravdu výborná :-) (15.07.2008)

"Pionýři, pionýři, malované děti, když je kopneš do pr**le, jako šipka letí." - Co toto? LeGRační říkanka k táborovému ohni; co jiného? Proč toto zde? Alespoň máte, milé dětičky, co pět - v mezidobí mezi šmírováním ve sprchách, dálkovými pochody do nikam, hraním flašky (šest košil to jistí), diskoškou, vyvoláváním duchů (myslím seanci, vy trapní puboši!) a koupáním se v rybníce za mlhou hustou tak, že by se dala krájet -, dokola (via orgiastický Slunovrat), dohola či dohola dokola, fantazii se meze nekladou. Jen se přitom, pěkně prosím, nekopejte do zadniček (jelikož jste se ještě neseznámili s poezií Honzy Krejcarové, nemůžete tušit, že do zadku to bolí) - myšleno tedy vzájemně, kolektivně, rituálně; fakt to za to nestojí. Chcete-li zjistit, jak vypadá šipka v letu (kdo by nechtěl; ještě to nevíte, ale strašně po tom toužíte), obětujte ze svého středu, resp. ze všech myslitelných středů Jirku Stracha! 75% (14.03.2021)

Ať si kdo chce co chce říká, pro mě kultovní komedie pánů Hřebejka a Jarchovského, pod režií Ondřeje Trojana. Zajímavé herecké obsazení, krásné archetypy lidí (tupý silák, kráska, šéfka uklízečka, naivní mladíček, zatrpklý mladík, hipík - nejsem žádný soudruh - a další), silné zážitky z tábora a konec socialismu. Opravu vtipný film, který je ze života. Kdo zažil pionýrské tábory a trochu chce, v postavách filmu si sám sebe najde. (05.12.2010)

No, nic moc teda... Ze začátku to sice působí trapně, ale aspoň to zaujme, pak to je stále trapné a přestane tu zajímat už úplně. Prostě je to moc dlouhé a čím blíže konci, tím větší nuda tu je. Humorné situace jsou tu většinou trapné. A taky ze začátku působí dost na sílu a režisér prostě musí detailně poukazovat, že to je vtip a že by se tomu měli lidé smát. Navíc to vlastně nemá ani děj - příběh je o pionýrském táboře, kde jsou děti a několik vedoucích - konec. Tím děj film končí, nic moc se tam neděje, nic zajímavého se nestane, nikam to nevygraduje a že by to bylo zajímavé, to říct nemůžu. Herci (až na pár výjimek), docela na nic a někteří přehrávali až to bylo zlé. No, debut Ondřeje Trojana za moc nestojí a víc jak slabé 2* ode mě nedostane. Ale aspoň, že za 20 let natočil celkem dobrý Občanský průkaz. (08.07.2018)