Komisár Rex

Svého času to byla klasika a některé zápletky byly i docela nápadité. První díly za tři hvězdičky. Brzy kvalita nezadržitelně klesá a propadá se do hlubin, kam snad ani podobně nezadržitelně zabíjené Místo činu nikdy nespadlo. Řekl bych, že definitivního dna se seriál dotkl po smrti komisaře Mosera, předtím mě ale docela i bavilo na něj dívat. Stockinger možná je "držka", ale nicméně je nedílnou součástí houskově-vídeňské poetiky na hraně nablblosti- Ten seriál si nikdy na nic nehrál... a psa měli vždycky dobře vycvičenýho... bavilo mě to rozhodně víc než Lassie a bylo to i o poznání míň kýčovitý a patetický. (09.03.2007)

Stále nemohu přijít na to, kde přišla tato seriálová legenda k takovému bídnému hodnocení... Tobias Moretti, Gedeon Burkhard, Karl Markovics, Reginald von Ravenhorst. Alias Richard Moser, Alexander Brandtner, "Štoki" a Rex. Seskupení sympatických kriminalistů, před kterými by se všichni lumpové měli mít na pozoru. Ale stejně většinu z nich dostal Rex:) Ukončení pátračky často završil nějakým svým mistrovským "aktem." Kvalita následujících dílů s novým komisařem a poté i komisařkou, už však začala značně upadat. Navíc, který nostalgický fanda by zapomněl na nezapomenutelnou úvodní znělku?:) (19.11.2011)

Tak tohle je moje dětsví, sledoval jsem to povině každej den kdy to dávaly, a těšil jsem se na příběhy tohoto psa, a jelikož jsem pejskař tak se mi to líbi i ted, Rex je borec a ustřední písen je parádní. Je sice pravda že seriál s novými páničky trochu padal na hubu, ale je to prostě nostalgie. Dostal jsem chuť na housku se salámem. (08.10.2011)

Velmi dobrý seriál, který bohužel selhal na scénáři. Námět je sám o sobě velmi dobrý, ale ty dialogy, ta řeč, kterou tam na sebe ti lidé mluví. No hrůza. Ten kdo vymyslel námět by si zasloužil nějakou cenu, protože kdyby se povedl scénář a trochu upravily jednotlivé díly z jednoduchosti do složitosti, bylo by to super. Rexe jsem jako malý do slova žral a rád se kouknu i dnes. První tři série s komisařem Moserem byli nejlepší. Příběhy byli dobré, ale moc jednoduché. Ale co se týče celkového pohledu na seriál v tomto období, dal bych krásné čtyři hvězdičky. Pak když nastoupil Brantner, už to nebylo ono, ale zase se zlepšili dialogy a složitost dílů. Díly ovšem už byli o něco slabší, ale stále bych dal čtyři hvězdičky. Pak přišel Hoffman a Herzigová a už to šlo pryč. Scénář na prd a jednoduchost jako bejk. Představitelé Rexe by si zasloužili zvířecího oscara, kdyby existoval:-). Nejraději jsem měl prvního představitele Rexe a to Reginalda Von Ravenhorsta. I ta první parta byla celkově nejlepší. Vizualita a intra seriálu nic moc. Pro měl byl Rex zvířecí hrdina. Pokračování Návrat komisaře Rexe teda taky nebyl nejhorší, ale už to holt nebylo ono. U mě za čtyři hvězdičky. (27.03.2017)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)