Solamente nero

Prvotriedne giallo, ktoré nie je povrchným vzrušením (erotická scéna je tu len jedna a i tá je celkom vkusná), ale funkčným mysterióznym thrillerom/hororom. Pravdaže dialógy sú blbé, postsynchrony ešte horšie, tie falošné stopy sú na palicu, ale sme v Taliansku sedemdesiatych rokov, takže s tým sa je nutné zmieriť. Na druhej strane atmosféra zimných Benátok je ako vždy podmanivá, kamera a strih sú skvelé, hudba výborná a klasické giallo motívy (flashback, detský motív, obrázok) sú nadávkované tak umne, že nepôsobia ako rutinné kopírovanie šablóny. (20.11.2020)

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)

Zklamání. Už v úvodní scéně lze díky jisté nešikovnosti tvůrců odhadnout, kdo že bude vrahem první oběti a od toho pak zhruba vyvodit, jak vše půjde dál. Pro někoho možná maličkost, pro mne dost velké zklamání na začátek. Další problém je délka filmu, s tou to režisér prostě přehnal a film je tak strašně rozvleklý, plynulost vyprávění je přerušována delšími scénami, kdy se nemluví, ani děj se neposouvá. Jinak nemám mnoho co vytknout, ale vlastně ani za co chválit. (31.08.2011)

Ťažko dodať niečo iné, než čo napísal Karlos80, s ktorého komentárom tentoraz do bodky súhlasím. Antonio Bido ako pomerne mladý režisér nakrútil dve gialla: http://www.csfd.cz/film/138935-gatto-dagli-occhi-di-giada-il/ a práve Solamente Nero. Tento žáner sa dá nakrútiť ako erotický horor ale aj ako mysteriózna kriminálka (prípadne oboje dokopy.) Zatiaľ čo sa u Watch Me When I Kill (1977) spoľahol skôr na značnú porciu sleazy (teda erotiky) a grafického násilia, u Solamente Nera na erotiku a explicitné násilie rezignoval a vybral sa oveľa ťažšou cestou, teda cestou mystickej atmosféry. A tu trochu pohorel. Atmosféra Benátok je u budovania atmosféry takmer vždy sázka na istotu, ale nejak to teraz nefungovalo. Bido ako mladý režisér vstúpil do žánru gialla pomerne neskoro, v časoch keď bol žáner už za zenitom a sám nemal dostatok schopnosti a invencie aby ho dokázal posunúť nejako ďalej. Samotný film ani dej nie je vôbec zlý ale niečo tomu chýbalo. Navyše fakt nechápem, prečo je film dlhší o 15 minút než býva zväčša zvykom, myslím, že nebol na to žiadny dôvod. (21.09.2011)

Antonio Bido i napodruhé dokázal natočit vynikající giallo se všemi patřičnými charakteristikami žánru. Plížící se neznámý vrah v rukavicích, rozličné způsoby provedení vražd,vyšetřování na vlastní pěst a překvapivá pointa. Vše jak má být, k tomu patřičně tajemná atmosféra úzkých a temných uliček italských Benátek a výborný a pro žlutou až nezvykle rozmanitý soundtrack. Měl jsem až pocit, že vražedné útoky doprovodil Cipriani pokaždé jiným a vždy velmi zdařilým hudebním motivem. A tentokrát se Bido nebál ani erotiky a nabízí decentní, ale vcelku vzrušující erotickou scénu s krásnou Stefanii Casini. Čtyři a půl. (16.08.2018)