Čata

O válce ve Vietnamu toho bylo natočeno už dost - od Full Metal Jacket až po filozofickou Apokalypsu. Ale teprve teď jsem viděl film, který mnozí považují za vrchol tohoto žánru. A oprávněně. Platoon je mistrnou ukázkou hnusu, který ruku v ruce jde s válkou. Nebojí se nám ukázat opravdovou tvář války a to je obdivuhodné. Charlie Sheen je zde na vrcholu, stejně jako Dafoe. Nemám víc, co bych řekl. Snad jen, že na filmu je vidět, že Stone tam opravdu byl a nebál se pak o tom mluvit (resp. natočit film). (22.01.2011)

„Jestli je nějaký nebe, a já doufám, bože, že je, tak tam sedí nahoře, ožralej jak zasraná opice a kouří trávu, protože svý bolesti nechal tady dole.“ Obraz naprostého válečného chaosu předkládá „svědomí Ameriky“ Oliver Stone. Naturalisticky snímá osudy bandy ztroskotanců, kteří nikoho nezajímají a doma ve Státech je čeká akorát tak práce ve fabrice. „Peklo je tam, kam rozum nemůže.“ Výjimkou je naivní Američan Chris Taylor, který zanechal studií a už od prvních týdnů uprostřed válečné vřavy ztrácí svou nevinnost. Jeho loajalitu přímo v nehostinné džungli zkoušejí dva naprosto rozdílní důstojníci – a člověk zde zatraceně rychle dokáže ztratit schopnost rozlišovat dobro od zla. I tentokrát kontroverzní tvůrce mísí zanícené vypravěčství s barvitými obrazy. Autobiografický projekt šťourá do jednoho z nejpalčivějších traumat americké historie a přes všechny klady za mě nepatří do skutečně strhujících a nezapomenutelných válečných snímků. Poctivou poklonou jedné historické etapě ale rozhodně je! 75% (18.03.2009)

Oliver Stone patří k mým srdcovým režisérům. Ale o co víc je právě Četa jeho srdcovým filmem, o to míň se mi právě ona dostala pod kůži. Jeho jinak perfektní režie mi právě tady moc nesedí a toporný Sheen mi v hlavní roli jenom ničí celkový dojem z filmu. O co víc mi ale vadil Sheen, o to víc jsem zbožňoval Dafoa a nenáviděl Berengera, kteří si podle mě svým konfliktem dokázali ukradnout takřka celý film pouze pro sebe. ***Věděli jste, že: Oliver Stone film natočil na základě svých vlastních zážitků. Stejně jako hrdina filmu se do války přihlásil dobrovolně a stejně jako on v ní prožil hořké vystřízlivění. Z Vietnamu odjížděl v roce 1968 s Purpurovým srdcem, Bronzovou hvězdou a dvěma zraněními z boje.// Filmovou četu Stone postavil z lidí, které osobně potkal ve dvou různých jednotkách, kde sloužil.// Charlieho Sheena nejdříve Stone odmítnul coby nezkušeného, a místo něj zvažoval třeba Keanu Reevese, Kylea MacLachlana nebo Johnyho Deppa, kterého nakonec obsadil aspoň do vedlejší role. Nakonec ovšem Sheenovi osobně roli nabídnul.//Herci museli absolvovat čtrnáctidenní pěchotní výcvik, aby pak na plátně působili dostatečně "vyhořele". Stone je nechal kopat příkopy, sloužit noční hlídky, krmil je jen "bojovými" porcemi jídla a znenadání je překvapoval explozemi či střelbou. Každý navíc musel respektovat svou hodnost a reagovat na jméno své postavy.//Tom Berenger během výcviku zhubnul 13 kilo.// Pro větší realističnost vznikal skoro celý snímek chronologicky. Pokud některá postava zemřela, musel se její představitel bez prodlení sbalit a odjet. *** (17.09.2005)

Oliver Stone své pocity z Vietnamu vtiskl do postavy Charlieho Sheena a jakožto člověk, který si válečné peklo prožil na vlastní kůži, cítil odpovědnost k natáčení do té míry, že peklo z něj udělal i všem zúčastněným. Willem Dafoe někde řekl, že fyzická příprava a přírodní podmínky na místě ho zdecimovaly tak, že už na place nehrál, protože byl tak vyčerpán a v takové depresi, že stačilo jen odříkávat text a ostatní přišlo samo. Jeho výkon byl úžasný a - jak to napsat a nespoilerovat - "k nebesům vztyčené ruce" jedním z nejpohnutějších okamžiků v mých diváckých dějinách. (16.09.2005)

Nejlepší dílo Olivera Stonea a nejlepší film o Vietnamu. A asi nejkomplexnější - šílenost války tu místy dosahuje surrealistického (neskutečného) pocitu (závěrečný útok), zároveň se film v jiných scénách natolik drží reality, až je z toho divákovi zle - podobně jako u Ryana si po tomto filmu nepůjdou hrát kluci na válku. Zvěrstva zde dělají obě strany (není to tak patriotistické jako Rambo 2 ani sebemrskačské jako Oběti války). Charlie tu podává patrně svůj nejlepší výkon, ovšem vrcholem jsou Tom Berenger a hlavně Willem Dafoe. Hudbu sice skládal Georges Delerue, kterého miluju, ale většina té překrásné smutné hudby je z klasiky: Samuel Barbar - adagio pro smyčce. Film získal Oscara za film, režii, střih a zvuk. Nominace obdržel za scénář (též Stone), kameru a pro Berengera a Dafoeho ve vedlejších rolích (tehdy to v této kategorii vyhrál Michael Caine za Hanu a její sestry). (22.09.2003)