Tam, kde hnízdí čápi

Čekal jsem, co bude. A ono nic. 1) Dostalo se mi v první hodině utahané verze 2.0. budovatelského filmu o združstevňování z padesátých let a ve druhé hodině klasické normalizační absurdity, nicméně celé to dopadlo lépe, než jsem čekal._____ 2) Jako obvykle v podobných filmech sledujeme, jak jsou poctiví úspěšní komunisté nejdříve nepochopeni (50. léta) a později skandalizováni (1968)._____ 3) Zaregistroval jsem pěkného 13letého Romana Čadu v dobových přiléhavých trenýrkách (předsedův syn). (30.04.2019)

Vážené soudružky, vážení soudruzi, straničtí delegáti. Je jisté, že kdo se, soudruzi, neangažuje, ten nemá mezi námi místo. Avšak nic se nesmí přehánět! Příkladně soudruh Steklý. Ano, pracuje poctivě, snaží se. Poslouchá, co mu strana radí. A strana radí dobře. Ale přes veškerou angažovanost, dlouhé schůzování ve výborech a politická školení pak promešká v televizi většinu dílů seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, který si, a podotýkám jako stranický úkol, vzal k přepracování. Naštěstí viděl i několik dílů se soudruhem majorem Zemanem, takže svůj závazek nakonec splnil. Ale ani na režii neměl, pro veškerou angažovanost, příliš času a proto strana musí zhodnotit jeho práci celkově jako nedostatečnou. Je možné, že soudruh Steklý může tyto výtky vnímat negativně, ale konstuktivní kritika, a to především z našich vlastních řad, soudruzi, je nutná. Nejen v zájmu budování rozvinuté socialistické společnosti, ale i kultury a posílení světového míru! Abychom však soudruha jen nekritizovali, v intelektuální rovině svoji práci zvládl výborně a dramata zásadních otázek, zda se bude mlátit či zda budou náhradní díly na kombajny, jistě zaujmou každého diváka a udržují napětí okolo další existence družstva do samého závěru. Konec konců i podlé reakcionáře zvládl obstojně. Ale znovu musím zdůraznit a podtrhnout, že pouhá angažovanost nestačí. Toto jsou tedy závěry a usnesení, která přijal náš výbor pro lidovou osvětu a doporučujeme všem stranickým orgánům vyvodit odpovídající závěry. Čest práci. (28.02.2014)

Karel Steklý má tak rozporuplnou filmografii, že by určitě bylo zajímavé přečíst si jeho memoáry. Možná bychom zjistili, co ho vedlo k takovému "saltu mortale" od úchvatné Sirény přes výborného Švejka, tvůrčí hledání šedesátých let až po vyložené paskvily let sedmdesátých. "Tam, kde hnízdí čápi" je především tendenční a propagandistický film, který má dokázat správnost poúnorového (1948) a posrpnového (1968) vývoje až do současnosti - poloviny let sedmdesátých. Hraje v něm sice několik vynikajících herců (například Fialová, Vinklář), ale především jsou to herci průměrní až podprůměrní, kteří našli své výrazné uplatnění až po změně společenských poměrů počátkem sedmdesátých let (Filip, Willig, Hardt, Šebesta). V sedmdesátých a osmdesátých letech byl tento film často uváděn v televizi. V současnosti je docela umění se k němu dostat. Pro lepší poznání kontinuity dějin doporučuji se s ním seznámit. (22.06.2014)

Jak je mým zvykem posledních let, nevynechávám nic z československé kinamatografie, byť jde o filmy na které bych se jinak nedívala nebo je vypnula po pár minutách. Karel Steklý je opravdu zvlášní postava českoslovesnké kinamatografie, má za sebou řadu skvělých filmů, které jsou v divácké oblibě a jsou často k vidění. Aletaké má na kontě pár filmů pochybně agitačních. Zatímco šedesátá léta umožnila řadě tvůrcům natočit nezapomenutelné kousky, Karla Steklého jakoby v tomto období postihla tvůrčí krize. V sedmdesátých letech točí spíše film průměrné. V Čápech je víc než patrné, za jakým účelem by film natočený. Přestože se najsou ve filmu i dobré okamžiky, vísledek nijak zvlášť neupoutá. (03.04.2019)

,,VIDÍTE TI KACHNY? JESTLI PAK VÍTE PROČ SE POTÁPĚJÍ? ŘÍKAJÍ SI TAM POD VODOU POLITICKÝ VTIPY." __ Oproti tragickému ,,Za volantem nepřitel" je ,,Tam, kde hnízdí čápi" podstatne stráviteľnejší kúsok pozoruhodnej Steklého kinematografiE a dokonca ma svojím spôsobom - zrejme zapríčinené mojou fyzickou únavou - sledovanie bavilo. Vyše dvojhodinová stopáž je tu akoby rozdelená na dve časti - prvá, ukazujúca zakladanie JRD začiatkom 50. rokov mi prišla podstatne vydarenejšia ako tá druhá odohrávajúca sa počas leta 1968, ktorej podobne ako u iných normalizačných filmov chýba výraznejšie dramatické vyvrcholenie. Vrcholným momentom celého filmu nepochybne zostáva nechcene smiešna svadobná scéna, ktorá je okrem netradičných zásnubných prsteňoch zavŕšená svadobným darom v podobe mlátičky na obilie. Herecké výkony sa hodnotia pomerne obtiažne, preto som pri rozhodovaní o tom, či dať filmu 2* alebo 3* napokon prilepšil pre zaujímavý poetický začiatok a záver, v ktorých akoby bola snaha pôsobiť umeleckejšie. (226. hodnotenie, 16. komentár k filmu) (10.11.2019)