Meky

Oproti jiným dokumentům, které často vznikají z důvodu životního jubilea nebo naopak úmrtí známé osobnosti, vznikl tenhle film v podstatě náhodou. Když režisér Šafránek hledal hudbu do svého předchozího snímku, oslovil Miroslava Žbirku a v podstatě tak objevil jeho tvorbu (čemuž se ani nechce věřit, vzhledem k tomu, že Šafránek vyrůstal v 80. letech, kdy byl Žbirka na vrcholu kariéry). Portrét jednoho z nejznámějších slovenských hudebníků sestává z velkého množství archivních záběrů, které doplňují nově natočené Mekyho výpovědi. Obrazů ze současnosti bohužel není mnoho a většina z nich se odehrává u zpěváka v domě nebo na zahradě. O jeho kariéře promluví také několik současných nebo bývalých spolupracovníků, hodně ovšem zamrzí fakt, že se v dokumentu neobjeví Marika Gombitová. Režisér se zpěvákem sice na besedě po promítání svorně tvrdili, že jsou s Marikou v častém kontaktu, její neúčast na projektu ale působí přinejmenším zvláštně. V souvislosti s tímto nedostatkem musím zmínit také trochu slabší informační hodnotu celého filmu. Pokud neznáte postavu a osud Mariky Gombitové, z dokumentu se o něm nic nedozvíte. Cílovou skupinou jsou zcela jednoznačně diváci středního věku, kteří zažili dobu, o které snímek vypráví, a kteří se orientují v historii československé populární hudby. Sama tedy tyto parametry nesplňuji, na druhou stranu ale nějaké vědomosti o naší populární kultuře mám a znám i několik Žbirkových písní. Film byl relativně svižný, nenudil a třeba hned jedna z prvních scén (zpěv slavné písně Atlantida nastříhaný z archivních i současnějších záběrů) mi způsobila příjemné mrazení. P. S. Čtvrtou hvězdičku jsem v podstatě vytlačila za ty dva roztomilé kavalíry, přiznám se bez mučení. (21.07.2020)

Jak příhodné, že někdo zemře a Netflix mu hned na hlavní stránku hodí dokument o něm. Mekyho jsem si pustila do pozadí, nakonec jsem ale koukala jak na film a pro mě jako člověka, který sice zná jeho písničky, ale už ne tak moc jeho život to bylo přínosné. Nutno říct, že celé je to velmi milé. Člověk pořád tak nějak kouká na ty písničky a nedochází mu, že už mu není 35, ani 45, ale že všichni stárnou, stejně jako my... stará generace kvalitních herců a hudebníků odchází a s nimi i kus našeho dětství a mládí, proto je nám to tak líto. Tenhle pohled na Mekyho ale nevnucuje žádné názory, spíš si tak hezky pomalu plyne. (15.11.2021)

Všetko na svete môže byť vždy trochu lepšie,ale niekedy treba nájsť priestor aj pre slabšie chvíľky v určitých momentoch a tie je tu možné spozorovať. Pán Miro Žbirka je však na správnom mieste vo svojom povolaní a je to poznať za tie roky vo všetkých krokoch mal správny smer na svoj úspech. A pre doplnenie už stačí pripojiť len textík s jeho jednej pesničky... "Nechcem spáliť most, most za láskou v nás. Vždy sa dá späť ísť, vždy keď príde čas. Tak skús: Nespáľme to krásne v nás" ....   Veľká škoda ,že už ten pán tu už nie je a obrovská škoda pre tento svet ... (02.01.2021)

Ehm... nutno uznat, že laťka nastavená King Skate byla hodně, hodně vysoko, takže se není co divit, že zůstala nepřekonána. Ale že to bude takový rozdíl, to je poněkud zklamání, to si řekněme upřímně. Písně Mekyho Žbirky mám velmi rád, a online koncert z jeho obýváku během jarní vlny Covidu, který jsme s manželkou ne viděli, ale zažili, v našem obýváku (a s námi skoro dvacet tisíc lidí;)), řadím mezi jedny z nejpozitivnějších zážitků nejen tohoto roku:) To ovšem nemůže nic změnit na tom, že hype, který uvedení Mekyho předcházel, byl řekněme značně nadsazený. Nepochybuji o tom, že ŠŠ skutečně žil vedle Mira Žbirky, a že ten tak ze svého života ukázal leccos, co bychom jinak neviděli. Ale i tak pokud jde o hlavního protagonistu, jede film docela po povrchu. Ty proklamované hluboce osobní momenty jako turné po narození dcery a s tím spojené vnitřní výčitky, nebo nehoda Mariky Gombitové, to jsou skutečně jen okamžiky, a nic z nich nevyplývá, režisér po nich nejde, neptá se. A když přijde řeč na smrt bratra Jasona, je to sice silné, ale "krapet" mi na tom vadí, že z ničeho ani náznakem neplyne, že má Žbirka ještě jednoho bratra (Tonyho). Nejzajímavější tak jsou hodnocení týchž věcí Mekyho někdejšími souputníky, zejména Laco Lučeničem. Tam je napětí, tam je konflikt - ale také určité vyrovnání. Ale aby to nevyznělo zbytečně negativně - Meky je dobře natočený dokument, a nejdůležitější je jeho vzkaz světu - zpráva o životě chlapíka, pro kterého je hudba naprosto neoddělitelnou součástí jeho existence, a který se nechystá usnout na vavřínech za žádných okolností. A který v životě všechno neudělal dobře, ale přesto z něj máte pocit, že dosáhl svého štěstí, že je za něj vděčný, a že se chce o něj podělit i s vámi. Tím způsobem, kterému nejlíp rozumí - hudbou a písněmi. Dobrá nálada zaručena, 80 minut uteče jako nic. Ale není to žádná dokumentární bomba. 70% pro film, když si odmyslím jeho objekt. (31.10.2020)

Slaboučký dokument, který k Mekymu přistupuje s přílišnou úctou. Chybí prakticky jakékoliv oponentůry. Na dokumentu je zkrátka znát, že jeho průvodcem je sám Miro Žbirka. K věcem ke kterým se nechce vyjádřit, se zkrátka nevyjádří nebo jde hned od nich a je to vyřešeno. Druhá půlka je už spíše slabá záležitost. První polovina nabídne Mekyho zrod. Notnou část už tak krátké stopáže zaujímají zpěvákovy největší hity. Zkrátka ono by asi bylo o čem vyprávět, ale rozumím tomu, že rodina si to přála přesně takhle. 50% (15.11.2021)