Sám v temnotě

I když miluju horrory, tak čisté slashery jsou mým méně oblíbeným žánrem. U tohoto filmu ale rozhodně nevidím jedinný důvod, proč mu nedat 5 *. Na jednu stranu je to opravdu čistý slasher s řadou klasických klišé již od doby prvního Halloweenu, na druhou stranu je to excelentní horror a přímo mistrovsky odvedená práce v rámci žánru. Z blázince utečou čtyři totálně vyšinutí blázni a kosí si cestu k domu mladého lékaře, který do ústavu nedávno nastoupil. První polovina filmu je tradiční rozjezd, druhá polovina filmu se změní v obranu lékařovi rodiny v jejich domě uprostřed noci. Zde film trochu připomíná tradiční "zombies" horrory nebo film "Straw Dogs". Film se vyznačuje naprosto excelentními hereckými výkony všech zůčastněných postav, vtip, zajímavé momenty a i když se to zpočátku filmu nezdá, tak i řádnou dávku napětí. Nejlepší na tom je, že ohrožení přichází od čtyř maniaků, ne od jednoho, jak jsme ze slasherů zvyklí a tím se řada věcí ve filmu posouvá trochu jinam. Film má také výbornou kameru. Gore scény nejsou nijak výrazné, což je asi jedinná slabší stránka filmu, ale jak jsem již uváděl, všechny ostatní mistrně odvedené stránky filmu je bohatě vynahrazují. Pro milovníky žánru povinnost! (10.05.2008)

„Som celý život v blázinci. Nebudem za to ešte aj platiť.“ Tento film som prvý raz videl až v roku 2017. Dovtedy som nevedel, že existuje a to napriek tomu, že filmografiu zmäteného, raz zlého, raz uchádzajúceho, režiséra Jacka Sholdera mám zmapovanú pomerne detailne (Tajomné zlo, Arachnid, Renegáti, Supernova, Skica smrti 2). Alone in the Dark je jeho režijným debutom, ktorý prišiel len rok po mojom narodení. A, veľmi prekvapivo, ide asi o najlepší alebo aspoň jeden z najlepších filmov v Jackovej kariére. Jasné, pri pohľade na béčkarské céčko Arachnid to bohvieaké vyznamenanie nie je, ale faktom je, že Alone in the Dark je skutočne celkom dobré. Atmosférické, temné, na postavách vám záleží a sú sympatické, šéf kastingu dal dokopy vskutku pozoruhodnú bandu „ksichtov“ (Pleasence, Palance, Landau...) a skvelý je nápad o magoroch, ktorí ujdú z blázinca a začnú sa ponevierať medzi zdravými ľuďmi, čo nielenže môže dopadnúť príšerne, ale to tak aj dopadne. Vlastne by som sa ani nečudoval, ak by tomu niekto dal 70 – 80%. A trocha sa čudujem, že sme sa dodnes nedočkali remaku. Jack to nakrútil v produkcii Roberta Shaya, ktorý ho už o tri roky nato nahovoril na réžiu Jackovho asi najhoršieho filmu, Nočnej mory z Elm Street 2. (01.05.2017)

Postavy Kazateľa, Tlsťocha (jeho herecký predstaviteľ je vskutku presvedčivý a mentálna retardácia je v jeho podaní ľahko uveriteľná), Hemofilika a Plukovníka držia film celú dobu nad vodou. Je to veru podarená squadra psychopatov - jeden viac mešuge ako druhý a najmä vďaka ich pokriveným charakterom mi Alone in the Dark tak ľahko nevyprchá z mysle. (04.12.2011)

Slashery prožívaly na začátku 80. let neskutečné hody. Vraždilo se pořád, vším a hlavně bylo potřeba neustále dodávat nové a nové maniaky. Tady se mě líbil samotný nápad, že než abychom sledovali tajemný původ vraždící mašiny, zkrátka už tady jsou. Tedy nejsou, ale jsou zavření, jenže stačí výpadek proudu a oni si to hezky napochodují do městečka, kde se snadno zamíchají mezi obyvatele. Nechybí pro žánr povinná postelová scéna. Legendu ovšem je třeba hledat v jiném filmu. 40% (04.08.2020)

Nebudem sa ani tak venovať (podpriemerným) kvalitám filmu (za zmienku stojí azda len jedna jediná zapamätateľná scéna: scéna na posteli), skôr ma ako fanúšika slasherov zaujala žánrová rovina. Keď v roku 1978 prišiel na scénu Halloween, jeho masívny úspech vyvolal nový hororový ošiaľ a zástupy napodobiteľov. Dnes už poznáme pravidlá žánru, no v roku 1982 to ešte také jednoznačné nebolo. Alone in the Dark si berie veľkú časť z Halloweenu (vrah sa vracia do mesta, dobíja sa do domu, cestou zabije pár ľudí, sleduje konkrétne osoby a nezabíja všetko navôkol), tak ako si z neho zobrali aj prvé dve Piatky trinásteho, ktoré definovali žánrové pravidlá (vrah v maske, zabíja mladých sexuchtivých ľudí, je neporaziteľný, dôraz na flashbacky). Ak by prišiel Alone in the Dark skôr a ak by to bol kvalitnejší film, takto by možno dnes vyzeral žáner slasher. No nevyzerá (chvalabohu). Z dnešného pohľadu film najviac spadá pod škatuľku "home invasion", no dobový pohľad odhaľuje viac než súrodenecký vzťah so žánrom slasher. A to je najzaujímavejšia vec na filme. Čo o ňom ale veľa vypovedá... (20.06.2015)