Neporažení

Je fakt, že potupa, s jakou jsme museli zahodit veškerou přípravu a chuť se bránit proti šmejdu, se neblaze projevila v následujících desetiletích, a ztracená národní identita se jaksi už nenašla nikdy. Následkem a určitým završením bylo české eurohujerství plynule přechácející v eurovazalství, kterému se nikdo už nebrání. To, že si komunisti chtěli z této národní tragédie vydojit body pro sebe, se rozumí samosebou, ti měli žaludek na všechno. (10.01.2013)

Film velmi volně založený na skutečné události, která se stala v noci ze 14. na 15.3.1939 ve Frýdku-Místku u Czajankových kasáren. Ladění je pochopitelně dobové, charakterní obránci jsou samozřejmě převážně komunisté, v rádiu se poslouchá Moskva, prvorepublikoví důstojníci nejsou sice všichni zrádci, ale to nejlepší, co udělají, je, že s nechutí plní rozkaz neklást odpor nebo se zastřelí. Přesto bych jako největší problém viděl ne politické zabarvení (vzhledem k době a tématu to není zdaleka taková tragédie) jako v nevěrohodných, místy příliš patetických dialozích. Pokud se však střílí, vypadá film dobře, některé scény vypadají trochu jako předehra k přestřelce v pozdějším Sequensově Atentátu. Za mě tři hvězdy a mimochodem bych docela rád viděl film či seriál o skutečných osudech Karla Pavlíka, velitele kasáren. Ten krátce po obsazení protektorátu vytvořil skupinu, která pomáhala československým vojákům za hranice, pak se zapojil do odboje, byl později zrazen a v roce 1943 popraven. (06.09.2014)

Vzhledem k datu výroby jsou Neporažení překvapivě prostí výraznější propagandy. Jistě - komunisté se tu objevují a je zde zvýrazněna jejich statečnost, ale nedá se říct, že by si ji přivlastňovali jenom pro sebe. Vznikl tak objektivní snímek o jedné posádce, která se odmítla vzdát postupujícím německým vojskům a bojovala dokud to bylo možné. Hereckému obsazení dominoval Ladislav Chudík jako rozpolcený důstojník, jemuž vojenská kázeň velí uposlechnutí nadřízených, ale svědomí a vlastenectví mu říká něco jiného. Pro mě překvapení. 70% (16.02.2012)

Odporná zhůvěřilost. Jiří Sequens byl skvělý režisér ale námět a scénář tohoto blábolu je blivně sračkoidní. Růžek je buržoazní důstojník, který pochopil situaci, je tedy zrádce. Ladislav Chudík je buržoazní důstojník a tak si radši provětrá mozek kulkou. Svatopluk Beneš je buržoazní důstojník a je to pochopitelně slaboch. Hrdinové jsou primitiv Sovák a pochopitelně komouš Deyl. Dejte zbraně dělníkům! To by to dopadlo. I v tomto příběhu to dopadá! Obětujeme pár civilistů, zabijeme řádově 5 fašistů, rozbijeme všechno na mraky, na rozkazy serem atd. A pak hrdinně padnem. Prostě příručka o tom jak se válčit nemá. Příběh o nezodpovědnosti... (21.01.2011)

Jiří Sequens, mistr atmosféry! Samozřejmě, ideologie v Neporažených je a já osobně se coby příznivce Edvarda Beneše nikdy neshodnu s tím, kdo ho šmahem označí za ustrašeného slabocha a dál nepřemýšlí. Jenže takových myšlenek a jiných momentů typu "dělný lid ovládne svět" či citování Klementa Gottwalda je v tomto filmu naštěstí minimum. Prim hraje, jak jsem naznačil úvodním výkřikem, atmosféra. A ta je vážně skvělá od úvodního záběru děl nad Prahou po úplný konec. Cítíte osamělost vojáků vydaných napospas nepříteli, cítíte jejich tíseň, strach i vztek, a je to zásluha režie, hudby a herců. Závěrečná půlhodina s Němci, kteří pomalu a v naprostém tichu postupují vpřed, vycházejí z dýmu a obkličují československou posádku čekající na nejvhodnější moment k prvnímu výstřelu, ta půlhodina rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v našem válečném filmu vzniklo. Napětím jsem nedýchal, a teď ani trochu nepřeháním. (01.10.2015)