Aljaška v plameňoch

Steven Seagal byl ve svých začátcích dobrý řezník a na jeho filmy jsem se vždycky rád díval. Ty nové už stojí vesměs za hovno, ale tohle je ještě z období, kdy mu to celkem šlo. Ta epizodka s Eskymáky sice byla spíš jen na splnění kvóty – nahota, ale po akční stránce si moc nemůžu stěžovat. Tedy hlavně úvodní bitka v hospodě byla dobrá. Závěrečná pasáž už byla dost přemrštěná, ale to byli stejně skoro všechny kousky, co jsem s ním viděl a i proto se mi tak líbili. (11.04.2018)

Steven Seagal je v první řadě na nic se neptající mlátička, nehodlá sám sebe prohánět na festivalech. Že má ale i výrazný názor na životní prostředí je v ranku akčního bouchání minimálně zajímavé. V Aljašce v plamenech to s ekologickou reklamou zkouší skutenčně natvrdo, proto si sehnal i režisérskou stoličku. Rozhodně se nedá říct, že by potopil ten film právě on. Troufá si s dobře znějícím obsazením bouchat do systému jako celku, což je však hlavní problém. Seagal archetypálního akčního fandu uspí přemírou diagnostických keců o kousavých naftařích, zatímco ten náročnější divák se bude bavit spíš na účet pana Aktivisty. Já bych v tom neviděl jen zápory (ač jich je dost) a mám rád snahu. Jestli něco s tohohle filmu ční jako totem, tak je to právě snaha. Takže za tři. (09.11.2009)

Tímhle v podstatě mistr aikida pohřbil svoji kariéru, aneb v nejlepším se má přestat. Aljaška je opravdu špatná, vyměklá a rádoby na efekt. Seagal jako ekologický spasitel není uvěřitelný a nedělá to od srdce - i když s tím co například na konci říká má v podstatě pravdu, styl s jakým to podává však není ten nejlepší. V jeho předešlých filmech šlo obvykle o pomstu/vyrovnání účtů. Vždy tam figuroval hrdina, pro kterého byla zápletka osobní. Tentokrát je tomu jinak a poprvé se zde dalo říct "už není ten starý dobrý drsný Steven". Technicky je Aljaška vzhledem k rozpočtu překvapivě velmi špatná (okaté dekorace a miniatury) + šílená snová scéna. Vůbec scény mezi Eskymáky jsou ty nejhorší v celém filmu. Několik akčních scén jako obvykle ujde, ale není jich tolik. Závěrečný ohňostroj je nuda. (07.05.2005)

"Koľko peňazí je dosť?" V r. 1994 bolo jasné, že akčné hviezdy 80. rokov (Arnold, Sly, Van Damme, Lundgren, Dudikoff) v novej dobe nemajú šancu, ak sa jej neprispôsobia. A tak Veľký Stívn začal režírovať. Vo vlastnej produkcii. Debutoval ekologickou Aljaškou v plameňoch - a rozhodne sa nedržal pri zemi, vyfasoval 50 miliónov a zdecimoval pri tom polovicu kontinentu. Vo svojom režijnom debute si raz za čas spomenul na svoje trademarky, ako sú ostré bitky (rasista Mike Starr v tom istom roku exceloval v scéne „drozd je drozd“ z BLBÉHO A BLBŠIEHO) a silácke reči („Kto to je?“ – „Predstav si svoju najhoršiu nočnú moru a vynásob ju desiatimi.“), väčšinou sa však sústredí na inuitské hatlaniny smiešne aj samotným Inuitom (viď. chozeho citát o myši a medveďovi). Tieto veci by sa bez problémov dali preglgnúť, keby v ALJAŠKE V PLAMEŇOCH bolo kvalitné zlo, ale bohužiaľ toto nevyšlo. Caine je zarážajúco nevýrazný a jeho pravá ruka na špinavú robotu John McGinley sa síce snaží, ale nestíha. Akcia nepatrí k najvydarenejším zo seagaloviek, no je brutálna a oproti neskorším seagalovkám je to predsa len relatívne kvalita (s tomu odpovedajúcimi úžasne trápno-siláckymi hláškami typu „Bol taký tajný, že ani nemal spis s nápisom ´tajné´.“). Seagal mal do r. 1994 na konte hity NICO – VIAC NEŽ ZÁKON, ŤAŽKO HO ZABIŤ, MUŽ SO ZNAKOM SMRTI, NEMILOSRDNÁ SPRAVODLIVOSŤ a PREPADNUTIE V PACIFIKU, nanešťastie sa po r.1994 len zopárkrát symbolicky vrátil (SÁM PROTI ZLU, KONEČNÉ ROZHODNUTIE, SMRTEĽNÝ ZÁSAH a podľa niektorých i PREPADNUTIE 2: TEMNÉ ÚZEMIE), aby následne padol na video. V porovnaní s jeho poslednými kusmi je ALJAŠKA V PLAMEŇOCH klasika. Dvojmetrový stokilový Steven ma dokonca príjemne prekvapil dobrou jazdou na koni. Hoci to s tou priepasťou... no neviem. (30.03.2009)

Návod k užití: Aljaškou v plamenech proplachujeme hlavu přesně 98 minut. Za sledování kýčovitých záběrů krásné přírody a poslechu hudby Basila Poledourise se snažíme Stevenu Seagalovi věřit, že umí hrát i režírovat, přičemž se netajíme sympatiemi k zase jednou ohromně roztomile slizkému Michaelu Caineovi, který nám předvede mimo jiné i senzační etudu na téma Jak natočit olejářskou reklamu aneb Nasaďte během setiny vteřiny úsměv tak vřelý, že mu všichni (raději) uvěří. Po skončení filmu s ohromně hloupým scénářem pak můžeme být rádi, že dobře dopadl a nijak vážně nám neublížil. Navíc jsme náležitě ponaučeni a už nikdy si nebudeme dělat srandu z indiánů.. (27.05.2011)