Voľný pád

Možná nejlepší Schumacherův film (nechci zapomínat na "8MM"), který stojí na bezchybném výkonu Michaela Douglase. Nezapomenutelný je ovšem také Robert Duvall v roli chápajícího a manželku milujícího policajta. Jen si představte jak je to jednoduché - rupne vám v bedně z toho strašlivého shonu moderní civilizace a najednou není cesty zpět. Lidská psychika je opravdu křehká. (19.08.2003)

Scénář: Ebbe Roe Smith .. Tohle JE opravdu dlouhý pád a dopad (filmu na mě) je dost tvrdý. Joel Schumacher i Michael Douglas jsou na vrcholu sil a výsledek je perfektní thriller, ale díky závěru jen 90%. Tohle mě u nás na venkově (naštěstí) nepotká.. (13.03.2005)

Brilantní zobrazení pulzující deprese v podání Michaela Douglese. William Foster vlivem okolností vyleze ze svého skleníku a nátlak tíživého ovzduší poněkud nevydýchá... a tak se vypořádá se současným stavem po svém. Joel Schumacher kritizuje nejen společnost, ale i soudobý uspěchaný trend a necitlivé prostředí, v němž člověk nemá čas ventilovat své emoce a kde je všechno "běžně" dovoleno. Zajímavá podívaná. (25.07.2008)

Poměrně abstraktní film s výbornou atmosférou a excelentním, ďábelským Michaelem Douglasem. Ačkoliv víte, že hlavní hrdina je pouze psychopat, kterému ruply nervy, při jeho cestě "domů" mu držíte palce, protože vám ukazuje něco, co svým způsobem chápete a máte taky často chuť to udělat... Pár minut před koncem jsem si už říkal, že to byl slušný čtyřhvězdičkový thriller, jenže závěr filmu mě prostě dostal, nevím proč, vlastně ani nebyl nijak geniální, (pozor SPOILER) ale když Douglas tasil tu svou vodní pistolku se slovy "I would have got you", nějak to na mě dolehlo a zlepšilo dojem z celého filmu. 9/10 (31.01.2008)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)